Samádhi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Samádhi (v dévanágarí समाधि) je pálíjské i sanskrtské slovo označující buddhistickou a hinduistickou meditační praxi rozvoje soustředění. Doslova přeloženo znamená „připevnění“, „ukotvení“ mysli na jeden objekt.

Samádhi v buddhismu[editovat | editovat zdroj]

V buddhismu je samádhi první ze dvou forem kultivace mysli. Jejím cílem je uklidnění mysli (samathá) a její zaostření (ekaggata), které pak umožní intuitivní vhled do pravé podoby skutečnosti.

Buddha doporučoval 40 vhodných objektů meditace (kammathána), z nichž nejoblíbenější jsou vědomé dýchání (ánápána) a čtyři Vznešená prodlévání.

Rozvoj soustředění vede postupně k hlubším meditačním ponorům, tzv. džhánám. Jejich dosažení zabraňují tzv. mentální překážky (nívarana), které zatemňují naše vnímání. Jsou to:

  • smyslová touha (kámaččhanda)
  • nenávist, antipatie (vijápáda, dosa)
  • strnulost a malátnost (thína-middha)
  • nepokoj a výčitky svědomí (uddhačča-kukkučča)
  • skeptické pochyby (vičikiččhá)

Jejich potlačení během meditace je pouze dočasné. Trvale dochází k jejich zániku dosažením čtyř Nadsvětských stezek.

Tyto meditační praktiky mají svůj původ v brahmánském védském náboženství, rozšířeném v Indii v době Buddhova života, a byly převzaty i řadou dalších náboženství a spirituálních hnutí. Rozvinuly se také nezávisle např. v islámském súfismu. Na rozdíl od meditačního rozvoje vhledu nejsou tedy výhradním majetkem buddhismu.

Samádhi (koncentrace) je také jednou z mentálních formací neoddělitelně spjatých s každým okamžikem vědomí, i když má obvykle jen slabou intenzitu.

Samádhi v hinduismu[editovat | editovat zdroj]

V hinduismu je, na rozdíl od buddhismu, samádhi nejvyšším stavem mysli. Většinou se tak označuje dočasná zkušenost dosažení absolutní skutečnosti (prožití jednoty átma a brahma, sjednocení s božstvem atd.). Pokud by zkušenost samádhi byla trvalá, jedna se o konečné vysvobození (mókša). Konkrétní obsah tohoto pojmu závisí na učení jednotlivých duchovních škol (některé nepředpokládají, že by se člověk mohl naprosto sjednotit s božstvím a samádhi je zde označením prožitku blaženosti z boží přítomnosti, případně zjevení se božstva (daršan)).

Samádhi v józe[editovat | editovat zdroj]

Jóga je jedním z šesti ortodoxních filosofických škol (daršanů) hinduismu. Podle Pataňdžaliho Samádhi páda 2 je jóga zastavení proměn mysli (jóga čittah vrittih nirodhah) a vysvětluje v Sádhana páda osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád) závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):

  1. Jama - vývojem správného jednání – pravdivost (satja), nenásilnost (ahimsá), nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačarja) a bezmajetnost (aparigraha)
  2. Nijama - vývojem duchovních hodnot - čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium véd (svadhjája), oddanost nejvyššímu pánu (íšvarapranidhana)
  3. Ásana - vývojem držení těla (hatha jóga)
  4. Pránájáma - vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu
  5. Pratjáhára - vývojem nelpění na objektech smyslů
  6. Dháraná - vývojem zaměření smyslů
  7. Dhjána - vývojem meditace, neboli trvalá dháraná
  8. Samádhi - vývojem transu (podle Jógasútry existuje několik druhů a způsobů jejich dosažení)

Poslední tři odvětví jsou podle M. Eliadeho tři větve jednoho stromu a všechny tři společně je možné považovat za zcela jinou techniku [1]. Tuto podstatu vysvětluje Pataňdžali ve Vibhúti páda - vývoj schopností, kde nazývá techniku, společného praktikování dháraná, dhjána a samádhi termínem samjama.

Stav samádhi není pro jogína nějakou extází nebo naopak něčím jako hypnotický spánek. V tomto stavu zažívá jogín sebe sama bez rozlišujících hledisek (kalpana), předmět ukazuje svou skutečnou podstatu (svarúpa). Tento stav umožňuje poznání 'sebe sama' jinak než smyslovými vjemy [2].

Pataňdžali popisuje krok za krokem různé stavy vědomí na cestě k samádhi (Samádhi páda) 41 - 51:

  • 41. Ztišená mysl je jako průzračný krystal, poznávající, proces poznávání a poznávané mají tu samou barvu (samápatti).
  • 42. Vědomý zážitek (savitarka) je, když poznávající si je vědom jména, vlastností a složek poznávaného.
  • 43. Vědomé ztotožnění (nirvitarka) je, když poznávající splyne s poznávaným a zůstává jenom vzpomínka bez zdroje.
  • 44. Postupným zjemněním zážitku a ztotožnění (savičára a nirvicára) vznikne jiné vnímání objektu.
  • 45. Jeho nejprvotnějším stadiem (alinga) je nejzjemnělejší vnímání objektu mimo vliv gun.
  • 46. Toto je zážitek sama sebe v prvotním stadiu (sabídža samádhi).
  • 47. Zážitek sama sebe v prvotním stadiu je naplněn blažeností (adhjátma prasádah).
  • 48. Tam splyne vědomí jogína s nejvyšší pravdou (rtambhará).
  • 49. Zření zjemnělým rozlišením je jiné než srovnávajícím intelektem atd., protože je neomezené.
  • 50. Takto vzniklé dojmy vypudí všechny ostatní.
  • 51. Vypuzením všech ostatních dojmů poznávající spočine v nirbídža samádhi.

Pokud světec zemře, mluví se o tzv. mahásamádhi (velkém samádhi). Také hrobky světců se označují jako samádhi. Předpokládá se, že okolí takovýchto hrobek má silné duchovní působení, a proto se často stávají cílem duchovních poutí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. M. Eliade: Jóga, cesta k nesmrtelnosti. Argo, Praha 1999, str. 70.
  2. M. Eliade: Jóga, cesta k nesmrtelnosti. Argo, Praha 1999, str. 72