Sarasvatí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sarasvatí je védská říční a mateřská bohyně, v hinduismu je bohyní učenosti, umění a řeči, tvůrkyní sanskrtu a písma, známou také jako Váč „Řeč“, Vágéšvarí „Paní řeči“, Šárada nebo Gájatrí, a manželkou Brahmy. Je zobrazována jako krásná žena v bílém, sedící v lotosu s knihou, šňůrou korálků a vínou – nástrojem podobným loutně. Je doprovázena labutí, papouškem či pávem.[1]

Védské náboženství[editovat | editovat zdroj]

Sarasvatí jsou v Rgvédu věnovány tři hymny, ale objevuje s i v mnoha dalších. Je personifikací stejnojmenné řeky, kterou nelze jistě identifikovat s žádnou současnou řekou. Ta se má v podzemí vlévat do Gangy a Jamuny na místě zvaném Trivéní „Tříramenný cop“. Je zmiňována i s dalšími posvátnými řekami jako Saraju, Sindhu , Sutudrí a Parusní. Řeka Sarasvatí přináší úrododárné záplavy, je největší a nejčistší z řek, teče z hor a nebeského oceánu, je matkou všech řek a nejlepší matkou vůbec. Sarasvatí očišťuje, zajišťuje bohatství, potomstvo a nesmrtelnost, její prs je nevyčerpatelný. Dokonce patří mezi přemožitele démonického hada Vrtry a tak je titulována jako Vrtrahán „přemožiteka Vrtry/odporu“. Z bohů je blízká především Indrovi, Marutům, Ašvinům a Púšanovi, podle jednoho verše je za Ašviny provdaná. Její přídomek Pávíráví Kanjá užitý v Rgvédu lze přeložit jako „dcera blesku“ či „hromová dívka“, což napovídá že o jejím spojení s Indrou, v Jadžurvédu je přímo označována za jeho manželku, ale také za jeho matku. V hymnech počítaných mezi áprí, užívaných před úlitbami, je jmenována společně s bohyněmi Idá a Bháratí nebo Mahí a Hotrá.[2][3][4]

Pozdější texty[editovat | editovat zdroj]

Podle Matsjapurány byla Sarasvatí stvořena Brahmou – bohem stvořitelem. Ten se nejdříve oddal přísné askezi, zjevil posvátné védy a když si uvědomil své nesmírné možnosti stvořil deset mudrců – svých synů. Poté z poloviny jeho těla vyzářila krásná dívka známá jako Gájatrí, Šatarúpa, Sávitrí, Sarasvatí či Brahmání, kterou mylně považoval za svou dceru. I jeho synové přijali dívku za sestru, Brahma k ním však zahořel láskou a by jí mohl pozorovat bez otáčení stvořil si čtyři hlavy, poté co Savitrí vystoupala do nebe stvořil si ještě hlavu pátou. Posedlost láskou však Brahmu připravila o síly získané askezí a tak ve stvořitelském díle museli pokračovat jeho synové. Poté si mohl dívku vzít , začal s ní trávit čas v lotosovém květu a zplodil s ní Manua – prvního člověka. Podle Matsjapurány byla Sarasvatí-Sávitrí opravdu Brahmovou dcerou a bůh stvořitel s ní tak spáchal incest. Podle Varáhapurány se jednoho dne Brahma, Višnu a Šiva vzájemně podívali do očí a vznikla tak trojbarevná dívka. Bohové ji příkázali aby se rozdělila podle svých barev a každý tak získal manželku, Brahma bílou Sarasvatí, Višnu červenou Lakšmí a Šiva černou Párvatí.[3]

Podle Skandapurány jsou Sarasvatí a Gájatrí dvě odlišné postavy. Poté co Sarasvatí otálela se svojí přítomností na oběti vzal si Brahma za ženu také mlékařku Gajátrí a rozezlená bohyně pak všechny účastníky oběti proklela. Podle Padmapurány však nakonec Brahmovi odpustila a přijala Gajátrí za spolumanželku. Podle životopisného díla Haršačarita se Sarasvatí stala obětí ršije Durvásase za to že se při obětí zasmála falešnému tónu který zazpíval. Kvůli tomu musela žít jistý čas mezi smrtelníky jako lidská žena. Podle Brahmavaivartapurány měl Višnu původně tři manželky: Lakšmí, Gangu a právě Sarasvatí. Sarasvatí se jednoho dne rozlobila a obvinila svého manžela že své zbylé ženy miluje více než ji. Poté také proklela Lakšmí aby se stala stromem a řekou, stejnou kletbou však byla postižena od Gangy. Nakonec ke stejnému osudu odsoudí Višnu i Gangu a Sarasvatí navíc učiní manželkou Brahmy.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-348-0. S. 140-141. 
  2. MACDONNEL, Arthur Anthony. Vedic Mythology. Strassburg: Verlag von Karl J. Trubner, 1897. S. 86-88. 
  3. a b c ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 47-48, 147-149, 220. 
  4. LUDVIK, Catherine. Sarasvati Riverine Goddess of Knowledge. [s.l.]: Brill Academic Pub, 2007. ISBN 978-9004158146. S. 49-52. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]