Théraváda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Thajští théravádoví mniši před sochou Buddhy Gótamy
Thajský théravádový mnich při meditaci
Thajský mnich recitující posvátné texty
Socha Buddhy Gótamy, Wat Phra Si Rattana Mahathat, Thajsko
Buddha v Polonnaruwě na Srí Lance

Théraváda (sans. Sthaviraváda, doslovný význam „učení starších“) je jeden ze tří hlavních směrů buddhismu (vedle mahájányvadžrajány). Jedná se o nejpůvodnější živou formu buddhismu, která je praktikována hlavně v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance. Učení théravádínů vychází takřka výlučně z pálijského kánonu a sami théravádínové se snaží jeho původnost uchránit. Původní učení je zachováno ve formě sutt (súter) v pálijštině, které jsou neměnné, a k nim doplňujících komentářů a podkomentářů.

Théraváda vznikla jako jedna z 18 až 20 škol již v raném období buddhismu. Stoupenci théravády jsou s to vystopovat linii svého učení až k prvnímu buddhistickému koncilu, který se konal ihned po smrti Buddhy Gótamy.

V Thajsku je théravádový buddhismus státním náboženstvím. Mnich, který je tam nejvyšším představeným Sanghy s titulem sangharadža, býval po dlouhou dobu členem královské rodiny. Královské kláštery, které jsou rozptýlené po celém území, jsou centry vzdělanosti a kultury. Určitou alternativu v Thajsku představují tzv. lesní kláštery, které se vrátily k původní prostotě mnišského života, s minimem moderních vymožeností a s důrazem na meditaci všímavosti a vhledu.[1]

Theraváda je někdy stoupenci mahájány a vadžrajány nesprávně označována jako hínajána („malý vůz“), jelikož přibližně od 1. století n.l. tímto názvem byly označovány všechny starší školy indického buddhismu, které odmítaly přijmout nově vznikající směr buddhismu. Jak z hlediska nauky, tak i z historického hlediska je řazení théravády mezi hínajánové školy značně sporné.

V současné době se k théravádě hlásí více než 100 miliónů lidí po celém světě a čím dál více stoupenců získává i v USA, Velké Británii a Austrálii.

Osm pravidel řádového života[editovat | editovat zdroj]

Podle theravádového buddhismu představuje pravé následování Buddhy pouze mnišství, a proto se také mniši těší velké úctě. Jsou povinni zachovávat osm pravidel:

  1. Vědomě nezabíjet živé tvory.
  2. Nebrat, co jim není dáno.
  3. Zdržet se jakékoliv sexuální aktivity.
  4. Nelhat a nepomlouvat.
  5. Neužívat intoxikující látky.
  6. Nejíst po poledni.
  7. Upustit od sledování her a show, taktéž se zdržet zkrášlování.
  8. Upustit od přílišného luxusu při spaní.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]ŠTAMPACH, Ivan O. Buddhismus v českých zemích. S. 11–15. DINGIR [online]. Prosinec 1998. Roč. 1., s. 11–15. Dostupné online. ISSN 1212-1371. 
  2. FOJTÍČEK, Martin. Buddhistický klášter Amaravati. DINGIR online. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 12 - 13. Dostupné online. ISSN 1212-1371

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]