Pepřovník černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPepřovník černý
alternativní popis obrázku chybí
Pepřovník černý (Piper nigrum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád pepřotvaré (Piperales)
Čeleď pepřovníkovité (Piperaceae)
Rod pepřovník (Piper)
Binomické jméno
Piper nigrum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pepřovník černý (Piper nigrum) je tropická ovíjivá liána, jejíž bobule se používají jako nejrozšířenější kořenípepř (černý, bílý, zelený i červený). Je jedním z mnoha druhů velice rozsáhlého rodu pepřovník, jehož rostliny obsahují mimo jiné ostrý alkaloid piperin; nejvíce ho bývá v plodech.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází z pohoří Západní Ghát rozkládající se podél Malabarského pobřeží na západě indického subkontinentu. Byl rozšířen do řady tropických zemí, hlavně do Jihovýchodní Asie i Jižní a Střední Ameriky. Největší světoví pěstitelé jsou Vietnam, Indie, Indonésie, Srí Lanka, Filipíny, Brazílie.[1][2]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Na kvalitu půdy není pepřovník černý náročný, dobře roste i ve slabě úživných a mírně kyselých lateritových zeminách. V přirozeném prostředí se nevyskytuje na plném slunci, ale v polostínu pod vysokými stromy. Požaduje vlhké (1250 až 2000 mm srážek za rok) a teplé (+10 až +40 °C) klima. V přírodě samovolně vyrůstá ze semen jako podrost deštného lesa v osluněných mezerách po odumřelých velikánech.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nákres pepřovníku černého

Pepřovník černý je stálezelená, od báze dřevnatějící liána se ztlustlými uzlinami ze kterých může zakořenit. Ovíjí se okolo podpory, bývá vespod asi 3 cm tlustá, větví se do mnoha tenkých větviček a dorůstá až do výšky 3 až 4 metrů. Listy vyrůstající střídavě mají 1 cm dlouhé rýhované řapíky, nemají palisty a jsou lysé. Jejich kožnaté, vejčité až eliptické čepele bývají velké asi 10 × 5 cm, mají dva až tři páry hustě propojovaných žilek, u báze jsou srdčité, po obvodě celokrajné a na konci zašpičatělé.

Z uzlin proti listům vyrůstají 7 až 15 cm dlouhá, nicí, velmi hustá hroznovitá květenství tvořena až 60 drobnými, krátce stopkatými květy podepřenými miskovitě srostlými listeny. V květenství vyrůstají společně samčí i samičí květy bez okvětních lístků, obsahují buď dvě tyčinky s krátkými nitkami a ledvinovitými prašníky, nebo kulovitý svrchní semeník s přisedlou, tří až čtyřlaločnou bliznou. Opylovány jsou převážně anemogamicky.

Z opyleného vajíčka v semeníku vzniká nevelký plod, 4 mm velká, přisedlá bobule s tenkým, dužnatým oplodím a jediným bílým semenem. Původně zelená bobule zráním zčervená.[1][3][4][5]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Dozrávající plodenství
Zelený, bílý a černý pepř

V kultuře se pepřovník černý pěstuje na drátěnkách, tyčích nebo pahýlech jiných rostlin (např. kávovníků). Čtyři až šest lodyžních řízků se vysadí okolo podpěry, většinou do kvalitní půdy zásobené humusem a dalšími živinami. Kořeny se přikryjí pro udržení vlhkosti kompostem nebo hrabankou a pro podporu kvetení jsou rostliny pravidelně zastřihovány, před plným sluncem bývají přistiňovány okolními vzrostlými dřevinami. Kvést začínají nejdříve jako čtyřleté a po patnácti až dvaceti létech přestávají. Nejvíce plodí okolo desátého roku věku, tehdy mívá rostlina dvacet až třicet květenství a sklidí se z ní 2 až 3 kg bobulí.[2][4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pepř je ceněným kořením již od starověku. Kromě ovlivňování chuťových buněk zvyšuje produkce slin a žaludečních šťávy, ovlivňuje funkci jater, podporuje činnost srdce, působí antibakteriálně a tiší bolesti nervového původu. Podporuje odbourávání tuků v lidském organismu a má negativní vliv na mnohé cizopasníky. Všech těchto i dalších vlastností po tisíciletí využívá asijská medicína.

Jeho bobule obsahují tři hlavní složky: pryskyřice dodávající peprnou chuť, aromatické silice od nichž pochází osobitá vůně a alkaloid piperin dráždící sliznice a podporující trávení. Dále v nich jsou, stejně jako v listech, mnohé flavonoidy, terpentoidy a steroly.

Pro výrobu černého nebo zeleného pepře se bobule sklízejí ve stavu jen částečně zralosti, jsou ještě zelené. Černý pepř jsou zelené bobule nejdřív namočené do vroucí vody a pak usušené. Zelený pepř jsou tytéž bobule ošetřené jen rychlým usušením, suché nejsou příliš trvanlivé a často se nakládají do octových či slaných nálevů. Pro bílý nebo červený pepř se sklízejí bobule zcela zralé – červené. Bílý pepř se získá tím, že zralé bobule se máčejí ve slané vodě, pak se odstraní oplodí a bílá semena se usuší. Červený pepř se připravuje stejně jako zelený, jen z červených bobulí. Plody ponechané na rostlině přezrají, zhnědnou, ztratí ostrost a opadají.[2][4][6][7]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Sušený načervenalý nebo růžový pepř, který bývá ve směsích barevného pepře, není pravým pepřem, jsou to plody pepřovce rostoucího v Jižní Americe.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pepřovník černý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.09.2011, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d HAGGERTY, Adam. Black Pepper [online]. University of Wisconsin, La Crosse, WI, USA, rev. 15.04.2011, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Dendrologie.cz: Pepřovník černý [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí: Pepřovník černý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  5. TSENG, Yung-chien; XIA, Nianhe; GILBERT, Michael G.. Flora of China: Piper nigrum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. JAHODÁŘ, Luděk. Pepř černý [online]. AVICENNA Company, spol. s r.o., Praha, [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  7. SHANMUGAPRIYA, K.; SARAVANA, P. S.; PAYAL, Harsha et al.. Antioxidant potential of pepper ( Piper nigrum) leaves and its antimicrobial potential against some pathogenic microbes. Indian Journal of Natural Products and Resources [online]. CSIR-National Institute of Science Communication and Information Resources, New Delhi, IN, 29.04.2012, čís. 3 [cit. 05.02.2016], s. 570-577. Dostupné online. ISSN 0976-0512.  (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]