Oxid zlatitý
| Oxid zlatitý | |
|---|---|
 krystalová struktura oxidu zlatitého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid zlatitý |
| Anglický název | Gold(III) oxide |
| Německý název | Gold(III)-oxid |
| Sumární vzorec | Au2O3 |
| Vzhled | červenohnědá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1303-58-8 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 441,931 g/mol |
| Teplota rozkladu | 155 °C (-1/2 O2) 250 °C (-3/2 O2) |
| Hustota | 11,34 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | hydroxid draselný roztok kyanidů kyselina chlorovodíková |
| Součinitel tepelné vodivosti | 1,256 Wm−1K−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −54,4 kJ/mol |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 80,0 kJ/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid zlatitý (Au2O3) je nejstabilnějším z oxidů zlata, které v něm má oxidační číslo III. Je to červeno-hnědá tuhá látka. Je tepelně nestabilní, rozkládá se při 155 °C. Hydratovaná forma je mírně kyselá a rozpouští se v roztocích silných zásad, které pravděpodobně obsahují ion [Au(OH)4]−.
Bezvodý Au2O3 může být připraven zahříváním hydratovaného Au2O3 v kyselině chloristé a chloristanem alkalického kovu při 250 °C a tlaku 30 MPa.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid zlatitý na Wikimedia Commons
