Olga (Kyjevská Rus)

Olga
	vládkyně Kyjevské Rusi; kněžna kyjevská a novgorodská
	Svatá kněžna Olga na ikonostasu v chrámu svaté Olgy ve Františkových Lázních
Doba vlády	945–962
Úplné jméno	Ольга
Náboženství	slovanské pohanství, později přijala křesťanství
Křest	957
Narození	890?; pravděpodobně ves Vybuty u Pskova, Kyjevská Rus
Úmrtí	11. července 969; Kyjev
Pohřbena	Desátkový chrám
Předchůdce	Igor Rurikovič
Nástupce	Svjatoslav Igorjevič
Manžel	Igor Rurikovič
Potomci	Svjatoslav I.
Otec	Rurik
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Olga (rusky Княги́ня О́льга, křtěna jako Jelena (Еле́на), † 11. července 969) byla kyjevská kněžna, manželka knížete Igora a po jeho smrti regentka Kyjevské Rusi v době nezletilosti svého syna Svjatoslava I. Igoreviče. Jako první z ruských vládců přijala křesťanství a po své smrti začala být uctívána jako světice. Roku 1547 byla prohlášena ruskou pravoslavnou církví za svatou. Jako světici jí uctívá i římskokatolická církev a její svátek slaví 11. července.

Život

Sňatek a počátek vlády

Podle Pověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce 903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich syn Svjatoslav I. se narodil teprve v roce 942.

Roku 945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnu Svjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyní Kyjevské Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.

Pomsta Drevljanům

Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou namlouvače, aby ji vdali za svého knížete Mala. Nato se kněžna důsledně a krutě vypořádala se staršími Drvevljanů, a poté přivedla celý národ Drevljanů k poslušnosti. Staroruský letopisec podrobně líčí pomstu Olgy za smrt svého muže:

1. msta kněžny Olgy: 20 Drevljanů (namlouvačů) přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Olgy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly – namlouvače zaživa zasypali společně s bárkou.

„

A sklonivše se k jámě, zeptala se jich Olga: „Хороша ли вам честь? A oni odvětili: „Горше нам Игоревой смерти. I přikázala, aby je zasypali zaživa; a nato je zasypali...

“

2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou.
3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřad tryzny na hrobě svého muže. Poté, co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali. Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů.
4. msta: V roce 946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské zemi, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídla Iskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisce Snorri Sturlusona.^[1]

Poté, co se vypořádala s Drevljany, ujala se vlády nad Kyjevskou Rusí do plnoletí syna Svjatoslava, ale i poté zůstala faktickým vládcem, neboť Svjatoslav Igorevič mnoho času trávil na vojenských taženích.

Vnitřní politika

Kněžna Olga cestovala po knížectví, které pomáhala rozvíjet a budovat. Dávala stavět hostince a mosty, pečovala o chudé. Byla první na Rusi z vládců, kdo přijal křest a poté kázala dát postavit chrámy sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování Panny Marie ve Vitebsku a chrám Nejsvětější Trojice v Pskově.^[2]

Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství

Křest přijala Olga v Cařihradu (Konstantinopoli) v roce 955 po smrti svého manžela Igora z rukou patriarchy Theofylakta.^[2] V roce 957 byla v Konstantinopoli znovu slavnostně přijata byzantským císařem Konstantinem VII. Porphyrogennetem, který ji požádal o ruku, ale byl odmítnut, to alespoň tvrdí Nestorův rukopis. Tvrzení je ovšem v podstatě nesmyslné, neboť Konstantin VII. byl v té době ženatý. Olga žádala o vyslání pravoslavných biskupů na Rus, z neznámých důvodů ale císař misii nevyslal.

V roce 959 Olga taktéž žádala římskoněmeckého krále Otu I. o vyslání misie s biskupem na pomoc při christianizaci Kyjevské Rusi.^[3] Tímto poselstvem se Olga pokusila vybudovat těsnější spojení se západním císařstvím a získat tak větší nezávislost na Byzanci.^[4]

Poté se mnich Adalbert (pozdější arcibiskup magdeburský) vydal na východní misii, avšak již roku 962 se vrátil zpět:

„	V onom roce se Adalbert, jenž byl jmenován biskupem na Rusi, vrátil zpět, neboť se mu nepodařilo dosáhnout toho, k čemu byl vyslán a své snahy považoval za marné. Na zpáteční cestě bylo několik osob jeho doprovodu zabito, jemu se podařilo uniknout jen s velkými obtížemi.	“
— ^[5]

Na tom měl pravděpodobně svůj podíl vliv Svjatoslavův.

V Kyjevě však byly při archeologických průzkumech odkryty pozůstatky rotundy z 10. století.

Nejpozději od roku 964 panoval v Kyjevě kníže Svjatoslav, o jeho křtu však není nic známo. Olga zemřela v roce 969.^[6] V letech 987–988 na Rusi proběhla nová vlna christianizace pod vlivem byzantského ritu. To rozhodujícím způsobem předznamenalo budoucí směřování Ruska jak na úrovni duchovní, tak politické.

Druhý život

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

Reference

↑ Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném
↑ ^a ^b sv. Olga (Helena). catholica.cz [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
↑ Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad = Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi)
↑ Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotného biskupa.
↑ Regino z Prümu: Reginonis abbatis prumiensis Chronicon. Kolem roku 962.
↑ V Pamětech knížete Vladimíra Jakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969

Literatura

Nestorův letopis ruský: pověst dávných let. Překlad Karel Jaromír Erben. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.
DUKES, Paul. A History of Russia : Medieval, Modern, Contemporary c. 882-1996. Londýn: MacMillan Press, 1998. ISBN 0-333-66067-6.
LÁŠEK, Jan Blahoslav. Počátky křesťanství u východních Slovanů. Praha: Síť, 1997. ISBN 80-86040-05-4.
KARPOV, Aleksej Jur'jevič. Knjaginja Ol'ga. Moskva: Molodaja gvardija, 2009. ISBN 978-5-235-03213-2.
POPPE, Andrzej. Once Again concerning the Baptism of Olga, Archontissa of Rus'. Dumbarton Oaks Papers. 1992, roč. 46, s. 271–277. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Kyjevská na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Olga svatá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Prominent Russians - princess Olga of Kiev

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce:
Igor

3. vládkyně Kyjevské Rusi
945–962

Nástupce:
Svjatoslav I.

Předchůdce:
Igor

Kněžna kyjevská
945–962

Nástupce:
Svjatoslav I.

Předchůdce:
Igor

Kněžna novgorodská
945–962

Nástupce:
Svjatoslav I.

[1] Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném

[:0-2] sv. Olga (Helena). catholica.cz [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.

[3] Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad = Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi)

[4] Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotného biskupa.

[5] Regino z Prümu: Reginonis abbatis prumiensis Chronicon. Kolem roku 962.

[6] V Pamětech knížete Vladimíra Jakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Ruští panovníci

Velkoknížata Kyjevské Rusi (862–1157)	Rurik (862–879) • Oleg (882–912) • Igor (912–945) • Olga (945–962) • Svjatoslav I. Igorevič (962–972) • Jaropolk I. (972–978) • Vladimír I. Svatý (978–1015) • Svatopluk Vladimirovič (1015–1019) • Jaroslav I. Moudrý (1019–1054) • Izjaslav Jaroslavič (1054–1068) • Vseslav Polocký (1068–1069) • Izjaslav Jaroslavič (1069–1073) • Svjatoslav II. Jaroslavič (1073–1076) • Vsevolod I. Jaroslavič (1076–1077) • Izjaslav Jaroslavič (1077–1078) • Vsevolod I. Jaroslavič (1078–1093) • Svjatopolk II. Izjaslavič (1093–1113) • Vladimír II. Monomach (1113–1125) • Mstislav Vladimirovič (1125–1132) • Jaropolk II. (1132–1139) • Vjačeslav Vladimirovič (1139) • Vsevolod II. (1139–1146) • Igor II. Olegovič (1146) • Izjaslav II. Mstislavič (1146–1154) • Izjaslav III. (1154–1155) • Jurij I. Dolgorukij (1155–1157)

Velkoknížata vladimirsko-suzdalská (1125–1389)	Jurij I. Dolgorukij (1125–1157) • Andrej Bogoljubskij (1157–1174) • Michail Vsevolodovič (1174–1176) • Vsevolod III. Velké hnízdo (1176–1212) • Jurij II. Vsevolodovič (1212–1216) • Konstantin Vsevolodovič (1216–1218) • Jurij II. Vsevolodovič (1218–1238) • Jaroslav Vsevolodovič (1238–1246) • Svjatoslav Vsevolodovič (1246–1248) • Michail Jaroslavič (1248) • Andrej Jaroslavič (1249–1252) • Alexandr Něvský (1252–1263) • Jaroslav III. Jaroslavič (1263–1272) • Vasilij Jaroslavič (1272–1276) • Dmitrij Alexandrovič (1276/77–1281) • Andrej Alexandrovič (1281–1283) • Dmitrij Alexandrovič (1283–1294) • Andrej Alexandrovič (1283–1304) • Michail Jaroslavič (1304–1318) • Jurij III. Daniilovič (1318–1322) • Dmitrij Michajlovič (1322–1326) • Alexandr Michajlovič (1326–1327) • Ivan I. Kalita (1328–1341) • Alexandr Vasiljevič (1328–1331) • Semjon Hrdý (1341–1353) • Ivan II. Ivanovič (1353–1359) • Dmitrij Donský (1359–1389)

Velkoknížata moskevská (1276–1547)	Daniil Alexandrovič (1276–1303) • Jurij III. Daniilovič (1303–1325) • Ivan I. Kalita (1325–1341) • Semjon Hrdý (1341–1353) Ivan II. Ivanovič (1353–1359) • Dimitrij Ivanovič (1359–1389) Vasilij I. Dmitrijevič (1389–1425) • Vasilij II. Vasiljevič (1425–1462) Ivan III. Vasiljevič (1462–1505) • Vasilij III. Ivanovič (1505–1533) Jelena Glinská (1533–1538) • Ivan IV. Hrozný (1533–1547)

Ruští carové (1547–1721)	Ivan IV. Hrozný (1547–1584) • Fjodor I. (1584–1598) • Boris Godunov (1598–1605) • Fjodor II. (1605) • Lžidimitrij I. (1605–1606) • Vasilij IV. (1606–1610) • Michail I. (1613–1645) • Alexej I. (1645–1676) • Fjodor III. (1676–1682) • Ivan V. (1682–1696) • Petr Veliký (1682–1721)

Ruští imperátoři (1721–1917)	Petr Veliký (1721–1725) • Kateřina I. (1725–1727) • Petr II. (1727–1730) • Anna Ivanovna (1730–1740) • Ivan VI. (1740–1741) • Alžběta Petrovna (1741–1762) • Petr III. (1762) • Kateřina II. Veliká (1762–1796) • Pavel I. (1796–1801) • Alexandr I. (1801–1825) • Mikuláš I. (1825–1855) • Alexandr II. (1855–1881) • Alexandr III. (1881–1894) • Mikuláš II. (1894–1917)