Vladimír II. Monomach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír II. Monomach
Vladimir-II-Vsevolodovich Monomakh.jpg
Narození1053
Perejaslav
Úmrtí19. května 1125 (ve věku 71–72 let)
Kyjev
Místo pohřbeníKatedrála svaté Sofie
Povoláníspisovatel, vojevůdce a politik
Nábož. vyznánípravoslaví
Pravoslavná církev
ChoťGytha z Wessexu (od 1074)[1][2][3][4][5]
Eufemie
DětiMstislav I. Kyjevský[6][4]
Jaropolk II. Kyjevský[7][8]
Vjačeslav I. Kyjevský
Eufémie Kyjevská
Jurij Dolgorukij
Agáfie Kyjevská
… více na Wikidatech
RodičeVsevolod I. Kyjevský[1][9][4] a Anastázie Monomachovna Byzantská[4]
RodRurikovci
PříbuzníRostislav Perejaslavský, Adéla Kyjevská a Anna Kyjevská[10][11] (sourozenci)
Ingeborg Kyjevská[4], Malmfrid Kyjevská, Vselovod Pskovský, Izjaslav II. Kyjevský, Rostislav I. Kyjevský, Vladimír III. Kyjevský, Eufrozina Kyjevská[4], Svjatopolk Mstislavič, Eufrasie Mstislavna Kyjevská, Marie Mstislavna Kyjevská, Jaropolk Mstislavič Kyjevský a Durancie (vnoučata)
Funkcečernigovský kníže
kyjevský kníže
PodpisVladimír II. Monomach – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vladimír II. Monomach

Vladimír II. Monomach (105319. května 1125) byl kyjevský kníže z rodu Rurikovců, vládl v letech 11131125. Byl synem Vsevoloda I. Jaroslaviče a jeho první řecké manželky, dcery nebo neteře byzantského císaře Konstantina IX. Monomacha, po němž získal své přízvisko.

Vláda v Černigově a Perejaslavli[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Monomach byl nadaným a energickým válečníkem a schopným panovníkem. Na kyjevský trůn však usedl až ve věku šedesáti let po smrti svého bratrance Svjatopolka Izjaslaviče v roce 1113. Jako dítě vyrůstal na knížecím dvoře svého otce v Perejaslavli. Když se kníže Vsevolod ujal vlády v Kyjevě (10761077 a znovu 1078), svěřil mu do správy významné starobylé město, Černigov a postupně ho pověřoval různými vojenskými úkoly. Šlo především o obranu země před kořistnickými nájezdy kočovných Polovců (Kumánů), kteří žili v jižních stepích, ale také o neustálé rozbroje mezi rurikovskými knížaty.

Vladimír se stal značně populárním, přesto odmítl po smrti svého otce usednout na kyjevský trůn a dal přednost svému bratranci Svjatopolkovi II., jemuž náležel na základě seniorátního práva.[12] Roku 1094 napadl Černigov společně s Polovci další z Vladimírových bratranců, ctižádostivý a bojovný Oleg Svjatoslavič a poplenil okolí města. Vladimír s ním uzavřel mír a odešel do otcovské Perejaslavle, kde vládl až do roku 1113.

Perejaslavl se nacházela na pomezí ruského státu a stepí, byla proto snadným cílem nájezdů Polovců. Vladimír s nimi vedl mnoho dalších válek a dosáhl vynikajících výsledků. V letech 11031111 je zatlačil až za Don, k dolní Volze. To bylo nepochybně jedním z důvodů, proč byl roku 1113 povolán na kyjevský knížecí stolec, přestože na něj stále neměl z hlediska nástupnických zvyklostí právo.

Kyjevský kníže[editovat | editovat zdroj]

Jako kyjevský kníže dokázal Vladimír II. dočasně zastavit politické tříštění kyjevské říše a prosadit autoritu velikého knížete nad většinou ruského území. Vládu dokázal zajistit také svému nejstaršímu synovi Mstislavovi (1125–1132), po jehož brzké smrti se kyjevská říše začala rychle rozpadat.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vladimírovou první ženou se stala Gita z Wessexu, dcera anglického krále Harolda II. Godwinsona. Podruhé se oženil s urozenou řeckou ženou neznámého jména. Z obou manželství měl celkem osm synů. Mezi nejstarším a nejmladším byl věkový rozdíl více než 35 let. Nejstarší Mstislav se stal po otcově smrti kyjevským knížetem (1125–1132), jeden z nejmladších Jurij Dolgorukij knížetem vladimirským a později také velikým knížetem kyjevským (1154–1157).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vladimir-Vasilij Vsevolodovič. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIa. 1892.
  2. Gida. In: Ruský biografický slovník, svazek 5. 1916.
  3. Andrej Vasiljevič Ekzempljarskij: Gida Garaldovna. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIIIa. 1893.
  4. a b c d e f Kindred Britain.
  5. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  6. Vasilij Jegorovič Rudakov: Mstislav Vladimirovič Velikij. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XX. 1897.
  7. Jaropolk II Vladimirovič. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XLIa. 1904.
  8. Jaropolk II-j Vladimirovič. In: Ruský biografický slovník, svazek 25. 1913.
  9. Vladimir Monomach. In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 6. 1912.
  10. Sergej Semjonovič Trubačov: Anna Vsevolodovna. In: Ruský biografický slovník, svazek 2. 1900.
  11. Anna, svjatyje russkije. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Ia. 1890.
  12. Nestorův letopis ruský, Praha 1940, s.177

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]