Přeskočit na obsah

Nina Jirsíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nina Jirsíková
Nina Jirsíková v novém černošském tanci ve „Světě za mřížemi“ v Osvobozeném divadle v Praze
Nina Jirsíková v novém černošském tanci ve „Světě za mřížemi“ v Osvobozeném divadle v Praze
Rodné jménoAnna Jirsíková
Narození6. února 1910
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. listopadu 1978 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánítanečnice, choreografka a výtvarnice
Ocenění Za vynikající práci (1958)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nina Jirsíková, rodným jménem Anna Jirsíková, [1] provdaná Anna Gurská, [2] (6. února 1910, Smíchov[3] – 23. listopadu 1978, Praha) byla česká tanečnice, choreografka, kostýmní výtvarnice, libretistka, kreslířka a pedagožka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v učitelské rodině Bohumila Jirsíka a Karly (roz. Škroupové), jako Anna Jirsíková.[3] Později přijala umělecké jméno Nina.[4] Měla starší sestru Lídu a mladšího bratra Bohumila. Kolem roku 1917 se rodina přestěhovala z Prahy na Šumavu, kde se stal její otec ředitelem reálného gymnázia v Sušici. Po smrti otce v roce 1920 se rodina vrátila zpět do Prahy. Nina začala stejně jako její sestra dříve studovat na dívčím gymnáziu Minerva.

Dne 12. února 1927 se Nina Jirsíková provdala, jejím manželem se stal Ali Risa Magometov-Gurskij (1895–???), ruský emigrant a divadelní tajemník žijící v Praze .[5] Manželství bylo později v roce 1930 rozvedeno. Od sňatku se úředně jmenovala Anna Gurská, někdy používala jméno Jirsíková-Gurská. V umělecké sféře a v civilním životě byla však známá jako Nina Jirsíková. [6]

Divadelní začátky a angažmá

[editovat | editovat zdroj]

První kontakty s divadelním prostředím získala díky matce, která ji začala posílat na hodiny dramatického umění k herečce Běle Horské.[7] Byla žačkou baletní mistryně Jelizavety Nikolské. Do prvního angažmá nastoupila jako tanečnice v roce 1926 v pražském divadle Varieté. V roce 1928 se stala sólistkou v divadle Rokoko, v roce 1929 nastoupila do kabaretu paláce Lucerna, tančila v souboru Šesti děvčátek z Lucerny Joe Jenčíka. S Jenčíkem odešla v roce 1930 do Osvobozeného divadla, kde byla sólistkou v tanečním souboru Jenčíkových girls.[8] V roce 1935 přešla do Déčka E. F. Buriana, kde byla sólovou tanečnicí a od roku 1936 i choreografkou, kostýmní výtvarnicí a vedoucí pohybové výchovy. Od roku 1940 působila jako pedagog v tanečním studiu a herecké škole E. F. Buriana, otevřené při D 40 a D 41.[9] Většina her Déčka využívala kostýmy navržené Jirsíkovou. Spolupracovala také s Pražským dětským divadlem Míly Mellanové pro které připravovala choreografii a scénu, zvláště v letech 1936–1939.[10]

Válečná léta, zatčení

[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. března 1941 byla spolu s E. F. Burianem a Zbyňkem Přecechtělem zatčena přímo v divadle D 41.[11] Záminkou bylo libreto Pohádky o tanci, které mělo být dle nacistů protiněmecky zaměřeno.[12][13] Divadlo bylo následně uzavřeno. Do konce roku byla Jirsíková vězněna v Bartolomějské ulici, v prosinci 1941 byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde strávila zbytek války jako heftlink č. 8681.[14] I v táboře vyvíjela uměleckou činnost, mimo jiné k 1. máji 1944 nastudovala Máchův Máj se čtyřiadvacetičlenným voicebandem.[15] V táboře organizovala recitaci moderní české poezie (V. Nezval, Fr. Halas, aj.) a zpěv písní např. J. Ježka. V táboře sestavila a na Silvestra 1944 uvedla také satirickou veselohru Pavlač zpívá 1920–1930.[16]

Činnost po válce

[editovat | editovat zdroj]

Po osvobození pracovala v letech 1945–1948 jako choreografka v opeře Divadla 5. května. V roce 1948 podepsala výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[17] V březnu 1948 se stala členkou předsednictva a jednatelkou Ústředního akčního výboru divadelníků (za Velkou operu).[18][19] V roce 1948, po připojení Divadla 5. května k Národnímu divadlu, se stala choreografkou opery Národního divadla, kde působila až do roku 1950, kdy odešla z důvodu nemoci. V roce 1955 ještě krátce nastoupila do divadla E. F. Buriana jako choreografka, avšak v roce 1959 odešla do invalidního důchodu.

Dílo, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 154, ISBN 978-80-200-2636-1 (s odvoláním na rodný a křestní list, uložené v Národním archivu, fond Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna – 1941–1950, kart. 2670, sign. G 1227/2 Gurská Anna)
  2. ↑ Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157, ISBN 978-80-200-2636-1
  3. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově
  4. ↑ Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 154,157, ISBN 978-80-200-2636-1
  5. ↑ Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157–8, ISBN 978-80-200-2636-1 (s odvoláním na opis oddacího listu, uložený v Národním archivu, fond Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna – 1941–1950, kart. 2670, sign. G 1227/2 Gurská Anna)
  6. ↑ Poznámka: Některé zdroje, např. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202 a Nina Jirsíková v databázi Archivu Národního divadla uvádějí u Jirsíkové "vlastní jméno Anna Gurská", avšak bez zdůvodnění, že bylo získáno sňatkem; totéž i on-line badatelna Památníku národního písemnictví viz http://www.badatelna.eu/fond/3000/uvod/ Archivováno 4. 3. 2018 na Wayback Machine.
  7. ↑ ŠALOUNOVÁ, Kateřina. Nezapomenutá Nina Jirsíková. Opera Plus [online]. 6.2.2020 [cit. 2020-05-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 208
  9. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 525
  10. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 424
  11. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 49, 142, 254
  12. ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 101, ISBN 80-86182-51-7
  13. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 254
  14. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 256
  15. ↑ Nina Jirsíková: Pohádka o tanci, In: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 254–7
  16. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 564
  17. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-19]. Roč. 17, čís. 8. Dostupné online. 
  18. ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. S. 31. 
  19. ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 121. 
  20. ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 328
  21. ↑ Medaile za vynikající práci pro Ninu Jirsíkovou. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nina_Jirsíková&oldid=24327888“