Nikolaj Gavrilovič Černyševskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Gavrilovič Černyševskij
Narození 24. července 1828
Saratov
Úmrtí 29. října 1889 (ve věku 61 let)
Saratov
Povolání filosof, novinář, romanopisec, spisovatel a literární kritik
Alma mater Petrohradská státní univerzita
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Gavrilovič Černyševskij (rusky Никола́й Гаври́лович Черныше́вский) (24. července 1828 Saratov29. října 1889 tamtéž) byl ruský spisovatel, filosof-utopista, revolucionář, literární kritik a publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Černyševskij navštěvoval saratovský seminář a roku 1846 odjel studovat do Petrohradu. Žil zde velice nuzně, nicméně navázal styky s revolučními demokraty, básníkem Někrasovem a kritikem Dobroljubovem, s nimiž vydával časopis Sovremennik.

Pro svou revoluční činnost byl roku 1862 uvězněn v Petropavlovské pevnosti; zde vytrvale psal, mimo jiné své nejslavnější dílo, román Co dělat? (název později inspiroval Lenina ke stejnojmennému pamfletu); přes zpochybňované literární kvality jej tento román proslavil a získal v Rusku nesmírný vliv, přirovnávaný až ke vlivu Marxových děl. Po vynesení rozsudku r. 1864 byl Černyševskyj poslán do vyhnanství do Jakutie na východní Sibiři. I zde pokračoval v psaní. V roce 1883 byl přemístěn do Astrachaně a o šest let později se mohl vrátit do Saratova, kde také zemřel.

V éře Sovětského svazu byl Černyševskij jakožto revoluční demokrat, nepřítel carismu, atheista a materialista vycházející z Feuerbacha vysoce ceněn; byly po něm pojmenovány nejrůznější objekty a vystavěny jeho pomníky. Proti tomuto pohledu se postavil spisovatel Vladimir Nabokov v románu Dar (1937), kde vykresluje Černyševského jako tragikomickou figurku bez talentu a uměleckého cítění; odmítá také jeho zjednodušující pohledy na literaturu (Černyševskij kritizoval např. Puškina, A. Feta a od umění požadoval realismus a angažovanost).

Dle T. G. Masarykaodpůrci Černyševského rozkřičeli jeho estetiku a estetiku jeho školy pro přepínání a z úzkosti před materialismem a utilitarismem jako nepřátelskou umění – neprávem. Černyševskij přece sám nejen napsal známý nám román, ale on právě se v nejdůležitějších otázkách života utíkal k umění!"[1]Černyševského filozofie a jeho literární činnost má úplně ráz osvícenské filozofie, a to útočné osvícenské filozofie z doby před francouzskou revolucí, Černyševskij ví, že revolucionizuje lidi, neboť chce pokračovat v revoluci Petrově a prohloubit ji – Petr je mu ideálem pro Rusko. Jako mu dává francouzské osvícenství a jeho materialismus vzor filozofický a politický, tak nacházel v Lessingovi svého učitele literárního."[2]

Profesor Radegast Parolek zhodnotil Černyševského takto: „Seznámíme-li se blíže s jeho osudem a dílem, pak nevíme, čemu se dřív obdivovat: jeho nezměrné pracovitosti a vědecké systematičnosti, jež nenechávala nic nedomyšleného, nebo jeho až neuvěřitelné sečtělosti a všestrannosti, s níž dokázal tvořit velké hodnoty paralelně v několika oborech – v kritice, beletrii, filozofii, historii a politické ekonomii. K tomu je nutné připočíst organizátorskou odpovědnost vůdce politického podzemí."[3] Jeho román Co dělat?se stal biblí několika generací".[4]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Román „Co dělat?"[editovat | editovat zdroj]

  • Co dělati?: z povídek o nových lidech. V Táboře: s. n., 1884. 1 sv. Zábavná nová bibliotéka; díl 1.
  • Co dělat?: vypravování o nových lidech: román z prvých dob nihilistického hnutí v Rusku. Překlad Josef Skalák. Praha: [s.n.], 1899. 646, ix s.
  • Co dělat?. Přeložil Josef France. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1949. 417, [3] s. Klasikové; sv. 7.
  • Co dělat?: z příběhů o nových lidech. 3. vyd., ve Svobodě v překl. Franceově 2., rev., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1951. 377, [3] s. Klasikové sv. 7.
  • Co dělat?: z příběhů o nových lidech: román. Přeložil Jaroslav Hulák. 5. vyd. Praha: SNKLHU, 1954. 473, [2] s. Klub čtenářů; sv. 20 [i.e. 18].
  • Co dělat?: z příběhů o nových lidech. Přeložil Jaroslav Hulák. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1975. 470, [3] s. Členská knižnice nakl. Svoboda.

Ostatní spisy[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Estetické vztahy umění ke skutečnosti. Přeložil Sáva Racek. Praha: Svoboda, 1946, 181 - (ii) s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 1. svazek. Přeložila J. Víšková. Praha: St. nakl. polit. literatury, 1953, 589 - (iii) s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 2. svazek. Přeložil V. Bartošek. Praha: St. nakl. polit. literatury, 1953, 533 - (iii) s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 3. svazek. 1. autoris. vyd. Přeložil D. Kochannyj. Praha: SNPL, typ. Rudé právo, 1953, 628 - (4) s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Prolog.: Román z počátku šedesátých let. 1. vyd. Přeložil Boris Hanš. Praha: SNKLHU, typ. Rudé právo a Svoboda, 1954, 463, (3) s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Co si kdo uvaří ...: Pastorale ve 3 dějstvích. Praha: ČDLJ, 1954. 65, [1] s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Co si kdo uvaří--: pastorale ve třech dějstvích. Praha: Dilia, 1960. 65 l.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. O literatuře. Přeložila Emilie Sekerová. Praha: Čsl. spisovatel, 1955, 635 - (ii) s.
  • ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Antropologický princíp vo filozofii. Přeložil Miroslav Nemann. Bratislava: Pravda, 1988, 387 s. – slovensky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MASARYK, Tomáš Garrigue. Rusko a Evropa: Studie o duchovních proudech v Rusku. 2. díl. Praha: Ústav T. G. Masaryka, 1996, 493 s. ISBN 80-901971-6-7. [Citovaný text je na str. 51.]
  2. MASARYK, Tomáš Garrigue. Rusko a Evropa: Studie o duchovních proudech v Rusku. 2. díl. Praha: Ústav T. G. Masaryka, 1996, 493 s. ISBN 80-901971-6-7. [Citovaný text je na str. 43.]
  3. PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: (1789-1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977, 629 s. [Citovaný text je na str. 217.]
  4. PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: (1789-1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977, 629 s. [Citovaný text je na str. 223.]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чернышевский, Николай Гаврилович na ruské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEL´ČIKOV, Nikolaj Fedorovič. Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1950. 108, [8] s. Životy; sv. 2.
  • BEL´ČIKOV, Nikolaj Fedorovič et al. N.G. Černyševskij, bojovník za svobodu. Překlad Vojtěch Holeček a Milan Jariš. První vydání. Praha: Mír, 1950. 132 stran.
  • BOURA, Ferdinand. N.G. Černyševskij - filosof materialista a revolucionář. Praha: ČSAV, 1957. 88, [2] s. Rozpravy Československé akademie věd. Řada společenských věd; roč. 67, 1957, seš. 1.
  • CETL, Jiří aj. Průvodce dějinami evropského myšlení. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Kapitola „Nikolaj Gavrilovič Černyševskij – demokratický revolucionář" je na str. 508–514.]
  • FILIPEC, Jindřich. Kapitoly o díle N. G. Černyševského. Praha: Rovnost, 1951, 99 s.
  • JIRÁSEK, Josef. Přehledné dějiny ruské literatury. 2. díl. 2. vyd. Brno: Josef Stejskal, 1946. 227 s. [Viz str. 7–13.]
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Stať o románu „Co dělat?" je na str. 184–185.]
  • MASARYK, Tomáš Garrigue. Rusko a Evropa: Studie o duchovních proudech v Rusku. 2. díl. Praha: Ústav T. G. Masaryka, 1996, 493 s. ISBN 80-901971-6-7. [Viz str. 39–51.]
  • PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: (1789-1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977, 629 s. [Viz str. 217–227.]
  • RAZUMOVSKIJ, N. Pedagogické ideje N. G. Černyševského. 1. vyd. Přeložil Josef Pelíšek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1951, 455 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]