Přeskočit na obsah

Afanasij Fet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Afanasij Afanasjevič Fet
Narození23. listopadujul. / 5. prosince 1820greg.
Mcenský ujezd
Úmrtí21. listopadujul. / 3. prosince 1892greg. (ve věku 71 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Povoláníbásník, překladatel, autor autobiografie a spisovatel
Alma materHistoricko-filologická fakulta Moskevské univerzity (1838–1844)
Žánrlyrická poezie
Témataliterární tvorba a poezie
OceněníŘád sv. Anny 3. třídy (1852)
Řád sv. Anny 3. třídy (1885)
Manžel(ka)Marija Petrovna Šenšinová
RodičeAfanasij Neofitovič Šenšin
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Afanasij Afanasjevič Fet (rusky Афанасий Афанасьевич Фет; 5. prosince 1820 poblíž Mcenska3. prosince 1892 Moskva), později si změnil jméno na Šenšin (Шеншин) byl ruský básník, jedna z nejvýznamnějších postav ruské poezie poslední čtvrtiny 19. století.

Afanasij byl syn Němky jménem Charlotta, která byla zpočátku provdaná za Johanna Feta. V roce 1822, dva roky po narození svého syna, se ale znovu provdala za bohatého Rusa Šenšina. Nebylo jasné, jestli je Afanasij potomkem Šenšina či Feta, ale Svatá konzistoř v Orlu rozhodla, že Afanasij bude používat jméno Fet. Tento rozsudek Afanasije velmi traumatizoval a sám se cítil být spíš potomkem Šenšina. Stigma nelegitimity ho pronásledovalo po celý život a teprve v roce 1876 mu bylo po několika letech soudního procesu změněno jméno na Šenšin.

Odešel studovat do Moskvy, poté až do roku 1856 sloužil v armádě. Rychlý postup v armádních hodnostech mu umožnil lepší přijetí ruskou šlechtou. Fet zastával názor, že způsob básníkova života ovlivňuje jeho poezii jen velmi málo, což se projevilo i v jeho pohrdání radikály. Během vojenské služby navázal přátelství s Lvem Tolstým, kterého vždy obdivoval. Posléze se usadil na panství Stěpanovka v Orelské oblasti a svého přítele navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné. Byl jediným skutečným literátem mezi Tolstého přáteli.

Na sklonku života psal své literární paměti, překládal Aeneidu a Schopenhauerovu knihu Svět jako vůle a představa. Jeho utrpení se stávalo neúnosným, pokusil se o sebevraždu, nicméně jeho rodina ho zachránila a během dalšího sebevražedného pokusu zemřel na srdeční záchvat.

Andrej Denier: Portrét Afanasije Feta

První básně Fet publikoval v roce 1842, ale nebyl si jist svými uměleckými schopnostmi, takže své básně poslal k ohodnocení Turgeněvovi, který tehdy platil za arbitra vkusu. V tom pokračoval mnoho let, pak pochopil, že Turgeněv v jeho díle potlačuje některé osobité rysy a originální prvky.

Fetovy básně jsou tematicky dost konvenční: nešťastná láska, prostá příroda středního Ruska, dokonalé řecké sochy a vznešenost Boží. Fet s těmito tématy ale pracoval impresionistickou technikou, snažil se zachytit prchavý okamžik. Například v básni jménem Šepot nepoužil ani jedno sloveso, čímž dosáhl dojmu nepokojné dynamičnosti.

Jeho pozdní díla, napsaná pod vlivem Charlese Baudelaira, jsou velmi temná a složitá, evokují a zaznamenávají jemné asociace a polozapomenuté vzpomínky. Tvrdil, že nejdůležitější věcí v poezii je nit, která spojí všechny neuspořádané asociace do pevně strukturované krátké básně.

Za svého života nebyl Fet příliš známý, silně ale ovlivnil školu ruských symbolistů, zejména Anněnského a Bloka.

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Afanasy Fet na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]