Nebanice
| Nebanice | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Cheb |
| Obec s rozšířenou působností | Cheb (správní obvod) |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°6′55″ s. š., 12°28′19″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 342 (2023)[1] |
| Rozloha | 9,39 km²[2] |
| Nadmořská výška | 423 m n. m. |
| PSČ | 350 02 |
| Počet domů | 93 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Nebanice 7 350 02 Cheb 2 nebanice@quick.cz |
| Starostka | Bc.Jitka Pagáčová |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Nebanice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 554693 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Nebanice (německy Nebanitz) nacházející se v okrese Cheb, kraji Karlovarském, leží devět kilometrů severovýchodním směrem od města Cheb (něm. Eger). Obec je v současné době známa pro chov kladrubských koní. Žije zde 342[1] obyvatel.
Zeměpis[editovat | editovat zdroj]
Obec Nebanice leží na levém břehu řeky Ohře ve východní části Chebské pánve. V blízkosti obce se do řeky vlévají potoky Plesná (něm. Fleißenbach) a Sázek (něm. Soosbach).
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci, jejíž historické jádro se původně nacházelo na meandru řeky Ohře, pochází z roku 1391. Nebanice, původně náležící k říšskému lénu chebské falce, byly již před tímto datem lénem rodu Notthaftů. Později, a to až do 16. století, patřily Nebanice chebské patricijské rodině Junckerů. Vinzenz Pröckl uvádí, že již roku 1391 stál v obci kostelík a že se zde již v této době nacházelo také panské sídlo, jež bylo společně s osadou roku 1469 zničeno a vypáleno Fridrichem ze Švamberka.[4] Předpokládaná poloha tvrze na ostrůvku mezi řekou a mlýnským náhonem však není prokázána. Rodina Junckerů, jež v Nebanicích vystavěla malé sídlo, prodala svůj zdejší majetek roku 1521 Christophu Werndlovi z Chebu. Ves až do 18. století mnohokrát změnila majitele.
.jpg)
Roku 1566 přestoupili obyvatelé Nebanic k protestantství a až v průběhu třicetileté války se roku 1628 opět vrátili k víře katolické. Zdejší kostel, do té doby filiální kostel farnosti v Kopanině (něm. Frauenreuth), byl roku 1661 podřízen přímo farnímu kostelu sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu. Duchovní správu zde v této době a až do roku 1770 vykonávali chebští jezuité. Roku 1711 byla v Nebanicích založena samostatná farnost, k níž náležely vsi Loužek (něm. Au), Potočiště (něm. Dürnbach), Vokov (něm. Wogau), Třídvoří (něm. Dreihöf), Vrbová (něm. Förba), Hněvín (něm. Knöba), Hájský Mlýn (něm. Gahmühl) a Obilná (něm. Kornau). Od roku 1722 patřil k farnosti také filiální kostel v Milhostově (něm. Mühlessen). Se zřízením místní farnosti zde byl roku 1716 vystavěn nový barokní kostel sv. Osvalda a roku 1721 také dřevěná farní budova. Svatbou s Marií Justinou von Mühlbach získal v 18. století Nebanice Christoph Ernst von Bigatto, jenž v západní části svého zdejšího poplužního dvora nechal vystavět jednopatrový barokní zámek. V průběhu 19. století se tvář obce výrazně měnila. Roku 1840 byla stržena již nevyhovující fara a o rok později dostavěna nová prostorná zděná farní budova. Roku 1864 obec také dostala novou školu, jež nahradila původní školní budovu zřízenou jezuity roku 1725. Prodloužením Buštěhradské dráhy z Karlových Var (něm. Karlsbad) do Chebu získala obec železniční spojení. Dne 19. září 1870 byla v místě společně se zahájením provozu trati otevřena železniční stanice Mostov-Nebanice (něm. Mostau-Nebanitz). Když byla trať mezi Chebem a Karlovými Vary roku 1891 rozšiřována o druhou kolej, zakoupila železniční společnost od obce školní budovu stojící v těsné blízkosti nádraží a upravila ji na byty pro drážní zaměstnance. Nová školní budova byla vystavěna blíže středu obce nad železniční tratí.
Až do roku 1848 stálo v Nebanicích 25 domů, z nichž bylo 24 poddáno městu Cheb a pouze jedno stavení rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou. Roku 1850, kdy byly zřizovány obecní úřady, staly se také Nebanice samostatnou obcí, k níž náležely ještě vsi Vrbová, Hněvín a Hartoušov (něm. Hartessenreuth). Tento stav trval až do konce druhé světové války. Ze sčítání obyvatel roku 1930 vyplývá, že obec (včetně přináležících vsí) tehdy čítala 435 obyvatel, z nichž se pouze 57 hlásilo k české národnosti. Tuto menšinu tvořili především státní zaměstnanci a jejich rodiny. Na základě Mnichovské dohody se obec roku 1938 ocitla uvnitř Německé říše a její zpětné připojení k Československu roku 1945 tak znamenalo vyhnání téměř veškerých obyvatel obce.
Ve 2. polovině 20. století nabyly Nebanice s novým obyvatelstvem nového rázu. Velká část původní zástavby byla zbořena či v rámci socialistického hospodaření přetvořena k nepoznání. Roku 1977 byl stržen také zchátralý barokní zámek. Roku 1976 byly k obci přičleněny vsi Dobroše (něm. Dobrassen), Hlínová (něm. Klingen), Lipoltov (něm. Lapitzfeld), Mostov (něm. Mostau), Obilná (něm. Kornau), Odrava (něm. Kulsam), Tuřany (něm. Thurn), a Trpeš (něm. Tipessenreuth). Roku 1990 došlo k opětovné reorganizaci struktury místní samosprávy a vzniku samostatných obcí Odrava a Tuřany s přičleněnými sousedními osadami.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 224 obyvatel, z nichž byli dva Čechoslováci a 222 obyvatel německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo 223 obyvatel, jeden k evangelické.[5]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 177 | 195 | 227 | 183 | 214 | 224 | 271 | 121 | 124 | 139 | 213 | 280 | 269 | 313 |
| Počet domů | 26 | 30 | 30 | 29 | 31 | 32 | 36 | 38 | 43 | 27 | 42 | 45 | 46 | 62 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 390 | 401 | 412 | 355 | 377 | 374 | 435 | 208 | 207 | 210 | 263 | 318 | 311 | 347 |
| Počet domů | 53 | 58 | 57 | 56 | 57 | 53 | 60 | 63 | 43 | 40 | 52 | 54 | 57 | 74 |
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel sv. Osvalda – barokní kostel vystavěný roku 1716 na místě předchozí údajně gotické stavby; v kostele se nachází cenný barokní akantový oltář od Karla Stilpa.
- Kyselka Anita (Kotigauer Sauerbrunn) – pramen, jenž byl počátkem 20. století stáčen, vyvěrá nedaleko od vsi východním směrem.
- Hartoušovské mofety – mofety na březích potoka Plesná hned pod osadou Hartoušov představují poslední zbytky zdejší původní bažinaté krajiny;
- Rozestavěná Sudetská dálnice – severně nad osadou Hartoušov protíná rozsáhlé plochy polí pískový násep nedokončené Sudetské dálnice, která měla nedaleko Vackovce (něm. Watzgenreuth) překlenout údolí potoka Plesná.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Johann Georg Fischer (1742–1793), tesařský mistr a stavitel mnoha hrázděných domů egerlandského typu v regionu
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Chov starokladrubských běloušů -
Z dálky viditelné silo -
Hospoda ve stájích -
Školní budova z roku 1864
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ PRÖCKL, Vinzenz. Eger und das Egerland. 2. svazek. 2. vyd.. vyd. Falkenau a/d. Eger: [s.n.], 1877. 660 s. S. 553–555.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Nebanice. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 242.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 9.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOHÁČ, Jaroslav, SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko: Zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945. 2. vyd. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, p. o., 2008.
- PRÖCKL, Vinzenz. Eger und das Egerland. 2. vyd. Falkenau a/d. Eger: 1877.
- Řivnáčův průvodce po Království českém. Praha: F. Řivnáč, 1882.
- SCHREINER, Lorenz, et al. Heimatkreis Eger: Geschichte einer deutschen Landschaft in Dokumentationen und Erinnerungen. Herfried Stingl. Amberg: Egerer Landtag e. V., 1981.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nebanice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Nebanice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Nebanice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
