Montserrat Caballé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Montserrat Caballé
Montserrat Caballé 1971.jpg
Rodné jméno María de Montserrat Bibiana Concepción Caballé Folch
Narození 12. dubna 1933
Barcelona
Úmrtí 6. října 2018 (ve věku 85 let)
Barcelona
Příčina úmrtí infekční onemocnění
Místo pohřbení Hřbitov San Andrés
Alma mater Conservatorio Superior de Música del Liceo
Povolání operní pěvkyně a recording artist
Manžel(ka) Bernabé Martí
Děti Montserrat Martíová
Ocenění zlatá medaile Za zásluhy o krásná umění (1973)
velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1975)
zlatá medaile Za zásluhy o turismus (1988)
Cena asturské kněžny za umění (1991)
Cena Gramophonu za celoživotní přínos (2007)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku
Řád cti
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Montserrat Caballé i Folch (1980)

Montserrat Caballé, vlastním jménem Maria de Montserrat Viviana Concepción Caballé i Folch (* 12. dubna 1933, Barcelona, Španělsko – † 6. října 2018 Barcelona) byla španělská operní pěvkyně, sopranistka, známá interpretací Verdiho děl a belcantového repertoáru, především oper Rossiniho, BellinihoDonizettiho.[1]

Na žádost MOV z roku 1987 nahrála s Freddiem Mercurym skladbu „Barcelona“, která se stala jednou ze dvou oficiálních písní barcelonských Letních olympijských her 1992. Ve své kariéře absolvovala více než 4 000 operních představení.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Původ a studium[editovat | editovat zdroj]

Montserrat Caballé se narodila v katalánské Barceloně v roce 1933 (podle některých zdrojů v roce 1938). Jejími rodiči byli Carles Caballé a Anna Folch. Studovala 12 let na Hudební konzervatoři v Barceloně, kterou ukončila v roce 1954 se zlatou medailí. Jejími učiteli byli Eugenia Kemmeny, Conchita Badía a Napoleone Annovazzi.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 se provdala za tenora Bernabé Martího (* 1928). Jejich manželství trvalo až do její smrti, Bernabé Martí svou ženu přežil. Manželé měli spolu dvě děti, syna a dceru Montserrat Martí Caballé (známou jako Montsita), která je rovněž pěvkyně - sopranistka.[2]

Operní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 stála poprvé na operní scéně Teatro Fortuna v malém městě Reus (blízko Tarragony) v titulní roli opery La Serva Padrona (Služka paní) skladatele Giovanni Battisty Pergolesiho. Poté se stala členkou souboru Městského divadla ve švýcarské Basileji, kde měla 17. listopadu 1956 svůj operní debut mimo rodné Španělsko, a to v roli Mimì v opeře La Bohème (Giacomo Puccini). Kromě toho účinkovala v mnoha dalších rolích, včetně titulních hrdinek oper Tosca (Puccini), Aida (Giuseppe Verdi) či Salome (Richard Strauss).

V době svého angažmá v německém hansovním městě Brémách v letech 1960-1961 se specializovala na role belcanta. V roce 1962 se vrátila do Barcelony a debutovala na tamější velké operní scéně Gran Teatre del Liceu (název v katalánštině) v titulní roli opery Richarda Strausse Arabella.

Prvního mezinárodního úspěchu dosáhla Montserrat Caballé v roce 1965, když 15. dubna zastoupila americkou sopranistku Marilyn Horne (* 1934), která pro indispozici nemohla zpívat v koncertní verzi opery Lucrezia Borgia (skladatel Gaetano Donizetti) v Carnegie HallNew Yorku. Její interpretace vzbudila senzaci a proslavila ji v celém operním světě. V jednom newyorském deníku se objevil titulek: «Callas + Tebaldi = Caballé».

Poté, rovněž v roce 1965, zpívala na operním festivalu v anglickém Glyndebourne a debutovala v Metropolitní opeře v roli Markétky v opeře Charlese Gounoda Faust.

V roce 1972 debutovala v milánském Teatro alla Scala v obtížné titulní roli opery Norma od Vincenza Belliniho (s proslulou árií Casta Diva) . Dále vystoupila jako Violeta ve slavné Verdiho opeře La traviata na scéně londýnské Královské opery Covent Garden. V roce 1980 interpretovala titulní roli Semiramis ve stejnojmenné opeře Semiramis od Gioacchina Rossiniho na festivalu v Aix-en-Provence.

Montserrat Caballé v jevištním kostýmu (1969)

V roce 1982 získala Medalla de Oro de la Generalidad de Cataluña (Zlatou medaili katalánské autonomní vlády) a v roce 1988 El Premio Nacional de Música de España (Španělskou národní cenu hudby). V tomto období - v letech 1987 a 1988 - také vystupovala společně s Freddiem Mercurym.

V roce 1994 se stala „Vyslankyní dobré vůle“ organizace UNESCO. V rámci této činnosti založila nadaci, pomáhající dětem - obětem válek.

Montserrat Caballé ztvárnila více než osmdesát operních rolí, od oper barokních až k dílům Giuseppe Verdiho, Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Interpretovala role tak rozdílné jako jsou Norma, Salomé, Violeta, Maršálka (Marschallin) v Růžovém kavalírovi (Richard Strauss), Semiramis nebo Isolda (Tristan a Isolda, Richard Wagner). Šíře jejího repertoáru je zachycena na mnoha nahrávkách. Její studiové nahrávky představují na třicet kompletních oper a přes padesát recitálů; nezapomenutelná je La traviata nahraná v RCA společně s italským tenoristou Carlem Bergonzim. V jejím repertoáru se objevují i španělské lidové písně a melodie ze žánru zarzuela. Populárním se stalo její společné album s Freddiem Mercurym s názvem Barcelona, jehož titulní píseň zazněla i na zahájení Olympijských her v Barceloně v roce 1992.

Její hlas se vyznačoval čistotou, přesností a v neposlední řadě silou. Při vystoupeních využívala dramatického výrazu a svých interpretačních schopností. K tradicím belcanta se vracela svou technikou a hlasovým zabarvením.

V roce 2003 na zakončení kariéry uskutečnila řadu koncertů v Německu.

Hodně času věnovala pomoci mladým začínajícím zpěvákům, m.j. stála u zrodu kariéry tenoristy José Carrerase, který poté po řadu let byl jejím partnerem na scéně. Její žákyní byla i její dcera, sopranistka Montserrat Martí Caballé.

V červnu roku 2008 podpořila „Manifest pro jednotný jazyk“ (El Manifiesto por la Lengua Común), kontroverzní iniciativu jisté části španělské kulturní obce, která kritizuje údajnou diskriminaci španělštiny ve prospěch katalánštiny v autonomní provincii Katalánsko.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
ArménieArménie Arménie Orden of Honor (Armenia) BAR.svg Řád cti[3] 2013, 7. června
FrancieFrancie Francie Legion Honneur Chevalier ribbon.svg dáma Řádu čestné legie[4] 2005, 26. ledna
Ordre des Arts et des Lettres Commandeur ribbon.svg komandér Řádu umění a literatury
ItálieItálie Itálie ITA OMRI 2001 GC BAR.svg velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[5] 2009, 26. listopadu
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 4 GrVK.svg velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[6] 2003
RuskoRusko Rusko Orden of Friendship.png Řád přátelství[7] 1997, 1. září
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko ESP Isabella Catholic Order CROSS.svg dáma Řádu Isabely Katolické 1966, 13. ledna
ESP Alfonso X Order GC.svg dáma velkokříže Řádu Alfonse X. Moudrého[8] 1975, 17. července
UkrajinaUkrajina Ukrajina Order of Princess Olha 1st Class of Ukraine.png Řád kněžny Olgy I. třídy[9] 2006, 20. dubna

Ukázka hlasu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Montserrat Caballé na španělské Wikipedii.

  1. Biography of Montserrat Caballé at operissimo.com Archivováno 27. 3. 2012 na Wayback Machine. Hosting.operissimo.com. Přístup 29. října 2015. (německy)
  2. Die letzte große Operndiva ist tot (Poslední velká operní diva zemřela). Frankfurter Allgemeine Zeitung, [1], 6. října 2018 (německy).
  3. Հանրապետության նախագահի հրամանագրերը - Փաստաթղթեր - Հայաստանի Հանրապետության Նախագահ. www.president.am [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (arménsky) 
  4. MEDITERRÁNEO, El Periódico. Caballé recibe la Legión de Honor de Francia. El Periódico Mediterráneo [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  6. Agentur Schmerbeck - Montserrat Caballé Biography. web.archive.org [online]. 2012-03-21 [cit. 2019-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. Указ Президента Российской Федерации от 01.09.1997 г. № 966. Президент России [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Boletín Oficial del Estado. 1975-07-18, čís. 171, s. 15514. Dostupné online. 
  9. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]