Zarzuela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Plakát na představení zarzuely Doña Francisquita od Amadea Vives

Zarzuela je španělské hudebně-dramatické dílo, ve kterém se střídá mluvené slovo a zpěv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název je odvozený od názvu královského loveckého paláce Palacio de la Zarzuela v Madridu, který dal postavit král Filip IV. Španělský v 17. století. V roce 1657 tam bylo uvedeno první představení nové komedie El Laurel de Apolo dramatika Pedra Calderóna de la Barca s hudbou Juana de Hidalgo, kterým se zrodil nový hudební žánr.

Po revoluci v roce 1868 došlo k postupnému zjednodušování představení, aby se snížily náklady a představení se stala dostupnější širšímu publiku. Představení o třech dějstvích se nazývala "género grande" a hrála se v Teatro de la Zarzuela. Zarzuelám o jednom jednání se říkalo "género chico" a hrála se převážně v divadle Apollo, které bylo k tomu účelu otevřeno v roce 1873.

Romantické zarzuely byly vlastně španělskou obdobou operet. Byly ovlivněny lidovou kulturou a často byly psány na texty v nářečí. Staly se tak velmi populární a jsou, zejména ve Španělsku, oblíbené dodnes. Interpretaci zarzuel se věnují i přední světoví operní pěvci. Příkladem je tenorista Plácido Domingo či Ana María Martínez.

Formy zarzuely[editovat | editovat zdroj]

Historicky se vyvinuly dvě hlavní formy zarzuely:

  • barokní zarzuely, byly psány převážně na mytologická témata s písněmi, áriemi a tanci. Termín "zarzuela" použil poprvé Calderón de la Barca v díle El golfo de las sirenas ("Záliv sirén", 1657);
  • romantická zarzuela, která vznikla na základě snahy některých španělských autorů (např. Francisco Asenjo Barbieri a Emilio Arrieta) vytvořit svébytné španělské divadelní umění, které by mohlo čelit italským a francouzským vlivům.

Nejznámější skladatelé zarzuel[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]