Amadeo Vives

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Amadeo Vives
Základní informace
Narození18. listopadu 1871
Collbató
Úmrtí2. prosince 1932 (ve věku 61 let)
Madrid
Místo pohřbeníhřbitov v Montjuic
Žánryopera, zarzuela a saradana
Povoláníhudební skladatel, spisovatel, Impresário, dirigent a muzikolog
PříbuzníCamil Vives i Roig (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amadeo Vives, katalánsky Amadeu Vives i Roig, (18. listopadu 1871 Collbató – 2. prosince 1932 Madrid) byl španělský hudební skladatel, autor více než stovky jevištních děl.

Život[editovat | editovat zdroj]

Busta skladatele v Palau de la Música Catalana

Amadeu Vives i Roig se narodil v Collbató, malém městečku v blízkosti hory Montserrat v Katalánsku. Byl nejmladším ze čtrnácti děti, z nichž však pouze 5 se dožilo dospělosti. Hudební talent se ukázal již v raném dětství. V roce 1882 se rodina odstěhovala do Barcelony a Amadeu studoval hudbu u José Ribery i Miró, učitele a ředitele kůru v kostele sv. Anny. Další hudební vzdělání získal u Felipe Pedrella, vůdčí osobnosti španělské hudby 20. století. Jeho spolužáky byli Enrique Granados, Lluis Millet a Enric Morena, se kterými v roce 1891 založil pěvecký spolek Orfeó Català, který sehrál důležitou roli v katalánské hudební renezanci. V Barceloně byl pro něj postaven Palau de la Música Catalana.

V roce 1894 začal vyučovat hudbě na Colegio de Religiosas de Loreto. Krátce poté dostal obrnu, po níž mu zůstala ochrnuta pravá ruka. O rok později se oženil s Montserrat Giner, kmotřenkou svého přítele Milleta. Po velkém úspěchu zarzuel La Primera del Barrio (1898) a Don Lucas del Cigarral (1899) přesídlil do Madridu, kde také prožil zbytek svého života. To mu umožnilo spolupracovat s nejlepšími španělskými hudebníky té doby. S mladým Manuelem de Fallou zkomponoval tři zarzuely. Byl neobyčejně plodný. V letech 1900–1933 vyprodukoval až 10 zarzuel ročně.

Vedle skladatelské činnosti přispíval svými články a literárními eseji do novin i odborného hudebního tisku. Jeho články byly publikovány ve dvou svazcích: Julia (1971, Espasa-Calpe, Madrid) a Sofia (1973). V roce 1921 by Vives jmenován prezidentem hudebního odboru spolku Ateneo a o dva roky později se stal profesorem kompozice na madridské konzervatoři.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Amadeo Vives na obraze Davida Santsalvadora (1930)

Kromě jevištních děl zkomponova Vives řadu skladeb pro orchestr, pro klavír, sbory, sbory s orchestrem a mnoho písní.

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Artús (1897)
  • Colomba (1910)
  • Bohemios (1920)

Zarzuely[editovat | editovat zdroj]

  • La primera del Barrio (1898)
  • Don Lucas del Cigarral (1899)
  • El Rey de la Alpujarra (1899)
  • La balada de la luz (1900)
  • Euda d'Uriach (1900)
  • Los amores de la Inés (1902, společně s Manuelem de Fallou)
  • Bohemios (1904)
  • El húsar de la guardia (1904)
  • El arte de ser bonita (1905)
  • La gatita blanca (1906)
  • Juegos malabares (1909)
  • La generala (1912)
  • El carro del sol (1911)
  • Maruxa (1914)
  • La Cena de los Húsares (1915)
  • El Señor Pandolfo (1916)
  • El Tesoro (1917)
  • Todo el Mundo en Contra mia (1918)
  • La balada de Carnaval (1919)
  • El Duquesito a La Corte de Versalles (1920)
  • El Parque de Sevilla (1921)
  • Bergamino el Lampo (1922)
  • Doña Francisquita (1923)
  • La villana (1927)
  • Los Flamencos (1928)
  • Noce de Verbena (1929)
  • Talismán (1932)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Carlos Gómez Amat: Historia de la música española. Siglo XIX. Ed. Alianza Música. Madrid, 1984. ISBN 84-206-8505-4
  • Roger Alier: La zarzuela. Ed. Robinbook, S.L. 2002. Barcelona. ISBN 84-95601-54-0
  • Suzanne Rhodes Draayer: Art Song Composers of Spain: An Encyclopedia. Scarecrow Press, 26. 3. 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]