Felipe Pedrell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Felipe Pedrell
Felipe Pedrell 01.jpg
Základní informace
Narození 19. února 1841
Tortosa
Úmrtí 19. srpna 1922 (ve věku 81 let)
Barcelona
Žánry opera a zarzuela
Povolání hudební skladatel a muzikolog
Významná díla La Celestina
Příbuzní Carlos Pedrell
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felipe Pedrell i Sabaté (19. února 1841 Tortosa19. srpna 1922 Barcelona) byl španělský hudební skladatel, pedagog, muzikolog a hudební kritik. Bývá nazýván otcem španělské národní hudby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Tortosu v provincii Tarragona v Katalánsku 19. února 1841. Jako chlapec zpíval v chrámovém sboru místní katedrály. Již v patnácti letech zkomponoval Stabat Mater pro tři hlasy. Další hudební vzdělání získal v Barceloně. Ve třiceti letech už zkomponoval více než 120 děl různých žánrů, z nichž nejzávažnější byla opera L'ultimo Abenzarraggio, která měla premiéru v Teatro del Liceo v Barceloně dne 14. dubna 1874. Hojně publikoval hudebněvědné a kritické články v denících i v odborném hudebním tisku.

Po premiéře své druhé opery, Quasimodo, ve stejném divadle (1875), napsal několik skladeb duchovní hudby a získal stipendium místních vlád Girony a Tarragony, což mu umožnilo v letech 1876–1877 vykonat studijní cestu do Říma a Paříže. Stal se tak prvním moderním katalánským hudebníkem, který měl možnost přímého kontaktu se soudobými hudebními směry v zahraničí. Stal se tak průkopníkem díla Richarda Wagnera ve Španělsku, takže se mu i říkalo španělský Wagner. Dalším jeho přínosem bylo hledání inspirace ve španělských lidových písních.

V roce 1882 byl jmenován profesorem katedry zpěvu na madridské konzervatoři a stal se členem Akademie krásných umění. V letech 1896–1899 vydával časopis věnovaný náboženské hudbě ve Španělsku, La música religiosa en España. V roce 1904 přesídlil do Barcelony, kde pokračoval v plodné hudební a literární činnosti. V roce 1910 se odcestoval do Buenos Aires, aby se zúčastnil premiéry opery Los Pirineos.

Významná byla rovněž jeho činnost pedagogická. Ovlivnil celou generaci španělských skladatelů. Mimo jiné ukázal cestu k fúzi dvou zdánlivě antagonistických prvků: populární a klasické hudby. Jeho žáky byli např Isaac Albéniz, Enrique Granados, Manuel de Falla, Robert Gerhard či Amadeo Vives.

Zemřel v Madridu 19. srpna 1922 ve věku 81 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Titulní strana árie z opery L'ultimo Abenzeraggio

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • L'ultimo Abenzeraggio (linreto J. B. Altés, 1868, několikrát přepracováno, poslední verze 1889 Barcelona)
  • Quasimodo (libreto J. Barret podle Victora Huga, 1875 Barcelona)
  • Cléopâtre (libreto A. de Lauzières de Thémines, 1878)
  • Mazeppa (1881 Madrid)
  • Tasse à Ferrare (1881 Madrid)
  • Little Carmen (1885 New York)
  • Eda (1887)
  • Mara (1889)
  • Els Pirineus (libreto Victor Balaguer, 1891)
  • El conde de Foix
  • Rayo de luna
  • La jornada de Panissars
  • La Celestina (libreto vlastní podle Fernanda de Rojas, 1902)
  • El comte Arnau (libreto Joan Maragall, 1904)
  • Matinada (1905)
  • Lluch-Llach
  • Ells y elles
  • La vertitat e la mentida
  • La guardiola

Symfonické básně[editovat | editovat zdroj]

  • La veu de les muntanyes (1877)
  • I trionfi (1880)
  • Excelsior (1880)

Chrámová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Al·leluia (1865), per a solistes, cor i orgue
  • Missa per a dues veus i orgue (1857)
  • Quatre misses per a tres veus i orgue (1861, 1865, 1866)
  • Dues misses per a quatre veus i orgue (1869)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Nocturn-Trio (1873)
  • Quartet de corda (1879)
  • Gaillarde per a quartet de corda (1879).

Muzikologické spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Diccionario técnico de la música (1894)
  • Diccionario biográfico y bibliográfico de músicos españoles (1894–97)
  • Emporio científico e histórico de organografía musical española antigua (1901)
  • El Catàleg de la Biblioteca de la Diputació de Barcelona (1907–08)
  • La festa d'Elche ou le drame liturgique espagnol (1901)
  • Músics vells de la terra, seriál článků na hudební témata (1904–10)
  • Por nuestra música, manifest národní hudby

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]