Milady Horákové (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milady Horákové
Ulice Milady Horákové, hlavní dopravní tepna Letné
Ulice Milady Horákové, hlavní dopravní tepna Letné
Umístění
Město Praha
Poloha
Začíná na Strossmayerovo náměstí 50°5′56″ s. š., 14°25′59″ v. d.
Končí na Patočkova
50°5′40″ s. š., 14°23′31″ v. d.
Historie
Denominace 1990
Starší názvy Belcrediho třída
Letenská
Krále Jiřího VI.
Obránců míru
Kód ulice 462853
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na Strossmayerovo náměstí směrem od kostela, v pozadí dolní (holešovický) konec ulice Milady Horákové

Milady Horákové je ulice na hranici pražských Hradčan, Střešovic, Dejvic, Bubenče a Holešovic, procházející západovýchodním směrem mezi ulicí Patočkovou, přes Letenské náměstí na Strossmayerovo náměstí z Letné přes celou letenskou pláň do Holešovic. V roce 1990 byla přejmenována ze třídy Obránců míru na Milady Horákové, podle advokátky popravené v 50. letech. V ulici je vedena dvoukolejná tramvajová trať Strossmayerovo náměstí - Hradčanská - Malovanka pražské MHD. V současnosti trpí dopravními zácpami, řešenými stavbou tunelu Blanka a v dolní části odkloněním automobilové dopravy z Letenského náměstí do Veletržní ulice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ze silnice osady Ovenec se v 18. století vyvinula páteřní komunikace předměstských osad Holešovice a Bubny, které byly sloučeny a roku 1884 připojeny k Praze, což vyvolalo úpravu silnice na městskou ulici a stavební boom. Od roku 1888 do roku 1940 a od roku 1945 se nazývala Belcrediho třída na památku českého místodržitele a ministra Richarda Belcrediho. Za okupace se jmenovala Letenská (německy: Sommerbergstraße[1], od června roku 1947 Krále Jiřího VI. (jako projev vděku Velké Británii za účast v boji o osvobození Evropy)[2] a poté po celé období socialismu až do roku 1990 Obránců míru[3]. Na dětská léta zde prožitá vzpomínal spisovatel Václav Čtvrtek v knížce Z dětství i jinak[4].

10. července 1973 zde Olga Hepnarová na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí zabila 8 lidí.

Dům čp. 479-VII, pamětní deska Karla Kryla

Úřední a obchodní budovy[editovat | editovat zdroj]

Letenský Molochov - budovy v ulici Milady Horákové, foto 2010
Dům čp. 599-VII, fasáda se sochami múz
  • Budova Ministerstva vnitra České republiky, čp. 1489/VII postavena 1935–1939, projekt arch. Kamil Roškot, Josef Kalous a Jan Zázvorka, lidově přezdívaná kachlíkárna. Památkově chráněný dominantní objekt na okraji Letenské pláně[5], druhá budova dostavěna po roce 1989.
  • Hotel Belvedere - funkcionalistická budova ze 30. let 20. století, sloužící nepřetržitě svému účelu
  • Obchodní dům Letná, dříve Brouk a Babka, nyní administrativní a nájemní budova
  • Erhartova cukrárna - podnik se stylovým funkcionalistickým interiérem, otevřený roku 1937, činžovní dům čp. 387/VIII, návrh arch. Evžen Rosenberg, od roku 1993 zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek[6] a po roce 1995 prošel rekonstrukcí
  • Obvodní pošta a telefonní ústředna čp. 383/VII, 1929-1931, návrh arch. Ladislav Machoň, budova památkově chráněná[7]
  • Budova Národního archivu, původně Korunní archiv země České, čp. 133/VII, pozměněná realizace původního projektu arch. Jaroslava Fragnera; archivní fondy státní správy a klášterů, badatelna a knihovna.
  • Bývalá Letenská kavárna - nárožní prostory v přízemí Molochova do Letenského náměstí - místo setkávání umělců 30.- 80. let 20. století, nyní Erotic City
  • Velvyslanectví Indické republiky, čp. 60/93
  • Nárožní budova, podle které křižovatka třídy M. Horákové s Badeniho ulicí nesla označení Špejchar, původně lidová restaurace s kioskem a předzahrádkou, po roce 1989 byl kiosk zbourán, budova oplocena a adaptována pro americkou církev mormonů
  • Bývalá administrativní budova Škoda Praha Dodavatelsko-inženýrský závod, stavba brutalistického stylu nad stanicí metra Hradčanská, nyní sídlo zdravotních a tělocvičných zařízení

Obytné domy[editovat | editovat zdroj]

  • Blok 13 luxusních činžovních domů zvaný Molochov (252 metrů dlouhý), funkcionalistická architektura, arch. Josef Havlíček a bratři Kohnové
  • Činžovní dům čp. 479/VII, č.o. 75, podle prvního majitele zvaný U Kutílků, na fasádě pamětní deska Karla Kryla.
  • Novorenesanční nárožní dům do Haškovy ulice, čp.599/VII, se sochami múz v nikách
  • Činžovní dům čp. 612/VII, který si dal postavit řezbář Josef Krejčík, na fasádě sgrafitta podle návrhu Mikoláše Alše
  • Činžovní dům čp. 154/VII, bydlel zde malíř Emanuel Krescenc Liška

Ostatní objekty a místa[editovat | editovat zdroj]

(od východu k západu)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. např. Verordnungsblatt des Justizministeriums, Jg. XXVI, Prag 1944, s.30
  2. Československý týden ve filmu. Čs. zpravodajský film. 1947. 25. epizoda, 3. série. 1:12 minutes in.
  3. Marel Lašťovka, Pražský uličník I, A-M. Libri Praha 2003, on line[1]
  4. Vladimír Kovařík, Literární toulky Prahou. Albatros Praha 1980, s. 370
  5. https://pamatkovykatalog.cz?element=14111570&action=element&presenter=ElementsResults
  6. https://pamatkovykatalog.cz?element=14149287&action=element&presenter=ElementsResults
  7. https://pamatkovykatalog.cz?element=14149715&action=element&presenter=ElementsResults

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Belcrediho třída, s. 32. 
  • POCHE, Emanuel:Prahou krok za krokem. Panorama Praha 1987 (3.vydání), s. 315, 381
  • PYTLÍK, Radko: Toulky Prahou 7. Emporius Praha 2001, ISBN 80-86346-05-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]