Mevlüt Çavuşoğlu
Mevlüt Çavuşoğlu | |
---|---|
Mevlüt Cavusoglu | |
Ministr zahraničních věcí | |
Ve funkci: 24. listopadu 2015 – 3. června 2023 | |
Prezident | Recep Tayyip Erdoğan |
Předseda vlády | Ahmet Davutoğlu Binali Yıldırım |
Předchůdce | Feridun Sinirlioğlu |
Nástupce | Hakan Fidan |
Ve funkci: 29. srpna 2014 – 28. srpna 2015 | |
Předseda vlády | Ahmet Davutoğlu |
Předchůdce | Ahmet Davutoğlu |
Nástupce | Feridun Sinirlioğlu |
Ministr pro záležitosti Evropské unie | |
Ve funkci: 25. prosince 2013 – 29. srpna 2014 | |
Předseda vlády | Recep Tayyip Erdoğan |
Předchůdce | Egemen Bağış |
Nástupce | Volkan Bozkır |
Prezident Parlamentního shromáždění Rady Evropy | |
Ve funkci: 25. ledna 2010 – 25. ledna 2012 | |
Předchůdce | Lluís Maria de Puig |
Nástupce | Jean-Claude Mignon |
Člen Velkého národního shromáždění | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 1. listopadu 2015 | |
Ve funkci: 3. listopadu 2002 – 7. června 2015 | |
Volební obvod | Antalya |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana spravedlnosti a rozvoje |
Narození | 5. února 1968 (56 let) Alanya, Turecko |
Alma mater | Ankara University Faculty of Political Science Univerzita Bilkent Long Island University Londýnská škola ekonomie Ankarská univerzita |
Profese | politik |
Náboženství | islám |
Ocenění | Bene Merito (2023) velkostuha Řádu vycházejícího slunce Řád za zásluhy 2. třídy Řád přátelství čestný doktor Lomonosovovy univerzity … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Mevlüt Çavuşoğlu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mevlüt Çavuşoğlu (* 5. května 1968 Alanya) je turecký politik a od listopadu 2015 do července 2023 ministr zahraničních věcí,[1] když tento úřad zastával již od srpna 2014 do srpna 2015 ve vládě Ahmeta Davutoğlua.[2] Mezi roky 2013–2014 působil na postu ministra pro záležitosti Evropské unie v Erdoğanově kabinetu a z titulu své funkce se stal hlavním vyjednávačem možného tureckého vstupu do EU. V období 2003–2014 zasedal v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, v letech 2010–2012 byl jeho prezidentem.
Členem jednokomorového zákonodárného sboru, Velkého národního shromáždění, je od roku 2002 za volební obvod ležící v hranicích provincie Antalya. V roce 2001 se stal zakládajícím členem Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).[3][4]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1968 v Alanyi. Již ve dvaceti letech, v roce 1988, absolvoval bakalářské studium v oboru mezinárodních vztahů na Fakultě politologie Ankarské univerzity. Následně pokračoval magisterským programem ekonomie na soukromé Long Island University v New Yorku, který dokončil roku 1991. Započal také postgraduální studium mezinárodních vztahů na ankarské Univerzitě Bilkent, během nehož v období 1993–1995 uskutečnil studijní vědecký pobyt na London School of Economics, kde se stal prezidentem turecké společnosti. Je ženatý a má jedno dítě.[3]
V Parlamentním shromáždění Rady Evropy vedl výbor pro migraci, uprchlíky a obyvatelstvo. V listopadu 2009 se setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem na pozadí připravované zprávy tohoto shromáždění o ruském hladomoru z let 1932–1933. Ruská strana vyjádřila zájem spolupracovat na přípravě zprávy.[5]
Ministr zahraničí
[editovat | editovat zdroj]V květnu 2015 předčasně opustil bezpečnostní konferenci v Mnichově na protest proti pozvání Izraele.[6]
Režim tureckého prezidenta Erdoğana se dostal do sporu s několika členskými státy EU, včetně Řecka, Nizozemí a Německa.[7] Çavuşoğlu proto opakovaně hrozil vypovězením dohody s EU o navracení migrantů z Řecka do Turecka.[8]
Kvůli sporu o vymezení námořních hranic v Egejském moři mezi Řeckem a Tureckem a rozhodnutí řeckého soudu, který odmítl vydání uprchlých tureckých vojáků do Turecka z důvodu politických čistek po nezdařeném pokusu o převrat v červenci 2016, Çavuşoglu pohrozil Řecku, že už nemusí být „cesty zpět“ .[9]
V lednu 2018 Çavuşoğlu varoval před tureckou invazí do Sýrie na území ovládané Kurdy, a pohrozil Spojeným státům nezvratným poškozením vzájemných vztahů, pokud Spojené státy nepřestanou podporovat kurdské milice YPG, které na severu Sýrie bojovaly proti Islámskému státu.[10]
V březnu 2018 kritizoval rozhodnutí českého soudu, který propustil zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, a obvinil Česko z pošlapání práva a podpory mezinárodního terorismu.[11]
Po rozhovorech s Erdoğanem a Çavuşoğlem generální tajemník NATO Jens Stoltenberg podpořil novou tureckou invazi do Sýrie, která začala počátkem října 2019 a byla namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že Turecko má na své jižní hranici „legitimní bezpečnostní obavy“ a ocenil „důležitou roli“ Turecka pro NATO.[12] Koncem října 2019, poté co Turecko okupovalo část Kurdy osídleného severu Sýrie, Çavuşoğlu po útoku na tureckého vojáka v Sýrii pohrozil obnovením vojenských operací.[13]
Odsoudil Sněmovnu reprezentantů USA, která odhlasovala rezoluci uznávající genocidu Arménů v Osmanské říši. Turecko debaty o genocidě odmítá a uznání arménské genocidy může být v Turecku trestáno jako trestný čin „urážky tureckého národa“. Çavuşoğlu prohlásil, že toto „ostudné rozhodnutí těch, co v politice zneužívají historii, je pro naši vládu a lid nezákonné a neplatné.“[14]
Při návštěvě Baku v říjnu 2020 podpořil Ázerbájdžán ve válce v Náhorním Karabachu proti Arménii a arménským separatistům, odmítl výzvy k příměří, a vyzval Arménii, aby opustila Armény osídlený Náhorní Karabach.[15]
V říjnu 2021 obvinil Rusko a Spojené státy, že nezabránily kurdským útokům na turecké vojáky v Sýrii, a pohrozil novou vojenskou operací proti Kurdům v Sýrii.[16]
V listopadu 2021, během události oslavující Osmanskou říši, Çavuşoğlu prohlásil, že pro obranu svých práv i práv kyperských Turků na separatistickém Severním Kypru, je Turecko „připraveno udělat cokoliv“.[17]
Dne 21. prosince 2021 se Çavuşoğlu zúčastnil setkání ministrů zahraničních zemí Visegrádské skupiny v Budapešti. Český ministr zahraničí Jan Lipavský ocenil klíčovou roli Turecka při řešení evropské migrační krize.[18]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mevlüt Cavusoglu na anglické Wikipedii.
- ↑ Turkish PM Davutoğlu forms 64th government of Turkey. Hürriyet Daily News. 24-11-2015. Dostupné online [cit. 24-11-2015].
- ↑ Davutoğlu announces new Turkish interim government dominated by AK Party loyalists. Today's Zaman. 28-08-2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-09-2015.
- ↑ a b Who is Mevlüt Çavuşoğlu? [online]. Mevlüt Çavuşoğlu, 2009 [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-07-2011.
- ↑ PACE Head Presses For Political Reforms in Armenia [online]. RFE/RL, 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Russia to cooperate with PACE on famine report [online]. The Voice of Russia, 25-11-2009 [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-01-2010.
- ↑ Mnichov hostí tradiční bezpečnostní konferenci, Turecko uraženě odešlo. Česká televize [online]. 6. února 2015. Dostupné online.
- ↑ Turecko odmítá přijímat uprchlíky z Řecka. Dohoda s Evropou je v ohrožení. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 16. března 2017. Dostupné online.
- ↑ Vraťte nám uprchlé vojáky, tlačí Turci na Řeky. Znovu hrozí koncem migrační dohody. Novinky.cz [online]. Borgis, 27. ledna 2017. Dostupné online.
- ↑ Napětí mezi Tureckem a Řeckem narůstá. Po nevydání vojáků se řeší spor o neobydlené ostrovy. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2. února 2017. Dostupné online.
- ↑ Turecko pohrozilo americkému ministrovi rozsáhlou operací v Sýrii. Novinky.cz [online]. Borgis, 17. ledna 2018. Dostupné online.
- ↑ Skandální pošlapání práva, zlobí se Turci po propuštění kurdského politika. Česko nařčení odmítlo. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 27. února 2018. Dostupné online.
- ↑ Turkey has 'legitimate security concerns': NATO chief. Anadolu Agency [online]. 14. října 2019. Dostupné online.
- ↑ Ankara pohrozila, že znovu udeří. Viní Kurdy ze smrti tureckého vojáka. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 21. října 2019 [cit. 2021-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-26.
- ↑ Američtí kongresmani dvakrát proti Turecku. Vyzvali k sankcím za Sýrii a uznali genocidu Arménů. Česká televize [online]. 30. října 2019. Dostupné online.
- ↑ Zpravodajové o Karabachu: Bohatá armáda s drony zápolí s početnou pěchotou zakopanou v horách. Česká televize [online]. 6. října 2020. Dostupné online.
- ↑ Turkey: Russia, US failed to restrain Syrian Kurdish militia. Associated Press [online]. 13. října 2021. Dostupné online.
- ↑ Turkey wants regional peace but is ‘ready for anything’, Cavusoglu says. Cyprus Mail j [online]. 7. listopadu 2021. Dostupné online.
- ↑ Lipavský poprvé jednal s kolegy z V4 a Turecka, mluvili hlavně o Afghánistánu a migraci. Česká televize [online]. 21. prosince 2021. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mevlüt Çavuşoğlu na Wikimedia Commons
- Osoba Mevlüt Çavuşoğlu ve Wikicitátech
- Mevlüt Cavusoglu – oficiální stránky (turecky)
- Ministři zahraničních věcí Turecka
- Turečtí muslimové
- Nositelé Řádu za zásluhy III. třídy (Ukrajina)
- Nositelé Řádu za zásluhy II. třídy (Ukrajina)
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce I. třídy
- Nositelé Řádu přátelství (Ázerbájdžán)
- Absolventi London School of Economics
- Narození v roce 1968
- Narození 5. února
- Narození v Turecku