Mevlüt Çavuşoğlu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mevlüt Çavuşoğlu
Mevlüt Cavusoglu
Mevlüt Cavusoglu
Ministr zahraničních věcí
Úřadující
Ve funkci od:
24. listopadu 2015
Předseda vládyAhmet Davutoğlu
Binali Yıldırım
PředchůdceFeridun Sinirlioğlu
Ve funkci:
29. srpna 2014 – 28. srpna 2015
Předseda vládyAhmet Davutoğlu
PředchůdceAhmet Davutoğlu
NástupceFeridun Sinirlioğlu
Ministr pro záležitosti Evropské unie
Ve funkci:
25. prosince 2013 – 29. srpna 2014
Předseda vládyRecep Tayyip Erdoğan
PředchůdceEgemen Bağış
NástupceVolkan Bozkır
Prezident
Parlamentního shromáždění Rady Evropy
Ve funkci:
25. ledna 2010 – 25. ledna 2012
PředchůdceLluís Maria de Puig
NástupceJean-Claude Mignon
Člen Velkého národního shromáždění
Úřadující
Ve funkci od:
1. listopadu 2015
Ve funkci:
3. listopadu 2002 – 7. června 2015
Volební obvodAntalya
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana spravedlnosti a rozvoje

Narození5. února 1968 (54 let)
Alanya, TureckoTurecko Turecko
Alma materAnkara University Faculty of Political Science
Univerzita Bilkent
Long Island University
Londýnská škola ekonomie
Ankarská univerzita
Profesepolitik
Náboženstvíislám
OceněníŘád za zásluhy 2. třídy
čestný doktor Lomonosovovy univerzity
PodpisMevlüt Çavuşoğlu, podpis
CommonsMevlüt Çavuşoğlu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mevlüt Çavuşoğlu (* 5. května 1968 Alanya) je turecký politik a od listopadu 2015 ministr zahraničních věcí,[1] když tento úřad zastával již od srpna 2014 do srpna 2015 ve vládě Ahmeta Davutoğlua.[2] Mezi roky 2013–2014 působil na postu ministra pro záležitosti Evropské unie v Erdoğanově kabinetu a z titulu své funkce se stal hlavním vyjednávačem možného tureckého vstupu do EU. V období 2003–2014 zasedal v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, v letech 2010–2012 byl jeho prezidentem.

Členem jednokomorového zákonodárného sboru, Velkého národního shromáždění, je od roku 2002 za volební obvod ležící v hranicích provincie Antalya. V roce 2001 se stal zakládajícím členem Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).[3][4]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1968 v Alanyi. Již ve dvaceti letech, v roce 1988, absolvoval bakalářské studium v oboru mezinárodních vztahů na Fakultě politologie Ankarské univerzity. Následně pokračoval magisterským programem ekonomie na soukromé Long Island University v New Yorku, který dokončil roku 1991. Započal také postgraduální studium mezinárodních vztahů na ankarské Univerzitě Bilkent, během nehož v období 1993–1995 uskutečnil studijní vědecký pobyt na London School of Economics, kde se stal prezidentem turecké společnosti. Je ženatý a má jedno dítě.[3]

V Parlamentním shromáždění Rady Evropy vedl výbor pro migraci, uprchlíky a obyvatelstvo. V listopadu 2009 se setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem na pozadí připravované zprávy tohoto shromáždění o ruském hladomoru z let 1932–1933. Ruská strana vyjádřila zájem spolupracovat na přípravě zprávy.[5]

Ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2015 předčasně opustil bezpečnostní konferenci v Mnichově na protest proti pozvání Izraele.[6]

Režim tureckého prezidenta Erdoğana se dostal do sporu s několika členskými státy EU, včetně Řecka, Nizozemí a Německa.[7] Çavuşoğlu proto opakovaně hrozil vypovězením dohody s EU o navracení migrantů z Řecka do Turecka.[8]

Çavuşoğlu při setkání s ministry zahraničí členů NATO v centrále NATO v Bruselu v dubnu 2021

Kvůli sporu o vymezení námořních hranic v Egejském moři mezi Řeckem a Tureckem a rozhodnutí řeckého soudu, který odmítl vydání uprchlých tureckých vojáků do Turecka z důvodu politických čistek po nezdařelém pokusu o převrat v červenci 2016, Çavuşoglu pohrozil Řecku, že už nemusí být „cesty zpět“ .[9]

V lednu 2018 Çavuşoğlu varoval před tureckou invazí do Sýrie na území ovládané Kurdy, a pohrozil Spojeným státům nezvratným poškozením vzájemných vztahů, pokud Spojené státy nepřestanou podporovat kurdské milice YPG, které na severu Sýrie bojovaly proti Islámskému státu.[10]

V březnu 2018 kritizoval rozhodnutí českého soudu, který propustil zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, a obvinil Česko z pošlapání práva a podpory mezinárodního terorismu.[11]

Po rozhovorech s Erdoğanem a Çavuşoğlem generální tajemník NATO Jens Stoltenberg podpořil novou tureckou invazi do Sýrie, která začala počátkem října 2019 a byla namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že Turecko má na své jižní hranici „legitimní bezpečnostní obavy“ a ocenil „důležitou roli“ Turecka pro NATO.[12] Koncem října 2019, poté co Turecko okupovalo část Kurdy osídleného severu Sýrie, Çavuşoğlu po útoku na tureckého vojáka v Sýrii pohrozil obnovením vojenských operací.[13]

Odsoudil Sněmovnu reprezentantů USA, která odhlasovala rezoluci uznávající genocidu Arménů v Osmanské říši. Turecko debaty o genocidě odmítá a uznání arménské genocidy může být v Turecku trestáno jako trestný čin „urážky tureckého národa“. Çavuşoğlu prohlásil, že toto „ostudné rozhodnutí těch, co v politice zneužívají historii, je pro naši vládu a lid nezákonné a neplatné.“[14]

Při návštěvě Baku v říjnu 2020 podpořil Ázerbajdžán ve válce v Náhorním Karabachu proti Arménii a arménským separatistům, odmítl výzvy k příměří, a vyzval Arménii, aby opustila Armény osídlený Náhorní Karabach.[15]

V říjnu 2021 obvinil Rusko a Spojené státy, že nezabránily kurdským útokům na turecké vojáky v Sýrii, a pohrozil novou vojenskou operací proti Kurdům v Sýrii.[16]

V listopadu 2021, během události oslavující Osmanskou říši, Çavuşoğlu prohlásil, že pro obranu svých práv i práv kyperských Turků na separatistickém Severním Kypru, je Turecko „připraveno udělat cokoliv“.[17]

Dne 21. prosince 2021 se Çavuşoğlu zúčastnil setkání ministrů zahraničních zemí Visegrádské skupiny v Budapešti. Český ministr zahraničí Jan Lipavský ocenil klíčovou roli Turecka při řešení evropské migrační krize.[18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mevlüt Cavusoglu na anglické Wikipedii.

  1. Turkish PM Davutoğlu forms 64th government of Turkey. Hürriyet Daily News. 24-11-2015. Dostupné online [cit. 24-11-2015]. (anglicky) 
  2. Davutoğlu announces new Turkish interim government dominated by AK Party loyalists. Today's Zaman. 28-08-2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-09-2015. (anglicky) 
  3. a b Who is Mevlüt Çavuşoğlu? [online]. Mevlüt Çavuşoğlu, 2009 [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-07-2011. (anglicky) 
  4. PACE Head Presses For Political Reforms in Armenia [online]. RFE/RL, 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Russia to cooperate with PACE on famine report [online]. The Voice of Russia, 25-11-2009 [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-01-2010. (anglicky) 
  6. Mnichov hostí tradiční bezpečnostní konferenci, Turecko uraženě odešlo. Česká televize [online]. 6. února 2015. Dostupné online. 
  7. Turecko odmítá přijímat uprchlíky z Řecka. Dohoda s Evropou je v ohrožení. Český rozhlas [online]. 16. března 2017. Dostupné online. 
  8. Vraťte nám uprchlé vojáky, tlačí Turci na Řeky. Znovu hrozí koncem migrační dohody. Novinky.cz [online]. 27. ledna 2017. Dostupné online. 
  9. Napětí mezi Tureckem a Řeckem narůstá. Po nevydání vojáků se řeší spor o neobydlené ostrovy. Aktuálně.cz [online]. 2. února 2017. Dostupné online. 
  10. Turecko pohrozilo americkému ministrovi rozsáhlou operací v Sýrii. Novinky.cz [online]. 17. ledna 2018. Dostupné online. 
  11. Skandální pošlapání práva, zlobí se Turci po propuštění kurdského politika. Česko nařčení odmítlo. Český rozhlas [online]. 27. února 2018. Dostupné online. 
  12. Turkey has 'legitimate security concerns': NATO chief. Anadolu Agency [online]. 14. října 2019. Dostupné online. 
  13. Ankara pohrozila, že znovu udeří. Viní Kurdy ze smrti tureckého vojáka. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 21. října 2019. Dostupné online. 
  14. Američtí kongresmani dvakrát proti Turecku. Vyzvali k sankcím za Sýrii a uznali genocidu Arménů. Česká televize [online]. 30. října 2019. Dostupné online. 
  15. Zpravodajové o Karabachu: Bohatá armáda s drony zápolí s početnou pěchotou zakopanou v horách. Česká televize [online]. 6. října 2020. Dostupné online. 
  16. Turkey: Russia, US failed to restrain Syrian Kurdish militia. Associated Press [online]. 13. října 2021. Dostupné online. 
  17. Turkey wants regional peace but is ‘ready for anything’, Cavusoglu says. Cyprus Mail j [online]. 7. listopadu 2021. Dostupné online. 
  18. Lipavský poprvé jednal s kolegy z V4 a Turecka, mluvili hlavně o Afghánistánu a migraci. Česká televize [online]. 21. prosince 2021. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]