Přeskočit na obsah

Martin Rajniš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Martin Rainiš)
prof. Ing. arch. Martin Rajniš
Martin Rajniš v roce 2016
Martin Rajniš v roce 2016
Narození16. května 1944 (80 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnostčeská
Alma materFakulta architektury ČVUT
Akademie výtvarných umění v Praze (AVU)
Povoláníarchitekt, urbanista, pedagog
OceněníPocta České komory architektů (2016)
Webová stránkahutarchitektury.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Rajniš (* 16. května 1944, Praha) je český architekt a urbanista, spoluzakladatel České komory architektů a zakladatel ateliéru Huť architektury Martin Rajniš, který vede s Davidem Kubíkem a Tomášem Kosnarem. Po studiu na ČVUT mezi lety 1962 a 1969, následném postgraduálním studiu na AVU se jeho stavitelská kariéra rozpíná více než padesát let.

Od práce v období 70. a 80. let, kdy jeho kariéru ovlivňoval konflikt s tehdejším politickým režimem, až po tvorbu do roku 1996 je Rajnišova tvorba charakterizována modernistickým high-tech stylem ateliérů SIAL vedeným architekty Karlem Hubáčkem a Miroslavem Masákem, a později také ateliérem D.A.Studio s Markétou Cajthamlovou, Levem Lauermannem, Stanislavem Fialou a Jaroslavem Zimou. Mezi prominentními budovami projektovanými Rajnišem v tomhle období jsou obchodní dům Máj, obchodní centrum Nový Smíchov a urbanistická koncepce čtvrti Anděl na Smíchově. V 80. letech Rajniš dále pořádal skrze Studio Shape a státní podnik Artproject zahraniční výstavy, především návrh výherní soutěže a realizace pro pavilon dopravy na Světové výstavě 1986 ve Vancouveru v Kanadě.

Po sametové revoluci od roku 1990 vedl ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) s Jakubem Ciglerem a byl jmenován profesorem v roce 1993. Mezi lety 1996 a 2000 Rajniš přerušil svou pracovní kariéru a strávil tohle období cestováním na čtyřech kontinentech. Jeho cesty v byly částečně realizovány skrze mořeplavbu, kde Rajniš také vykonával pozici kapitána lodi, navazující na jeho zálibu v plavbách na Vltavě z dětství.

Po roce 2001 obnovil Rajniš svou činnost v architektuře se stylistickým odklonem od betonu a oceli ke strukturálnímu a estetickému využití dřeva a kamene vedle skla a oceli, což provázela orientace k experimentálním stavbám. V tomhle období navrhuje stavby s konceptem "přirozená architektura" a "zelená obytná krajina" inspirované biologickými a geologickými přírodními strukturami a geometrií, které pozoroval při svém cestování. Prominentní stavby z tohoto období jsou nová Poštovny na Sněžce, řada rozhleden jako Doubravka XIV., Bára, Ester, Maják a muzeum Járy Cimrmana, auditorium Vzducholoď Gulliver v Centru současného umění DOX.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Martin Rajniš se narodil v Praze 16. května 1944 za Protektorátu Čechy a Morava ve městské rodině vyšší střední třídy Ivo Rajnišovi a Věře Rajnišové. Vyrůstal jako jedináček v prostorném bytě v centru Prahy a částečně také na venkově s širší rodinou v obci Římov v blízkosti Českých Budějovic.[1] Po roce 1949 také trávil víkendy s rodiči v obci Horní Maxov v Jizerských horách, kde jeho otec koupil chalupu.[1][2]

Ivo Rajniš (narozen 1905), původem syn majitele továrny na litinové výrobky,[1] byl vystudovaný inženýr a spoluvlastnil firmu Dorka, která organizovala realizaci a obchod s českými vynálezy a patenty. Po znárodnění soukromých podniků v roce 1948 pracoval Ivo v pozici dělníka.[1] Věra Rajnišová (narozena 1905), původem dcera ředitele zemědělské školy, statkáře, autora odborné literatury o zemědělství a poslance Říšské rady ve Vídni, byla zdravotní sestra a později vedoucí diagnostického oddělení v nemocnici Motol.[1]

Rajniš popisuje v autobiografii svůj odpor k metodám institucionálního vzdělávání již od základní školy v období totalitního Československa.[1] Dále popisuje Rajniš počátek své celoživotní záliby v plachtění a mořeplavbě, která vznikla po roce 1954, když se otcem Aloisem rekreoval na rybářské loďce na Vltavě.[1]

Po ukončení gymnázia v Praze-Braníku vystudoval v letech 1962–69 Fakultu architektury ČVUT v Praze.[2] V obdobích během studia pracoval v roce 1965 v Západním Německu na opravě katedrály v Kolíně nad Rýnem a v roce 1968 v Nizozemsku, kde se účastnil místních protestů proti Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Následně se vrátil do Československa a dokončil studium na ČVUT v roce 1969.[2] Pokračoval dvouletým postgraduálním studiem na AVU (pod vedením prof. Cubra).[3] Roku 1968 Martin podnikl svou první plavbu po Evropě přes Labe a podél pobřeží do Amsterdamu.[1]

Do roku 1989

[editovat | editovat zdroj]
Obchodní dům Máj

Od roku 1969 pracoval následujících deset let v progresivním ateliéru SIAL v Liberci vedeným architekty Karel Hubáček a Miroslav Masák.[2] V Sialu byl s Johnem Eislerem a Masákem zodpovědný za výherní soutěžní návrh obchodního domu Máj.[4] Máj se stal druhým obchodním domem v Praze po OD Kotva jakožto součást sítě Prior.[5]

Mezi lety 1979 a 1986 spolupracoval Rajniš skrze Studio Shape založené Jaromírem Hníkem na návrzích a organizaci výstav pro převážně zahraniční klienty.[1] Tohle umožnilo Art Centrum, státní podnik pro export českého umění,[4] se kterým Rajniš vyhrál soutěž a následně realizoval pavilónu Dějiny dopravy na Světové výstavě EXPO 1986 ve Vancouveru společně s Hníkem, Petrem Hořejšem a Jiřím Černým.[2][4]

Od roku 1986 Rajniš spoluzaložil D.A. Studio s kolegy Markétou Cajthamlovou, Levem Lauermannem, ke kterým se přidali Stanislav Fiala, Jaroslav Zima, Tomáš Prouza a Jan Mleziva. D.A. Studio realizovalo projekty do roku 1996. Rajniš byl zodpovědný za management urbanistické přestavby čtvrti Anděl na Smíchově,[4] kde D.A. Studio projektovalo celkem 22 budov.[1] Jejich nejrozsáhlejším projektem na Smíchově se stala později v 90. letech stavba obchodního centra Nový Smíchov, otevřeného v roce 2001 na místě bývalé Ringhofferovy továrny, pozdější ČKD v lokalitě Anděl.[6][2]

Od roku 1990

[editovat | editovat zdroj]
Vzducholoď Gulliver, součást pražského Centra současného umění DOX

Mezi lety 1990 a 1997 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) spolu s Jakubem Ciglerem a později na Technické univerzitě v Liberci v letech 2001–02 a 2006–07.[7][3] V roce 1993 byl jmenován profesorem,[8] a mezi lety 1992 až 1995 byl členem soudu České komory architektů.[6] Martin Rajniš přenechal v roce 1996 kancelář D.A. Studio svým společníkům (transformovala se v následnou kancelář D3A) a do roku 2000 cestoval na čtyřech kontinentech částečně skrze mořeplavbu. Zpět k architektuře se vrátil postupně po roce 2000.[2]

Mezi lety 2003 a 2005 pracoval s Patrikem Hoffmanem v kanceláři H.R.A.[3] V roce 2005 pak s Davidem Kubíkem založil novou kancelář e-MRAK.[9] Roku 2007 byl dokončen projekt Poštovna na Sněžce.[10] V roce 2010 byla česká expozice vystavená 29. srpna až 21. listopadu na 12. mezinárodní výstavě architektury v Benátkách navržena Rajnišem.[3] Od roku 2012 vede ateliér Huť architektury Martin Rajniš se sídlem v Praze.[6] s Davidem Kubíkem a později také Tomášem Kosnarem. Od roku 2012 také vedl praktické studentské workshopy zaměřené na skulpturální dřevostavby.[11]

Martin Rajniš byl v roce 2014 zvolen předsedou Gremiální rady Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR).[12] Muzeum a Maják Járy Cimrmana dokončeny roku 2014.[13] Auditorium Vzducholoď Gulliver v Centru současného umění DOX bylo dokončeno roku 2016.[14]

Klinika Dr. Pírka v Mladé Boleslavi byla dokončena roku 2018.[15] Rozhledna Doubravka XIV. dokončena roku 2018 a je první veřejně přístupnou pražskou rozhlednu od dokončení Žižkovského vysílače.[16][17] V roce 2021 vedení Prahy udělilo Rajnišovi stříbrnou medaili hlavního města za významné celoživotní dílo v oblasti architektury spjaté s hlavním městem.[18]

Styl, teorie a manifest

[editovat | editovat zdroj]
Česká poštovna na Sněžce

Rajnišova raná práce má mezinárodní modernistickou či funkcionalistickou estetiku high-tech stylu[4] inspirovanou neofunkcionalismem a brutalismem.[19] V období po roce 2000 Rajniš přeorientoval materiálnost svých návrhů od oceli a betonu k "přírodnímu" dřevu, kameni a sklu.[20][4]

Rajiš je kritikem panelových domů a jejich dopadu na společnost.[21][22] K návrhu urbanismu Smíchova Rajniš komentuje: "Co je na městě nejdůležitější? To, že je plný lidí, který se chtěj vzájemně potkávat. Lidi zkrátka potřebujou možnost podělit se o svý trable i štěstí, vidět ostatní v akci. Na ulicích, v kavárnách a v hospodách každodenně prožíváme báječný divadlo života, co dělá město obyvatelnou strukturou (…) Aby se lidem ve městě žilo dobře, musej tam bejt normální věci: tak akorát široký ulice, tak akorát velký domy - tu stárnoucí barák, tu novej, krámy, bijáky, kavárny, vinárny a taky pošta a čistírna, zkrátka služby a parky. Všechny tyhle místa vyvolávaj v lidech potřebu setkávat se, navazovat kontakty a cítit se příjemně.".[1] Rajniš dále komentuje městský urbanismus a architekturu jednotlivých budov: "Různorodej blok, ve kterým žije různorodý obyvatelstvo, který i různě stárne, je mnohem životaschopnější. A pokud je v bloku sem tam nějakej blbej barák, dá se třeba za sto let zbourat a nahradit lepším – Praha tímhle procesem pozitivního výběru prošla mockrát".[1]

V roce 2004 Rajniš nechal patentovat systém SSBS (Special Scaffolding Building System) – systém stavění domů s dřevěnou lešeňovou konstrukcí, které lze rozložit bez následné újmy k okolní krajině.[7] Mezi Rajnišovy koncepty po roce 2005 je dále "přirozená architektura" a "zelená obytná krajina".[7]

Rajniš svou teorii shrnuje v manifestu o architektuře:[23]

  1. Diverzita je udržení příjemné podobnosti a rozdílnosti. Pokud každá věc není originálem, něco nám chybí. Opakem diverzity je monokultura.
  2. Entropie popisuje míru organizace a chaosu. Správná míra entropie je rozdíl mezi rostlým městem a uměle navrhovaným městem. To rostlé je nám bližší. Podobá se lesu, podobá se přírodě, která má míru entropie správně nastavenou. Jakmile se chaos zcela vytratí, věc přestaneme chápat jako přirozenou a je nám cizí.
  3. Rozhraní: To nejúžasnější v přírodě se děje na rozhraní. Třeba lesa a louky, louky a rybníka. Totéž by mělo být v našich domech i městech. Hluboké rozhraní mezi vnějškem a vnitřkem. Pokud to rozhraní nevyužijeme, děláme chybu.
  4. Symbióza: Miliardy let žijí organizmy v symbióze. Musíme dosáhnout toho, aby se naše stavby a přírodní systémy staly symbionty. Aby se navzájem pozitivně ovlivňovaly. Nejde o to, že se popnou rostlinami. Ale že si začnou navzájem pomáhat, spolupůsobit, vyhovovat.
  5. Inteligentní kůže: patří k této symbióze. Všechny organismy mají inteligentní kůži. Je to vícevrstvý obal, který se neustále proměňuje, reaguje na měnící se okolí. Pokud naše domy mají být přirozené, musí si z toho vzít vzor a vytvořit si podobný obal, který reaguje na změny uvnitř i venku.
  6. Adaptabilita: Plán, který nepočítá s tím, že už v okamžiku svého uskutečnění je nedokonalý a potřebuje se měnit, je špatný. Potřebujeme dělat věci přizpůsobivé, stavět stavby tak, aby se daly jednoduše proměňovat.
  7. Svoboda: Svoboda je rodnou sestrou nahodilosti, bratříčkem odvahy. Bez svobody stavění ve smyslu volného užívání, modifikování, neúcty k toporným pravidlům nemůže vzniknout dobrá architektura. Omezování svobody vždy vede k poškození systému. Tvrdé plánovací systémy umrtvují naše stavby.
  8. Materiály: Přírodní materiály jsou nám blízké – dřevo, kámen, sklo, voda, země, hlína. Jsou nám bližší, než materiály více zpracovávané. Stárnou přirozeně, jako člověk, jako příroda, a přirozená architektura je na nich postavena.
  9. Ekonomie a ekologie: Neexistuje ekologický dům, který by měl v nepořádku ekonomii. V hloubce jakéhokoliv chování přírody je hluboký ekonomický zájem. Každá rostlina, organismus, všechno řeší co nejúsporněji, nejstřídměji. Co plýtvá zdroji na dosažení cíle, je špatně. Drahý ekologický dům je protimluv – buď je drahý, nebo ekologický.
  10. Proud energie: Všechny žijící organismy se správně orientují v proudu energie, která k nám přichází ze Slunce. Nacházejí si v tomto proudu své bezpečné místo. Jakmile se my a naše stavby přestaneme v tomto proudu správně orientovat, vyhledávat a nasávat energii, jsme ochuzení.
  11. Vznik, existence, zánik: Čím méně se stavba zakousne do přírody, čím je ohleduplnější, a čím lépe si vymyslí i svůj zánik, tím je přirozenější. Zatím se chováme spíše jako tsunami, sopky, zemětřesení a jiná boží dopuštění. Nebylo by lepší se chovat jako louka nebo les, který umí přijít a po čase zas odejít? Přirozená stavba je bezúdržbová, nenásilná struktura, kterou člověk několika nenápadnými pokyny instruuje, aby mu sloužila.
  12. Stavění je to nejpodstatnější na architektuře. Pokud stavba není v pořádku, je architektura úplně mimo. Přirozená architektura musí být svázaná s dobrým stavitelstvím.

Seznam realizací

[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 2001

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 2001

[editovat | editovat zdroj]

Workshopy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2015 – Dóm chaosu, Praha–Dejvice
  • 2014 – Artefakt, Praha–Kyje
  • 2012 – Dřevěné struktury, Brno

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1982 – Práce architektů, malířů a sochařů, Ústav makromolekulární chemie AV ČR, výstavní síň, Praha
  • 1983 – Prostor, architektura, výtvarné umění; Výstaviště Černá Louka, Ostrava
  • 1989 – Středotlací; Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 1992 – Česká a slovenská novofunkcionalistická architektura; Palác Kinských, Praha
  • 2008 – New Face of Prague; České centrum Praha, Praha
  • 2008 – Zelená architektura; Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2010 – Přirozená architektura, 12. mezinárodní výstava architektury, Benátky[27]
  • 2011 – SIAL: Sdružení inženýrů a architektů Liberec; Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2011 – Současný český industriál; Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2012 – eMRAK – Martin Rajniš Architects; USA, Washington D.C., The Catholic University of America, Te2 Symposium, Martin Rajniš, Tomáš Kosnar
  • 2012 – eMRAK – Martin Rajniš Architects; USA, Washington D.C., The Catholic University of America, Te2 Symposium, Martin Rajniš, Tomáš Kosnar
  • 2014 – Artefakt; Praha 14 Kyje, Martin Rajniš, David Kubík, Tomáš Kosnar
  • 2014 – Martin Rajniš: Huť architektury, Centrum současného umění DOX, Praha, Holešovice
  • 2014 – Punk v české architektuře; Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2015 – Martin Rajniš - Fabrika architektury; Rusko, Nižnyj Novgorod; Martin Rajniš, Martin Kloda
  • 2015 – Martin Rajniš - Fabrika architektury; Rusko, Nižnyj Novgorod; Martin Rajniš, Martin Kloda
  • 2016 – Martin Rajniš: první architektura; Brno, Moravská galerie v Brně, Rostislav Koryčánek
  • 2017 – Martin Rajniš - Fabrika architektury; Ukrajina, Kyjev, Martin Rajniš, David Kubík, Martin Kloda
  • 2017 – The Tower in Jerusalem; Izrael, Jeruzalém, Hansen House, Martin Rajniš, Tomáš Kosnar
  • 2018 – HAMR Huť architektury Martin Rajniš; Španělsko, Logrono, Concéntrico festival, Martin Rajniš, Tomáš Kosnar
  • 2021 – 1920–2020 Praha–Tokio / vlivy, paralely, tušení společného; Praha, Galerie Jaroslava Fragnera, Helena Čapková, Dan Merta
  • 2021 – Česká architektura od Secese k dnešku; Praha, Jízdárna Pražského Hradu, Architecture week, Vladimír Šlapeta

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Rajniš, Martin; Fialová, Irena. D.A.Studio. Projekty a realizace 1986/1996. Praha, GJF, 1995.
  • Rajniš, Martin; Fialová, Irena; Tichá, Jana. Martin Rajniš. Praha, Zlatý řez. 2008. ISBN 978-80-87068-02-1
  • Tichá, Jana. Bára, Neuvěřitelný příběh věže / Bára, The incredible story of a tower. Praha, Zlatý řez. 2010. ISBN 978-80-87068-06-9
  • Rajniš, Martin; Šebestová, Magdalena. Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek. Argo, Praha. 2016. ISBN 978-80-257-1970-1
  • Horský, Jiří; Rajniš, Martin. Martin Rajniš: Skici – Sketches. Praha, KANT, 2016. ISBN 978-80-7437-213-1
  • Rajniš, Martin; Kosnar, Tomáš. Transborder Chrastava. Praha, Huť architektury Martin Rajniš, 2021. ISBN 978-80-908201-0-4
  • Rajniš, Martin; Kosnar, Tomáš. Máminka Hudlice. Praha, Huť architektury Martin Rajniš, 2021. ISBN 978-80-908201-1-1
  • Rajniš, Martin; Kosnar, Tomáš. Gulliver DOX Praha. Praha, Huť architektury Martin Rajniš, 2021. ISBN 978-80-908201-2-8
  • Rajniš, Martin; Kosnar, Tomáš. Klinika Dr. Pírka. Praha, Huť architektury Martin Rajniš, 2021. ISBN 978-80-908201-4-2
  • Rajniš, Martin; Kosnar, Tomáš. Doubravka Praha 14. Praha, Huť architektury Martin Rajniš, 2021. ISBN 978-80-908201-5-9
  • Rajniš, Martin; Huť architektury Martin Rajniš. KANT. 2022. 526 stran. ISBN 9788074373695.

Reportáže, pořady, filmy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2007 – Strategie svobody / The Strategy of Freedome; J.Dlouhý; Česká televize
  • 2009 – Atelier nad Řekou / Atelier Above the River; Vojta Kopecký; VOKOMRAK
  • 2009 – Bára, příběh věže / Bara, the Story of a Tower; Vojta Kopecký; VOKOMRAK
  • 2009 – Pahrbek český; Lucie Králová; Česká televize
  • 2010 – Biennale Architettura 2010 Natural Architecture; Vojta Kopecký; VOKOMRAK
  • 2010 – Transborder; Vojta Kopecký; VOKOMRAK
  • 2013 – proStory: Martin Rajniš – Huť architektury; Lucie Králová; Česká televize
  • 2014 – Global Award for Sustainable Architecture; Veronika Kastlová, Havel Parkán; HAMR
  • 2014 – Dům v oboře; Havel Parkán, David Kubík; HAMR
  • 2014 – Strukturální konstrukce z kmínků; Veronika Kastlová, Max Funda; HAMR
  • 2014 – Maják a muzeum Járy Cimrmana; Vojta Kopecký; HAMR
  • 2015 – Dóm Chaosu; Štěpán Alexander; Harvest films
  • 2015 – Martin Rajniš - Huť architektury DOX; Havel Parkán; HAMR
  • 2018 – Doubravka; Vojtěch Kopecký; HAMR
  • 2018 – Klackovitý architekt Martin Rajniš; Roman Vávra; Česká televize
  • 2021 – Příběh vzducholodi Gulliver; Leoš Válka; DOX Praha

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 2004 – Nominace na cenu Mies van der Rohe: Továrna na svítidla, Praha 9 (Koloděje),
  • 2008 – Nominace na cenu Mies van der Rohe, Hráň u Slavonic
  • 2013 – Dřevostavba roku za Dům v oboře
  • 2013 – Nominace na cenu BigMat, mezinárodní cena za architekturu,
  • 2014 – Nominace na cenu Mies van der Rohe, Maják a muzeum Járy da Cimrmana
  • 2014 – Ernst A. Plischke Preis za Hráň u Slavonic
  • 2016 – veřejný interiér roku 2016 - Gulliver
  • 2017 – XXIV.Grand Prix Architektů / Design - Gulliver
  • 2017 – Stavba roku středočeského kraje - Panorama Golf Resort
  • 2017 – Stavba roku / pocta ČKA - Gulliver
  • 2018 – XXV. Grand Prix Architektů / Design - Doubravka
  • 2018 – Nadace dřevo pro život - Dřevěná konstrukce roku 2018 - realizace - věž Ester
  • 2018 – Nadace dřevo pro život - Dřevěné interiéry roku 2018 - realizace - Gulliver
  • 2019 – Dřevěná stavba roku – dřevěné konstrukce – Transbordér Nantes
  • 2019 – Dřevěná stavba roku – dřevěné konstrukce – rozhledna Doubravka
  • 2020 – Dřevěná stavba roku – dřevěná hřiště 2020 – Didaktická venkovní herna
  • 2020 – Dřevěná stavba roku – dřevěné konstrukce 2020 – Vinařství Dolní Dunajovice
  • 2020 – Dřevěná stavba roku – moderní dřevostavba 2020 – Dům Radčice
  • 2021 – Dřevěná stavba roku – velké dřevěné konstrukce 2021 – Expo Dubai
  • 2021 – Dřevěná stavba roku – dřevěné budovy 2021 – Přístavba statku Jižní Čechy

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l Šebestová Magdalena; Rajniš, Martin. Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek. Argo. 2016. ISBN 9788025719701.
  2. ↑ a b c d e f g https://www.pametnaroda.cz/cs/rajnis-martin-20180723-0
  3. ↑ a b c d Na bienále bude reprezentovat Martin Rajniš. EARCH.CZ. 19. 4. 2010.
  4. ↑ a b c d e f Martin Rajniš – from ‘70s high tech to a building “for an ice queen” on Sněžka. Český rozhlas Radio Prague International. 06.04.2008.
  5. ↑ Máj otevřeli v dubnu před 40 lety. ČT24. 18.04.2015.
  6. ↑ a b c Rajniš je autorem obchodního domu Máj i netradičních rozhleden. archiweb.cz. ČTK. 14.05.2019.
  7. ↑ a b c Marie Platovská, Rostislav Švácha (ed.). SIAL. Arbor vitae. 2010. ISBN 978-80-87164-41-9. Strana 337.
  8. ↑ Nadávky na obchodní dům Máj mi rvaly srdce, vzpomíná jeho architekt[nedostupný zdroj]. IDNES.cz. 14.12.2016.
  9. ↑ Osudy Martina Rajniše. Český rozhlas Vltava. 01.03.2019
  10. ↑ Prezident otevřel novou poštovnu na Sněžce. IDNES.cz. 10.08.2007.
  11. ↑ Martin Rajniš učí studenty vytvářet stavby jako sochy. ČT24. 26.6.2012.
  12. ↑ Tak ano, tak ne! Praha má komisi pro klíčové zásahy do podoby města Archivováno 20. 11. 2015 na Wayback Machine.
  13. ↑ Maják a muzeum Járy Cimrmana. earch.cz. 12.3.2014.
  14. ↑ Filip Jaroševský. Gulliver přistane už za měsíc. V DOXu otevřou rozhlednu naležato. Metro.cz. 15.11.2016.
  15. ↑ Martin Rajniš, David Kubík - Nová budova Kliniky Dr. Pírka. earch.cz. 5.11.2018.
  16. ↑ Akátová rozhledna Doubravka nově shlíží na Prahu. ČT24. 14.6.2018.
  17. ↑ Jolana Nováková. Nad bývalou továrnou v pražských Holešovicích se usadila vzducholoď. Je moderním prostorem pro umění. Český rozhlas. 25.10.2019.
  18. ↑ Praha udělí architektu Rajnišovi stříbrnou medaili hlavního města. Česká tisková kancelář. 20.09.2021.
  19. ↑ Alena Rokosová. Praha 1975: otvírá Máj a Kotva, největší obchodní dům východního bloku. Český rozhlas Vltava. 7.2.2020.
  20. ↑ Od betonu ke dřevu. Práce architekta Rajniše je shrnuta v jeho publikaci. ČT24. 7.7.2022.
  21. ↑ Lucie Výborná. Máme „panelákoidní“ společnost. A teď na to doplácíme, myslí si architekt Martin Rajniš. Český rozhlas Radiožurnál. 15.7.2015.
  22. ↑ Klára Čikarová. V roce 2034 zemřu, říká zenový mnich architektury Martin Rajniš. Deník N. 29.7.2022.
  23. ↑ Huť architektury Martin Rajniš. KANT. 2022. 526 stran. ISBN 9788074373695.
  24. ↑ Vejminek / dům pro Pavla Štechu — Martin Rajniš
  25. ↑ Společný česko-izraelský projekt "Česká věž – rozhledna v Jeruzalémě". Židovská obec Brno [online]. 2017-05-09 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  26. ↑ V pražské Hostivaři postavil Martin Rajniš ze dřeva objekt Včelín. DesignMag.cz [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ ČR v Benátkách reprezentuje Rajnišova Přirozená architektura. stavbaweb.dumabyt.cz [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-20. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RAJNIŠ, Martin, FIALOVÁ, Irena. D.A.Studio, Projekty a realizace 1986/1996. Praha: GJF, 1995.
  • RAJNIŠ,Martin, FIALOVÁ, Irena, TICHÁ, Jana. Martin Rajniš. Praha: Zlatý řez, 2008. ISBN 978-80-87068-02-1
  • TICHÁ,Jana. Bára - neuvěřitelný příběh věže /The incredible story of a tower. Praha: Zlatý řez, 2010. ISBN 978-80-87068-06-9

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Rajniš&oldid=24382712“