Mandelík hajní
 Mandelík hajní | |
|---|---|
 Mandelík hajní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | srostloprstí (Coraciiformes) |
| Čeleď | mandelíkovití (Coraciidae) |
| Rod | mandelík (Coracias) |
| Binomické jméno | |
| Coracias garrulus Linné, 1758 | |
 Rozšíření mandelíka hajního
hnízdiště
migrace
zimoviště
pravděpodobně vyhynul
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mandelík hajní (Coracias garrulus) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi mandelíkovitých. Je blízce příbuzný s vlhou.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Jsou uváděny 2 poddruhy:
- Coracias garrulus garrulus Linnaeus, 1758 – mandelík hajní evropský (sever Afriky, jižní a východní Evropa, v Asii zasahuje po Irák)
- Coracias garrulus semenowi Loudon & Tschusi, 1902 – mandelík hajní asijský (střední Asie)
Popis[editovat | editovat zdroj]
- Délka těla: 29–32 cm
- Rozpětí křídel: 52–58 cm
- Hmotnost: 180 g
Mandelík hajní je velký asi jako kavka obecná. Je pestře zbarvený. Hlava, krk a spodina těla jsou zelenavě azurová. Křídla mají hned několik barev; malé a střední krovky jsou ultramarínové, ultramarín pak přechází do azurové na velkých ručních a velkých předloketních krovkách. Ruční i předloketní letky jsou z vrchu černé a ze spodu ultramarínové. Ramenní krytky a krycí letky jsou zlatě okrové, tato barva dále pokračuje na záda, kde dále přecházejí zpět v ultramarín před rýdovacími pery. Samotná rýdovací pera jsou tmavě azurová, s nádechy okru. Z obou stran ocasního vějířku jsou světlejší. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší; mladí jedinci mají bledší barvy, krk a prsa jsou okrová, krajní rýdovací pera bez černých špiček.
Samotný tvar ocasních per je pravoúhle zastřižený, vnější pár rýdovacích per je nejdelší a má černé špičky. Křídla jsou relativně dlouhá, zatímco nohy jsou krátké.[2]
Při zpěvu vydává drsné zvuky „krak, krak, krak“.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí v jižní, střední a jihovýchodní Evropě, západní a střední Asii a v severní Africe. Ptáci v srpnu až září na zimu migrují do východní Afriky, odkud se do střední Evropy začínají vracet obvykle během dubna.
Mandelík je poměrně hojně rozšířen, ale v posledních třiceti letech[kdy?] jeho populace dosti rychle klesá.
V Česku v minulosti hnízdil pravidelně, i dost početně (i v koloniích), ovšem během 20. století zcela vymizel. V letech 1985–1989 byly zaznamenány max. tři páry. Poslední pravděpodobné hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1991 v okolí Brna; dle seznamu z roku 2003 se již na území ČR nevyskytuje.[3] V současnosti (2005) jsou pozorováni jen ojediněle ptáci na tahu. Na naše území přilétal v dubnu až v květnu a odlétal v srpnu až září.
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Tažný pták. Žije zpravidla osaměle, pouze v jižní Evropě také v koloniích. Dává přednost otevřené krajině v rovinách a pahorkatinách s roztroušenou zelení – menšími lesíky, většími parky, ovocnými sady, alejemi starých vykotlaných stromů atp. Usazuje se i ve větších lesních komplexech, pokud jsou v nich rozsáhlejší paseky a duté stromy. V mimohnízdní době se objevuje i na zcela bezlesých místech.[4]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí jednotlivě, jednou ročně, během května. Na vhodných hnízdištích (hlinité stěny, doupné stromy) je i více párů pohromadě, někdy ve společnosti dalších druhů, jako jsou kavky, vlhy, poštolky aj. Dokud hnízdil v ČR, přiletoval již v párech. Samec létá vysoko nad hnízdištěm a opakovaně se spouští střemhlav dolů, přičemž se hlasitě ozývá „ra kra kra kra krááá“. Místo hnízda volí samec; zaletuje ke vchodu a „ukazuje“ hnízdo samici.
Hnízdo má vždy v dutinách, zpravidla stromových (např. po datlech nebo žlunách), někdy v děrách hlinitých stěn, ve štěrbinách zdiva, případně v budkách. Dutiny ani budky nevystýlá. Snáší 4–6 čistě bílých vajec, na nichž sedí oba rodiče (samička déle). Mláďata krmí oba rodiče, v prvních dnech potravu podává pouze samička. Mláďata hnízdo opouštějí ve věku 25–30 dní a jsou ještě krmena v okolí hnízda. Nejvyšší dosažený věk v přírodě je více než 9 let.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Živí se téměř výhradně živočišnou potravou, zejména většími členovci, především hmyzem. Ojediněle byli v potravě zaznamenáni drobní savci (rejsci, hraboši), drobné žáby či ještěrky atp. Nestravitelné části vyvrhuje, vývržky (20–35 mm × 10–15 mm) se rychle rozpadají. Kořist vyhlíží z vyvýšeného místa (větev stromu, kůl; sloup či dráty elektrického vedení atp.) a sletuje za ní na zem. Po zemi nechodí, i na krátké vzdálenosti přeletuje. V letu loví potravu zřídka.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Mladý a dospělý mandelík
Mandelík v přírodě
Mandelík ve voliéře
Vejce
České pojmenování[editovat | editovat zdroj]
České jméno mandelík vychází z faktu, že pták vyhlíží kořist z vyvýšených míst – při práci na polích si jej lidé nejčastěji všímali, když seděl na seskupených snopech obilí čili na tzv. panácích neboli mandelech (mandelích). Domnívali se, že pták na mandelech polyká klasy.[5] Zdrobnělina slova mandel je mj. mandelík. Dříve byl nazýván mandelík hájní či mandelík obecný.[6] Z hlediska onomaziologických motivací je pták pojmenován podle činnosti[7] a z hlediska doby vzniku se jméno řadí mezi česká předobrozenecká jména.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ POŘÍZ, Jindřich. Mandelík hajní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 15. 5. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8810/
- ↑ Červený seznam ohrožených druhů České republiky, AOPK ČR 2003
- ↑ HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 163.
- ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 59. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.
- ↑ Slovník historických českých názvů ptáků [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 1. 1. 2018]. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf
- ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 113. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.
- ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 116. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČERNÝ, Walter. Ptáci. Praha: Aventinum, 2005. ISBN 80-07-00830-6. S. 146.
- FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
- GOSLER, Andrew. Atlas ptáků světa. Bratislava: Príroda ISBN 80-7151-258-3. S. 33, 166.
- HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 159–166.
Video[editovat | editovat zdroj]
- Jarmila Kačírková: Mandelík hajní (Coracias garrulus) Maďarsko, 2. 5. 2019: https://youtu.be/UdJ_l7y1FvY
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mandelík hajní na Wikimedia Commons - Galerie mandelík hajní na Wikimedia Commons
Taxon Coracias garrulus ve Wikidruzích- mandelík hajní (BioLib)
