Mandelík hajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMandelík hajní
alternativní popis obrázku chybí
Mandelík hajní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád srostloprstí (Coraciiformes)
Čeleď mandelíkovití (Coraciidae)
Rod mandelík (Coracias)
Binomické jméno
Coracias garrulus
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mandelík hajní (Coracias garrulus) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi mandelíkovitých. Je blízce příbuzný s vlhou.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mandelík hajní je velký asi jako kavka, dorůstá přibližně 29–32 cm, váží kolem 180 g a v rozpětí křídel měří 52–58 cm. Je nádherně zbarvený, azurově modrý s červenohnědým hřbetem, pravoúhle zastřiženým ocasem, dlouhými křídly, silným zobákem a krátkýma nohama. Hlava, krk a spodina těla jsou světle modré se zelenavým nádechem. Hřbet, lopatky a raménko tmavohnědé. Svrchní křídelní krovky fialovomodré, letky černohnědé s modravým nádechem na vnějších praporech a u kořene světle modré. Ocas tmavomodrý, před tmavými špičkami světlejší, prostřední pár špinavě zelený, vnější pár rýdovacích per je nejdelší a má černé špičky. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší; mladí jedinci mají bledší barvy, krk a prsa nahnědlé, krajní rýdovací pera bez černých špiček.[2] Při zpěvu vydává drsné zvuky „krak, krak, krak“.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v jižní, střední a jihovýchodní Evropě, západní a střední Asii a v severní Africe. Ptáci v srpnu až září na zimu migrují do východní Afriky, odkud se do střední Evropy začínají vracet obvykle během dubna. Mandelík je poměrně hojně rozšířen, ale v posledních třiceti letech[kdy?] jeho populace dosti rychle klesá.

V Česku v minulosti hnízdil pravidelně, i dost početně (i v koloniích), ovšem během 20. století zcela vymizel. V letech 1985–1989 byly zaznamenány max. tři páry. Poslední pravděpodobné hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1991 v okolí Brna; v seznamu z roku 2003 je na území ČR zcela vymizelý.[3]. V současnosti (2005) jsou pozorováni jen ojediněle ptáci na tahu. Na naše území přilétal v dubnu až v květnu a odlétal v srpnu až září.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tažný pták. Žije zpravidla osaměle, pouze v jižní Evropě také v koloniích. Dává přednost otevřené krajině v rovinách a pahorkatinách s roztroušenou zelení – menšími lesíky, většími parky, ovocnými sady, alejemi starých vykotlaných stromů atp. Usazuje se i ve větších lesních komplexech, pokud jsou v nich rozsáhlejší paseky a duté stromy. V mimohnízdní době se objevuje i na zcela bezlesých místech.[4]

Hnízdí jednotlivě, jednou ročně, během května. Na vhodných hnízdištích (hlinité stěny, doupné stromy) i více párů pohromadě, někdy ve společnosti dalších druhů, jako jsou kavky, vlhy, poštolky aj. (Dokud hnízdil v ČR, přiletoval již v párech.) Samec létá vysoko nad hnízdištěm a opakovaně se spouší střemhlav dolů, přičemž se hlasitě ozývá „ra kra kra kra krááá“. Místo hnízda volí samec; zaletuje ke vchodu a „ukazuje“ hnízdo samici.
Hnízdo má vždy v dutinách, zpravidla stromových (např. po datlech nebo žlunách), někdy v děrách hlinitých stěn, ve štěrbinách zdiva, případně v budkách. Dutiny ani budky nevystýlá. Snáší 4–6 čistě bílých vajec, na nichž sedí oba rodiče (samička déle). Mláďata krmí oba rodiče, v prvních dnech potravu podává pouze samička. Mláďata hnízdo opouštějí ve věku 25–30 dní a jsou ještě krmena v okolí hnízda. Nejvyšší dosažený věk v přírodě je více než 9 let.

Živí se téměř výhradně živočišnou potravou, zejména většími členovci, především hmyzem. (Ojediněle byli v potravě zaznamenáni drobní savci (rejsci, hraboši), drobné žáby či ještěrky atp.) Nestravitelné části vyvrhuje, vývržky (20–35 mm × 10–15 mm) se rychle rozpadají.
Kořist vyhlíží z vyvýšeného místa (větev stromu, kůl; sloup či dráty elektrického vedení atp.) a sletuje za ní na zem. Po zemi nechodí, i na krátké vzdálenosti přeletuje. V letu loví potravu zřídka.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jsou uvádny poddruhy:

  • Coracias garrulus garrulus Linnaeus, 1758 – mandelík hajní evropský (sever Afriky, jižní a východní Evropa, v Asii zasahuje po Irák)
  • Coracias garrulus semenowi Loudon & Tschusi, 1902 – mandelík hajní asijský (střední Asie)

České pojmenování[editovat | editovat zdroj]

  • České jméno mandelík vychází z faktu, že pták vyhlíží kořist z vyvýšených míst – při práci na polích si jej lidé nejčastěji všímali, když seděl na seskupených snopech obilí čili na tzv. panácích neboli mandelech (mandelích). Domnívali se, že pták na mandelech polyká klasy.[5] Zdrobnělina slova mandel je mj. mandelík.
  • Dříve mandelík hájní či mandelík obecný.[6]
  • Z hlediska onomaziologických motivací je pták pojmenován podle činnosti[7] a z hlediska doby vzniku se jméno řadí mezi česká předobrozenecká jména.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. POŘÍZ, Jindřich. Mandelík hajní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 15. 5. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8810/
  3. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, AOPK ČR 2003
  4. HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 163.
  5. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 59. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.
  6. Slovník historických českých názvů ptáků [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 1. 1. 2018]. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf
  7. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 113. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.
  8. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 116. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. Praha: Aventinum, 2005. ISBN 80-07-00830-6. S. 146. 
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • GOSLER, Andrew. Atlas ptáků světa. Bratislava: Príroda ISBN 80-7151-258-3. S. 33, 166. 
  • HUDEC, Karel a kol. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci – Aves. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983, s. 159–166.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]