Loretánská kaple v Děčíně
| Loretánská kaple v Děčíně | |
|---|---|
 Děčín, Loretánská kaple na děčínském náměstí (v pravé části obrazu uprostřed) Johann Georg Vogt, 1712 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Obec | Děčín |
| Souřadnice | 50°46′50,72″ s. š., 14°12′48,55″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | děčínský |
| Farnost | děkanství Děčín I |
| Status | Loretánská kaple |
| Zánik | 1885 |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1667 |
| Specifikace | |
| Délka | 11,7 metrů |
| Šířka | 7,2 metrů |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zaniklá Loretánská kaple v Děčíně stála uprostřed Masarykova náměstí, v ose na ulici Myslbekova.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Loretánská kaple (Santa Casa) byla postavena v roce 1667[1] (nebo 1668,[2] případně 1668–1670[3]). Jejím zakladatelem byl Maxmilián hrabě Thun-Hohenstein (1638–1701). Stála na děčínském náměstí, orientovaná od severozápadu k jihovýchodu, chráněna kuželkovou balustrádou a obklopena řadou topolů. V rozích balustrády byly sloupy se sochami Madony od sochaře Jana Jiřího Bendla.[4] Nerovný terén pod kaplí byl upraven vyvýšenou terasovou podnoží. Stavba s průčelím pilastrolisénového typu na půdorysu obdélníka (11,7 x 7,2 metru) byla vysoká 9,6 metru.
Santa Casa sloužila jako thunovská pohřební kaple, její výstavba probíhala současně se stavebními pracemi na děčínském zámku v letech 1667–1673.
Zánik[editovat | editovat zdroj]
V roce 1868 byla kaple vyloupena a znesvěcena. Poté se v ní už bohoslužby nekonaly.[4]
Roku 1885 byla kaple zbořena z důvodu uvolňování prostoru na hlavním náměstí. Hrabě František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1847–1916) si však vymínil, že městská rada nechá ze získaného stavebního materiálu vybudovat konvent pro milosrdné sestry Řádu sv. Kříže, které přišly do Děčína v roce 1883 a kterým hrabě věnoval pozemek u kostela sv. Václava a Blažeje.[5] Na místě Lorety byla v roce 1907 zhotovena secesní kašna.[6][7][8]
Z loretánské kaple se dochovala supraporta (zdobený vnitřek pole nad vchodem do kaple), která byla přenesena na hospodářskou budovu zámku v Jílovém u Děčína.[9]
Balustráda a korintské sloupy od litoměřického kameníka Blažeje Steinbergera byly přepraveny do lesoparku pod Kvádrberkem. Tam byly architektonické prvky přeinstalovány a vzniklo polokruhové odpočinkové místo zvané Loretoruh (Loretánské zátiší).[2]
Seznam pohřbených[editovat | editovat zdroj]
V kryptě Lorety bylo pochováno dvacet osob, mezi nimi stavebník Maxmilián, jeho tři manželky, třináct dětí a tři přivdané manželky.[2] Před stržením Lorety byly rakve vyjmuty a 13. března 1885 uloženy v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici. Rakve Maxmiliána Josefa, Josefa Arnošta, Evžena Josefa a Jindřišky Josefy byly natolik porušené, že musely být zhotoveny nové.[10]
Chronologicky podle data úmrtí (výběr)[editovat | editovat zdroj]
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[11][12] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách.[13] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
| Pořadí | Gene-race | Jméno pohřbeného | Datum a místo narození | Otec | Datum a místo sňatku, choť | Pohřeb a uložení do hrobky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum a místo úmrtí | Matka | ||||||
| 1. | (3.) | Marie Františka Emerencie z Lodronu | 1640 | Kryštof z Lodronu |
24. 2. 1664: Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3) |
Narodily se jí následující děti:
| |
| 12. 5. 1679 | Barbora Kateřina ze Spauru | ||||||
| 2. | (3.) | Marie Maxmiliána z Liechtensteinu | 14. 8. 1659 | Hartmann z Liechtensteinu 9. 2. 1613 – 11. 2. 1686 |
11. 8. 1680: Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3) |
Narodily se jí následující děti:
| |
| 17. 7. 1687 | Sidonie Alžběta ze Salm-Reifferscheidtu 6. 9. 1623 – 23. 9. 1688 Vídeň | ||||||
| 3. | 3. | Maxmilián z Thun-Hohensteinu | 19. 8. 1638 | Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu 20. 9. 1594 – 29. 6. 1646 Děčín |
24. 2. 1664: Marie Františka Emerencie z Lodronu (č. 1) |
Diplomat a vyslanec císaře, císařský komorník a tajný rada, knížecí arcibiskupský dvorní maršálek v Salzburgu, rytíř Řádu zlatého rouna (1696).[14]
Majitel fideikomisu Děčín a Klášterec nad Ohří (od 1694), ke kterému patřil i Felixburk, Pětipsy s Minickou tvrzí, Žehušice, Drahunice, Markvartice a Benešov nad Ploučnicí. Měl 13 (16)[14] dětí, z nichž sedm zemřelo mladých. | |
| 7. 8. 1701 | Markéta Anna z Oettingen-Baldernu † 19. 6. 1684 Praha |
11. 8. 1680: Marie Maxmiliána z Liechtensteinu (č. 2) | |||||
| 21. 11. 1688: Marie Adelheid z Preysingu (č. 4) | |||||||
| 4. | 3. | Marie Adelheid z Preysingu | 21. 11. 1688: Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3) |
Pohřbena 11. 6. 1748 v hraběcí hrobce v Loretánské kapli.[15] | Manžela přežila. Narodily se jí následující děti:
| ||
| 1748[15][14] |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 26, 44.
- ↑ a b c BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 372 s. S. 330. Dále jen Příběh Jánské kaple.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 248.
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 328
- ↑ Příběh Jánské kaple, s. 329
- ↑ Město Děčín. Děčínské památky: Masarykovo náměstí. 27. 08. 2008. Dostupné z WWW.
- ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. (foto na str.44)
- ↑ Valenčík, Michal: objekt ID 17872. znicenekostely.cz, sekce: Zaniklé. 2008–2015.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 140764 : zámek Jílové. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Příběh Jánské kaple, s. 331
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Thunů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-01.
- ↑ JIROUT, Vlastimil. Thun [online]. Patricus.info [cit. 2022-07-16]. Dostupné online.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 279.
- ↑ a b c KURTANIČ, Josef A. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. Klášterec nad Ohří: Josef A. Kurtanič (vlastním nákladem), 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-4262-3. S. 8.
- ↑ a b Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1748, Děčín, pag. 135 [online]. [cit. 2022-07-24]. Dostupné online. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 145. ISBN 80-7277-015-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 1096-1, list. č.1. Dostupné z WWW.
