Maxmilián Thun-Hohenstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maxmilián Thun-Hohenstein
Narození 19. srpna 1638
Úmrtí 7. srpna 1701 (ve věku 62 let)
Salzburg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Maxmilián Thun-Hohenstein (16381701) byl císařský diplomat a vyslanec, komoří a tajný rada, knížecí arcibiskupský dvorní maršálek v Salzburgu a rytíř Řádu Zlatého rouna (od roku 1696[zdroj?]).

Život[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Thun-Hohenstein byl synem Johanna Sigmunda, kterému se narodil ze třetího manželství. První manželkou Maxmiliána Thuna-Hohensteina byla Marie Franciska Emerentiana hraběnka Lodronová (zemřela 1679), druhou manželkou Marie Magdalena kněžna Liechtensteinová (1659–1687), jejíž portrét (originální olejomalba) se v roce 1943 nacházel v Jílovém u Děčína). Třetí manželka Marie Adelheide hraběnka Preysingová (zemřela 1748) dala po Maxmiliánově smrti v letech 17021717 zvětšit a přestavět další palác v Menším městě Pražském (původně Lesliovský), který připadl děčínským Thunům z majetku klášterecké větve (dnešní Vyslanectví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska). Ze třetího manželství Maxmiliána se narodilo celkem šestnáct dětí, které většinou zemřely v dětském věku.

Členové jeho rodiny byli pohřbíváni v nové loretánské kapli v Děčíně. Dcera Marie Magdalena (16841744) se stala řeholnicí v Nonnbergu u Salzburgu, synové Johann Maxmilián (1673 – 1701) a nejmladší syn Johann Ernst zemřeli v mladém věku. Pokračování rodu zajistil pouze syn Johann Franz (16861720), v jehož rukách se soustředil veškerý český majetek Thunů. Byl císařským komořím a místodržícím v Čechách. V roce 1708 se oženil s Marií Philippinou hraběnkou Harrachovou (16931763). Její portrét (snad originální olejomalba) se v roce 1943 rovněž nacházel v Jílovém u Děčína. Nedostatek potomků v rodu napravil jejich syn Johann Josef.

Maxmilián Thun-Hohenstein držel rozsáhlý pozemkový majetek v Čechách (panství Děčín, konstituované roku 1671 ve fideikomis, od roku 1694 též fideikomisní panství Klášterec), měl podíl na tyrolských statcích a mimořádné příjmy mu plynuly ze salzburských funkcí a beneficií, které s českými majetky spojil jeho bratr arcibiskup Johann Ernst. Investoval je především do velkolepé stavební činnosti: zámek a podzámčí v Děčíně přestavěl a rozšířil na reprezentační areál odpovídající vysokému společenskému postavení a významu rodu, na malostranských městištích, která koupila jeho matka,zahájil v roce 1695 výstavbu velkého paláce, který se stal hlavní rezidencí rodu v Praze (dnešní Sněmovna PČR). Na děčínském panství došlo k hospodářskému a populačnímu rozvoji, který podnítila Maxmiliánova intenzivní ekonomická činnost, docházelo k výstavbě nových hospodářských objektů a založení vsí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Archív Okresního muzea v Děčíně, inv. č. G 220b

Související články[editovat | editovat zdroj]