Jezuitský filosofický ústav (Děčín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jezuitský filosofický ústav v Děčíně
Kostel sv. Václava a Blažeje v Děčíně
spojený s jezuitským filosofickým ústavem
Místo Děčín
Souřadnice
Řád Jezuité
Založení 1933
Zrušení 1950

Jezuitský filosofický ústav v Děčíně existoval v letech 19331950. Nacházel se poblíž děčínského kostela sv. Václava a Blažeje (ul. Kaštanová 301/2) s nímž byl spojen chodbou. Na začátku 21. století objekt bývalého jezuitského filosofického ústavu užívá policie ČR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na počátku třicátých let 20. století se rozhodli němečtí příslušníci jezuitského řádu, že zřídí samostatný noviciát pro budoucí jezuity německé národnosti. Až dosud byli společně s Čechy v noviciátu na Velehradě na Moravě. Pro sídlo noviciátu byl vybrán Děčín.

Počátek činnosti[editovat | editovat zdroj]

Zde byl 1. září 1933 zahájen noviciát pro německé členy řádu, kteří dosud sídlili na Velehradě. Rozdělení noviciátu podle národnosti trvá jen jeden rok; již 1. září 1934 jsou do Děčína umístěni i čeští novici z Velehradu. V květnu 1935 byl celý noviciát přeložen do koleje (bývala piaristická) v Benešově u Prahy, kterou jezuité získali v srpnu 1933. V Benešově byl i filozofický ústav (institutum philosophicum). Dne 11. června 1942 zabrala benešovskou kolej německá armáda. Kolej byla zrušena a členové řádu odešli na Velehrad. V roce 1945 fungoval filozofický institut v Brně, odkud byl přeložen roku 1947 do Děčína, kde fungoval až do roku 1950, kdy byla jeho činnost násilně ukončena v rámci Akce K pořádané Státní bezpečností.

Akce K[editovat | editovat zdroj]

Likvidace děčínské koleje se odehrála v noci z 13. na 14. dubna 1950.[p 1]

V den přepadu byli členy komunity tito řeholníci:

  • Scholastici:
    • Z české provincie: Jan Kurka,[11] Karel Říha,[12] Rudolf Zubek,[13] Březina, Čáp, Ručka, Kolář, Forbelský, Vagunda, Ludvík Armbruster,[14] Weichsel, Vančura.
    • Ze slovenské provincie: Dlugi, Dominik Kaľata, Lešo, Čelko, Ferko, Franko, Lenz, Kleštinec, Šimončič, Noha, Rakús, Silaj, Slabý, Slaný, Tóth, Tomašovič, Volek, Krajčík, Ondruš, Žabkay.
  • Fratres:
    • Z české province: Prokop Bednář,[15] Alois Rindt,[16] František Tkáč,[17] Metoděj Tureček,[18] Karel Vetchý[19]
    • Ze slovenské viceprovincie: Heriban, Mlčoch.

Celkem tedy bylo do bohosudovského internačního tábora z děčínské komunity odvlečeno 51 řeholníků (kněží), scholastiků, bratří. Jediný P. Vojtek jako rektor a tedy řádový představený byl odvezen do Želivi, kde byli shromažďováni představitelé všech mužských řádů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaje podle rkp. poznámek pozdějšího politického vězně komunistického režimu, spolupracovníka děčínských jezuitů, pana Ladislava Bumby s názvem: Vzpomínka na jezuity v Děčíně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Vojtek
  2. František Konečný
  3. Vojtěch Bartoš
  4. Antonín Lepka
  5. Pavel Nemeškal
  6. Jaroslav Ovečka
  7. Oto Polách
  8. Jan Evangelista Pavlík
  9. František Slavík
  10. František Tietze
  11. Jan Kurka
  12. Karel Říha
  13. Rudolf Zubek
  14. Ludvík Armbruster
  15. Prokop Bednář
  16. Alois Rindt
  17. František Tkáč
  18. Metoděj Tureček
  19. Karel Vetchý

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]