Jezuitský filosofický ústav (Děčín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jezuitský filosofický ústav v Děčíně
Kostel sv. Václava a Blažeje v Děčíně spojený s jezuitským filosofickým ústavem
Kostel sv. Václava a Blažeje v Děčíně
spojený s jezuitským filosofickým ústavem
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
MístoDěčín
Souřadnice
Map
Základní informace
ŘádJezuité
Založení1933
Zrušení1950
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezuitský filosofický ústav v Děčíně existoval v letech 19331950. Nacházel se poblíž děčínského kostela sv. Václava a Blažeje (ul. Kaštanová 301/2) s nímž byl spojen chodbou. Na začátku 21. století objekt bývalého jezuitského filosofického ústavu užívá policie ČR.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na počátku třicátých let 20. století se rozhodli němečtí příslušníci jezuitského řádu, že zřídí samostatný noviciát pro budoucí jezuity německé národnosti. Až dosud byli společně s Čechy v noviciátu na Velehradě na Moravě. Pro sídlo noviciátu byl vybrán Děčín.

Počátek činnosti[editovat | editovat zdroj]

Zde byl 1. září 1933 zahájen noviciát pro německé členy řádu, kteří dosud sídlili na Velehradě. Rozdělení noviciátu podle národnosti trvá jen jeden rok; již 1. září 1934 jsou do Děčína umístěni i čeští novici z Velehradu. V květnu 1935 byl celý noviciát přeložen do koleje (bývala piaristická) v Benešově u Prahy, kterou jezuité získali v srpnu 1933. V Benešově byl i filozofický ústav (institutum philosophicum). Dne 11. června 1942 zabrala benešovskou kolej německá armáda. Kolej byla zrušena a členové řádu odešli na Velehrad. V roce 1945 fungoval filozofický institut v Brně, odkud byl přeložen roku 1947 do Děčína, kde fungoval až do roku 1950, kdy byla jeho činnost násilně ukončena v rámci Akce K pořádané Státní bezpečností.

Akce K[editovat | editovat zdroj]

Likvidace děčínské koleje se odehrála v noci z 13. na 14. dubna 1950.[p 1]

V den přepadu byli členy komunity tito řeholníci:

  • Scholastici:
    • Z české provincie: Jan Kurka,[11] Karel Říha,[12] Rudolf Zubek,[13] Březina, Čáp, Ručka, Kolář, Forbelský, Vagunda, Ludvík Armbruster,[14] Weichsel, Vančura.
    • Ze slovenské provincie: Dlugi, Dominik Kaľata, Lešo, Čelko, Ferko, Franko, Lenz, Kleštinec, Šimončič, Noha, Rakús, Silaj, Slabý, Slaný, Tóth, Tomašovič, Volek, Krajčík, Ondruš, Žabkay.
  • Fratres:
    • Z české province: Prokop Bednář,[15] Alois Rindt,[16] František Tkáč,[17] Metoděj Tureček,[18] Karel Vetchý[19]
    • Ze slovenské viceprovincie: Heriban, Mlčoch.

Celkem tedy bylo do bohosudovského internačního tábora z děčínské komunity odvlečeno 51 řeholníků (kněží), scholastiků, bratří. Jediný P. Vojtek jako rektor a tedy řádový představený byl odvezen do Želivi, kde byli shromažďováni představitelé všech mužských řádů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaje podle rkp. poznámek pozdějšího politického vězně komunistického režimu, spolupracovníka děčínských jezuitů, pana Ladislava Bumby s názvem: Vzpomínka na jezuity v Děčíně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]