Libenka hranatá
 Libenka hranatá | |
|---|---|
 Libenka hranatá (Sicyos angulatus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | tykvotvaré (Cucurbitales) |
| Čeleď | tykvovité (Cucurbitaceae) |
| Rod | libenka (Sicyos) |
| Binomické jméno | |
| Sicyos angulatus L. 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Libenka hranatá (Sicyos angulatus) je popínavá tykvovitá rostlina, jeden z četných druhů rodu libenka. Pochází ze Severní Ameriky a byla do Evropy dovezena jako okrasná rostlina a do východní Asie zavlečena s kontaminovanými semeny kukuřice a sóje. Do botanických zahrad českých zemí se tato cizokrajná rostlina dostala v 19. století, tam zplaněla a v roce 1880 již byla zachycena mimo.
V české krajině, kde patří k nepůvodním a invazním druhům, bývá v současnosti pěstována pro rychlý růst a popínavost, vysazuje se jako liána k plotům, málo vzhledným stavbám a nehezkým místům, která rychle pokryje. Následně se semeny spontánně šíří do volné přírody.[1][2][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Roste na vlhkých půdách, velmi často na zavlažovaných, které jsou humózní a obsahují hodně dusíku. Vyskytuje se na březích řek, po okrajích lužních lesů, ve vlhkých houštinách i na rumištích a skládkách. Není příliš závislá na půdní reakci ani na struktuře půdy a v hustých porostech obvykle rychle převládne. Dostává se i na vlhká pole s kukuřicí nebo pícninami, po jejichž lodyhách se úspěšně pne a původní rostliny intenzivně potlačuje.[1][4][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jednoletá, jednodomá, popínavá rostlina s lepkavě chlupatou lodyhou dorůstající do délky 2 až 5 m. která se přidržuje dvouramennými, niťovitými úponky. Střídavé listy na řapících 5 až 10 cm dlouhých mají mělce zoubkované, pětilaločné čepele srdčitě vejčitého tvaru s dlanitou žilnatinou a bývají v průměru velké 20 až 25 cm. Koření mělce rozvětveným kořenem.
Jednopohlavné, pětičetné květy jsou uspořádány do květenství a vyrůstají z úžlabí listů. Na jedné rostlině rostou květy samčí v mnohokvětých hlávkách s dlouhými stopkami, a samičí ve tři až desetikvětých hlávkách s krátkými stopkami. Jejich zubaté kalichy jsou zelenavé a kolovité koruny bílé až nažloutlé s nazelenalými žilkami. Květ samčí obsahuje pět tyčinek se srostlými nitkami a spojenými prašníky, květ samičí obsahuje jednopouzdrý semeník s jedním vajíčkem a trojlaločnou bliznu. Kvete v červenci až září. Ploidie druhu je 2n = 24.
Plodenství jsou tvořena až šesti zploštělými, nepukavými, téměř suchými, jednopouzdrými bobulemi velkými asi 1 až 2 cm, které jsou na povrchu kožovité, štětinaté nebo jinak krátce chlupaté. Bobule obsahuje jedno hnědé, kulovité, zploštělé semeno 0,5 až 1 cm velké.[4][5][6]
Rozšiřování[editovat | editovat zdroj]
Rostlina se rozšiřuje bobulemi, které se štětinkami zachycují za peří ptáků nebo srst zvířat a jsou přemísťovaná na jiná stanoviště. Velmi dobře také plavou a bývají odnášeny přívalovými dešti, jsou schopné se pomoci vodotečí úspěšně šířit na velké vzdálenosti.
Semena mají různě dlouhou dobu dormance, hodně záleží také na velikosti semene (střední a menší klíčí dříve). Větší semena však dávají vyšší a lépe rostoucí semenáče. Nejlépe klíčí při teplotě půdy 20 až 30 °C, pod 10 a nad 35 °C neklíčí. Dospělé rostliny vykazují silnou alelopatickou aktivitu.[1][6]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Libenka hranatá se pěstuje se zahradách a v blízkosti domů za účelem zakrytí nevzhledných, vlhkých zákoutí nebo na popnutí zahradních besídek, ohrad či plotů. Velmi rychle však zplaňuje a šíří se mimo vyhrazený prostor. V české přírodě představuje potenciální hrozbu pro zemědělskou půdu, kde může způsobit značné ekonomické škody.
Je považována za karanténní škodlivý organismus a je uvedena v příloze č. 8 vyhlášky č. 215/2008 Sb., "o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů". Na jejím základě je výskyt libenky hranaté monitorován Státní rostlinolékařskou správou, která v případě potřeby přijímá opatření na její potlačení.[6][7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Porost libenky hranaté -
Samičí (kratší) a samčí květenství -
Úponek -
Plodenství
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska VI/1: Ľubienka hranatá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2008 [cit. 2016-07-28]. S. 231–236. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-17. ISBN 978-80-224-1002-1. (slovensky)
- ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 28.07.2016]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Sicyos angulatus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Libenka hranatá [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-07-28]. S. 327. Dostupné online.
- ↑ a b SHUNJI, Kurokawa. Invasive Species Compendium:Sicyos angulatus [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 08.12.2009 [cit. 2016-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c NESOM, Guy L. Flora of North America: Sicyos angulatus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KAŠPAROVÁ, Markéta. Možnosti zavlékání invazních rostlin do ČR .... Brno, 2013 [cit. 28.07.2016]. Bakalářská práce. Mendelová univerzita v Brně. Vedoucí práce Samuel Lvončík. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu libenka hranatá na Wikimedia Commons 
Taxon Sicyos angulatus ve Wikidruzích
