Levandule lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLevandule lékařská
alternativní popis obrázku chybí
Levandule lékařská, ilustrace z r. 1887
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodlevandule (Lavandula)
Binomické jméno
Lavandula angustifolia
Mill., 1768
Poddruhy
  • Lavandula angustifolia angustifolia
  • Lavandula angustifolia pyrenaica
Synonyma
  • Lavandula officinalis Chaix ex Vill.
  • Lavandula pyrenaica DC.
  • Lavandula spica L.
  • Lavandula vera DC.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je aromatická a léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Lidově se levandule nazývá také jako dulenka, devandule, špikanard nebo špikrnát.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Podle biolib.cz je pro rostlinu s označením Lavandula angustifolia používáno více rozdílných názvů, například Lavandula officinalis, Lavandula vera nebo Lavandula spica.[2] Jednoznačný EPPO kód druh identifikuje označením LAVAN[3]

České názvy[editovat | editovat zdroj]

Podle biolib.cz je pro rostlinu s označením levandule lékařská používáno více rozdílných českých odborných názvů, například levandule klasnatá nebo levandule úzkolistá.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Levandule je silně vonný, 60–120 cm vysoký, bohatě větvený, vytrvalý polokeř.

Lodyha a list[editovat | editovat zdroj]

Lodyhy na dřevnaté bázi jsou hustě bělavě chlupaté. Chlupy hvězdicovitého tvaru jsou výše čtyřhranné. Listy má vstřícné s podvinutým okrajem, 2–6 cm dlouhé, čárkovitě kopinaté až podlouhle kopinaté, na rubu žláznatě tečkované. Jsou zelené, v mládí šedoplstnaté, později olysávají.

Květ[editovat | editovat zdroj]

Lichopřesleny květů má uspořádány vrcholově na dlouze stopkatých přerušovaných klasech. Podkvětní listeny jsou 3–4 mm dlouhé, kosočtverečné až obvejčité, výrazně žilnaté, hnědofialově zabarvené. Květy jsou souměrné, krátce stopkaté s podlouhle trubkovitým, třináctižilným, 4,5–7 mm dlouhým kalichem. Ušty jsou nestejné, horní s obsrdčitým chlupatým hustě kadeřavě fialovým přívěskem. Dvoupyská koruna s dvou až trojzubým horním pyskem je 8–12 mm dlouhá, souměrná, modrá až fialová. Tyčinky jsou v květu 4, dvě mnohem kratší (dvoumocné), nitkami přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní a 4dílný. Tvrdky leskle hnědé. Doba kvetení je především v červnu, červenci až srpnu.[4]

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Největší význam má jako tradiční léčivá a aromatická rostlina. Drogou je květ, který obsahuje třísloviny a silice s několika terpeny, působící fytoncidně. V České republice lze tento druh volně pěstovat, droga má však slabší účinky.[5] Za relativně silný anxiolytický efekt, indukovatený inhalací aromatických sloučenin uvolňovaných hlavně z čisté silice je zodpovědný terpenový alkohol linalool, jehož mechanizmus účinku není zatím dobře zmapován, ale hovoří se o efektu na GABA receptory. Potence této substance po inhalaci je porovnatelná s konvenčními benzodiazepiny. [6]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina se vyskytuje na vysluněných svazích, ojediněle vystupuje až k hranici lesa a často je pěstovaná v kultivarech. Původně se vyskytovala pouze v západním Středozemí, ale kulturou se rozšířila po celém Středozemí. Tradiční oblastí pěstování je jihovýchodní Francie v Provence, ale pěstuje se i v mnoha dalších zemích jižní Evropy, v Alžírsku aj.[4]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Levanduli vyhovují hlinitopísčité půdy. Nemá ráda přemokření. Dobře snáší sucho. Při pěstování můžeme substrát nechat téměř vyschnout. Při pěstování v květináči, musí být květináč, pro správný vývoj rostliny, alespoň dvojnásobné šířky.

Generativní rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Semena se předpěstovávají v pařeništi, vyklíčí zhruba do 5 týdnů. Asi 10centimetrové rostlinky se přemístí na záhon o sponu 50 cm. Levanduli stačí zalévat zřídka.

Vegetativní rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Vegetativně se druh množí řízkováním. Vegetativní rozmnožování umožňuje zachování znaků kultivaru, má velký význam v zahradnické velkovýrobě.

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými vlastnostmi. Na plantážích se pěstuje mnoho různých kříženců a jejich rozšíření odpovídá na proměnlivé požadavky trhu během času. Kultivary se ve velkovýrobě množí vegetativně, řízkováním.[4]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nálev z květu levandule se přidává do koupele – již v antickém Římě ji přidávali do koupele (latinské lavare znamená mýt, umývat se). Levandule se také vkládá mezi oblečení v šatníku, které krásně provoní a zároveň odpuzuje šatní moly. Uplatní se v kosmetickém průmyslu (vonné oleje, parfémy). Používá se i v kuchyni, hlavně ve Francii, Španělsku, Itálii,[7] je jednou ze součástí provensálského koření. Květ levandule je pro své zklidňující účinky přidáván do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě a závratích. Mírně snižuje krevní tlak. Masáže oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek.

Kultura a umění[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b biolib.cz
  3. EPPO, LAVAN
  4. a b c Václav Zelený. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. 401 s. ISBN 80-200-1224-9. 
  5. Petr a Ingrid Schonfelderovi. Léčivé rostliny. Praha: NS SVOBODA, 2001. 93 s. (český) 
  6. Uklidňující vůně levandule má možná reálný základ | Zajímavosti. Lidovky.cz [online]. 2018-11-22 [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  7. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Levandule lékařská, s. 1230. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHÖNFELDER, Peter a SCHÖNFELDER, Ingrid. Léčivé rostliny. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2001, 93 s. ISBN 80-205-1017-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]