Letiště Holešov
| Letiště Holešov | |
|---|---|
 Letiště Holešov | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Nejbližší město | Holešov, Česko |
| Typ letiště | vnitrostátní veřejné letiště |
| Otevření | 1946 |
| Uzavření | 2009 |
| Kód letiště ICAO | LKHO |
| Kód letiště IATA | GTW |
| Souřadnice | 49°19′13″ s. š., 17°34′13″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Letiště Holešov (ICAO: LKHO, IATA: GTW) bylo vnitrostátní veřejné civilní letiště u Holešova ve Zlínském kraji. Sloužilo pro pravidelné linky, ale také pro zemědělské letouny, vojenským výsadkářům, a velké zázemí zde měly aerokluby a kluby leteckých modelářů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Bylo založeno v roce 1946, protože Zlínu a firmě Baťa nedostačovalo letiště v Otrokovicích. Původní plány výstavby byly velkolepé – zahrnovaly tři dráhy, šest hangárů, řídicí věž, dílny, prostory pro cestující. Skutečná výstavba podnikového letiště začala teprve po komunistickém převratu, v lednu 1949, avšak ve skromnějším měřítku. Nástupnickou organizací firmy Baťa, národním podnikem Svit Gottwaldov, byl v roce 1950 zrealizován pouze jeden hangár, bytový dům pro zaměstnance a dvě palivové nádrže. Výstavba letiště byla dokončena v roce 1952. Od 1. dubna 1953 začalo letiště sloužit pro civilní lety. A ve stejném roce byla na letišti zřízena meteorologická stanice, která zde nepřetržitě působí až do dnešní doby.[1] Holešovské letiště sloužilo také sportovnímu létání. Místní aeroklub měl samostatnou budovu s vlastní řídící věží.[2]
Létala odtud letadla jako Iljušin Il-14, později Let L-410. Každý všední den odsud Československé aerolinie provozovaly přímé lety do Prahy. Později se opět objevila snaha postavit novou pevnou ranvej, která měla být dlouhá 2400 metrů a vhodná pro například Tupolev Tu-154 avšak nakonec byla zpevněna pouze pojezdová dráha mezi hangáry a ranvejí, která po celou dobu provozu letiště zůstala jen travnatá. V 50. letech se s letištěm počítalo také jako se záložním letištěm pro armádu a příležitostně jej využíval 28. letecký bitevní pluk z Brna. Nejpozději od roku 1956 proto holešovské letiště figurovalo na seznamu cílů pro americké jaderné zbraně.[3]
Po další změně režimu, v roce 1990, se znovu uvažovalo o vybudování betonové dráhy s délkou zhruba dva kilometry, ale z plánu opět sešlo, jelikož se obyvatelé okolních obcí postavili proti. V roce 1992 bylo letiště privatizováno a majitelem se stala společnost Top Air. Její nástupnická organizace TTT Air ho v roce 2006 prodala Zlínskému kraji, aby zde postavil průmyslovou zónu. Oficiálně letiště skončilo 31. března 2009.[2]
Někdejší prostor letiště příležitostně slouží přehlídkám a soutěžím leteckých modelářů, kteří v Holešově působí od roku 1965.[4]
Prehistorické nálezy[editovat | editovat zdroj]
Při budování letiště v roce 1950, a jeho následných modernizacích bylo odkryto rozsáhlé pohřebiště nitranské kultury a posléze při přestavbě letiště na průmyslovou zónu od roku 2007 bylo jihovýchodně od pohřebiště objeveno sídliště z téhož období. V prostoru letiště jsou doložené rovněž nálezy únětické kultury a kultury zvoncovitých pohárů.[5][6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ TRNČÁK, Patrik. HISTORIE NAŠÍ STANICE [online]. Meteorologická stanice Holešov. Dostupné online.
- ↑ a b Z Holešova do Prahy létalo devět spojů denně, tam a zpět za 210 korun. iDNES.cz [online]. 2016-10-29 [cit. 2018-04-22]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Na letiště v Holešově mířily americké jaderné hlavice. Důvod není jasný. iDnes.cz [online]. 5. března 2016 [cit. 2020-06-17]. Dostupné online.
- ↑ CHVÁTAL, Jirka. Historie LMK Čmelák Holešov. [s.l.]: Letecký modelářský klub Čmelák Holešov, 2008. Dostupné online.
- ↑ ŠMÍD, Miroslav. Sídliště ze starší doby bronzové v průmyslové zóně u Holešova. S. 15–37. Pravěk : časopis moravských a slezských archeologů [online]. 2012 [cit. 2020-06-17]. Roč. 20, s. 15–37. Dostupné online.
- ↑ PŘEHLED VÝZKUMŮ, Ročník 50 [online]. Brno: Archeologický ústav AV ČR v Brně, 2009 [cit. 2020-06-17]. Kapitola Doba bronzová, s. 285. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-17.