Přeskočit na obsah

Karla Vobišová-Žáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karla Vobišová-Žáková
ak. sochařka Karla Vobišová-Žáková
ak. sochařka Karla Vobišová-Žáková
Rodné jménoKarla Vobišová
Narození21. ledna 1887
Kunžak
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. června 1961 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánísochařka
Manžel(ka)Josef František Žák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karla Vobišová-Žáková, (21. ledna 1887 Kunžak[1]7. června 1961 Praha) byla první česká profesionální sochařka.

Eliška Krásnohorská, Praha, Karlovo náměstí
Karla Vobišová-Žáková: Sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly, katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

Karla Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.[1] První praktické dovednosti v sochařství získala v ateliérech Břetislava Kafky v Červeném Kostelci. Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.[2][p 1] Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského, Bohumila Kafky, Stanislava Suchardy a Štěpána Zálešáka. V roce 1919 a 1920 pobývala studijně v Mnichově a u prof. Antona Hanáka ve Vídni, v letech 1920-1924 v Paříži u Emila Antoina Bourdella.

Vdala se za svého bývalého spolužáka z hořické školy – sochaře Josefa Žáka (1886–1952);[3] měli spolu dva syny (Přemysl, ̽1924, Karel, ̽1929)

Byla členkou uměleckých sdružení:

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově[5].

  • 1928 výroční cena, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění
  • 1941 čestné uznání, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění

Posmrtné uznání

[editovat | editovat zdroj]
  • Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska.
  • Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii (1987-1988)
Fráňa Šrámek, pamětní deska na rodném domě v Sobotce
Karla Vobišová-Žáková, socha Réva (Dívka s hrozny)
Náhrobek Karly Vobišové, Vyšehradský hřbitov

Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace[6] a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).[7]

Od roku 1922 vytvořila v bronzu několik menších soch modelovaných sumárně a bez zbytečných detailů, s výraznými gesty rukou (Lotova žena, 1922, Sibyla, 1922, Tatínek se synkem, 1922, Nový život, 1930).[8]

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický Charlotta Masaryková, Marie Winterová-Mezerová, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Karolína Světlá, Fráňa Šrámek a paní Šrámková, S.K. Neumann a paní Neumannová, Josef Hora, Václav Šolc, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová, Otakar Mařák, Bohuslav Martinů, PhDr J. Václavková, dr. F. Staněk, K. Weinzettl, K. Jonáš) a pamětních desek.[9]

Vobišová často portrétovala děti - své vlastní (Přemysl, 1921, 1925, 1925, Karel, 1931) i jiné (Dášenka, mramor, 1930, Alenka, 1935) nebo děti Tomáše Bati při příležitosti Zlínského salonu.[10] Mimo to tvořila volná portrétní díla (Hlava ženy, javorové dřevo)[11] a ženské akty (Akt, sádra, 1924, Otvírání studánek, mramor, 1935, Léto, bronz, Réva, kararský mramor, Čtenářka, mušlový vápenec, 1937, Dívka s květinou, bronz, Děvčátko, bronz)[12] Na jejím náhrobku na vyšehradském hřbitově je osazena její plastika Sochařka z roku 1950. Kromě toho zde již roku 1920 jako studentka vytvořila pískovcový náhrobek F. Kukly (1920).

Vobišová se sakrálním uměním zabývala soustavně - vytvořila sochu blahoslavené Anežky z polychromovaného lipového dřeva pro hlavní oltář kostela na Spořilově v Praze, polychromovanou sochu blahoslavené Zdislavy pro plzeňské dominikány (1927), sousoší sv. Petra a Pavla pro kostel v Bratislavě, nebo Pietu z bílého mramoru pro kostel ve Velké Belině na Slovensku (kolem 1960).[10]

Posmrtná realizace

[editovat | editovat zdroj]

Od dubna 2018 je v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha umístěno sousoší svatého Vojtěcha, obklopeného bratrem Radimem a přítelem Radlou. Socha je výsledkem soutěže vypsané v roce 1936. Původní návrh Karly Vobišové-Žákové z roku 1937, který získal v soutěži 2. cenu (první nebyla udělena), představoval pololežícího světce podpíraného dvěma anděly.[13] Během deseti let vytvořila sochařka tři modely v různých velikostech a finální sádrový model byl vystaven v katedrále v roce 1947. K obnovení prací a realizaci sousoší ve stříbře však došlo až po smrti umělkyně, v období 2010–2018.[14]

  • výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922,[15] 1924
  • 1927 Karla Vobišová jako host Kruhu výtvarných umělkyň, Obecní dům v Praze[16] a 1939[17]
  • 1959 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze.
  • 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze.
  • 2018 Výstava Karla Vobišová – Básnířka tváří a kamene, galerie Michal's collection, Praha (spojená s křtem monografie)

Dílo (nejznámější sochy)

[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
  • Národní galerie v Praze (Ch. Garrigue Masaryková, mramor, Karolina Světlá, bronz, B. Martinů, bronz)
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (A.M. Tilschová, bronz)
  • Severočeská galerie v Litoměřicích (K.H. Mácha, sádra)
  • Středočeská galerie - GASK (Javorka, bronz)
  • Galerie hlavního města Prahy (Mír dětem celého světa, lípa, 1939)
  • Moravská galerie v Brně (portrét babičky, hruška, 1927)
  • Sbírka tělesné výchovy a sportu Národního muzea (Renata Tyršová, sádrová patinovaná plastika na podstavci z umělého mramoru)[22]
  • Památník národního písemnictví (Josef Hora, bronz)
  • Náprstkovo muzeum Praha (F. Plamínková, mramor)
  • Jedličkův ústav v Praze (prof. Rudolf Jedlička, mramor)
  • Archiv Marie Pujmanové v Praze (M. Pujmanová, bronz)
  • Muzeum Terezín (Nepokořeni, bronz, 1955)
  • Město Sobotka (Fráňa Šrámek, bronz, mramor, V. Šolc, cín)
  • Chodské muzeum Domažlice (J. Vrchlický, bronz)
  • Základní škola Kunžak (Božena Němcová, bronz)
  • Zbiroh - kino v přírodě (J.V. Sládek, cín)
  • Balneologické múzeum Piešťany (L. Winter, růžový vápenec)
  • soukromé sbírky (Otakar Ostrčil, Otakar Březina, M. Měřičková, dědeček sochařky)
  1. V literatuře se uvádí, že Karla Vobišová byla první ženskou absolventkou této školy. Jako hospitantka ale v seznamu absolventů uvedena není.[1] Archivováno 31. 5. 2014 na Wayback Machine. Před Karlou Vobišovou již studovala jako hospitantka na hořické škole Blažena Borovičková-Podpěrová (1894–1980) – viz A. Jilemnický: Kámen jako událost.
  2. Oba spolky byly rozpuštěny v roce 1953, viz Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku
  3. Původně umístěna v Tyršově domě v Praze. Dnes se nachází v depozitáři Národního muzea v Terezíně, ve sbírce bývalého muzea sportu (invent. č. H7H-15042)
  1. a b Matriční záznam o narození a křtu Karly Vobišové Matrika narozených Kunžak, 1869-1890, s.318 (snímek 333)
  2. Alois Jirásek: Kámen jako událost, s.419
  3. C. a k. odborná škola sochařsko-kamenická v Hořicích, Seznam absolventů, 1917[2] Archivováno 31. 5. 2014 na Wayback Machine.a Dům umění Ostrava: Josef František Žák[3] Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine.
  4. Národní listy, 11.5.1933, s.3[4]
  5. Hrob sochařky Karly Vobišové-Žákové na Vyšehradském hřbitově v Praze.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  6. Karla Vobišová: Památník padlým legionářům, Nová Paka. sites.google.com [online]. [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-04. 
  7. SPVPM, Kunžak, Ke kostelu
  8. K.V. Žák, 2018, s. 61-64
  9. Ženy v umění: Karla Vobišová-Žáková (1887 - 1961). www.zenyvumeni.cz [online]. [cit. 2015-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  10. a b K.V. Žák, 2018, s. 13
  11. K.V. Žák, 2018, s. 46
  12. K.V. Žák, 2018, s. 66-73
  13. Památce prvního českého světce. Lidové noviny. 6. 4. 1939, s. 4. Dostupné online. 
  14. Svatý Vojtěch splatí dluh Karlu IV.. Lidové noviny. 14. 4. 2018, s. 3. 
  15. Národní listy, 22.12.1922, s.5[5]
  16. Karla Vobišová zde byla oceněna nejvýše mezi vystavujícími umělkyněmi: Národní listy, 30.1.1927, s.9[6]
  17. Národní listy, 25.6.1939, s.4, Výstavy[7]
  18. Sochy Nové Paky: Památník padlým[8] Archivováno 4. 6. 2016 na Wayback Machine.
  19. Pamětní desky v Praze: Krásnohorská Eliška[9] Archivováno 21. 6. 2018 na Wayback Machine.
  20. Spolek pro vojenská pietní místa: Kunžak[10]
  21. ce domov/katedrala-svateho-vita-sousosi-josef-beran_1804172246_ako i Rozhlas, Nové sousoší ve svatovítské katedrále, 2018[nedostupný zdroj]
  22. SCHÜTOVÁ, Jitka; HAVRÁNKOVÁ, Hana. Signované plastiky a sportovní trofeje (Sbírka tělesné výchovy a sportu). [s.l.]: Národní muzeum, 2010. ISBN 978-80-7036-275-4. S. 214. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŽÁK, Karel Václav. O tvorbě první české sochařky Karly Vobišové. Příprava vydání Zdeněk Máslo. [s.l.]: Kruh přátel díla Karly Vobišové, 2018. 98 s. ISBN 978-80-270-0134-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]