Karita Mattila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karita Mattila
Základní informace
Rodné jménoKarita Marjatta Mattila
Narození5. září 1960 (63 let)
Somero
Žánryopera
Povoláníoperní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
OceněníPro Finlandia (2001)
rytíř Řádu umění a literatury (2003)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ115917018
SídloAsikkala
Webwww.harrisonparrott.com/artists/karita-mattila
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karita Marjatta Mattila (vyslovuje se ['karita' mattila]) (* 5. září 1960, Somero) je finská operní sopranistka.[1] Pravidelně se objevuje v hlavních operních domech po celém světě, včetně Metropolitní opery, Královské opery v Londýně, Théâtre du Châtelet, Opéra Bastille, Lyric Opera of Chicago, San Francisco Opera, Houston Grand Opera, Vídeňská státní opera, Toronto Roy Thomson Hall a Großes Festspielhaus v Salcburku. V Česku vystupuje například v Janáčkově divadle v Brně nebo v Rudolfinu.[2] Patří mezi světově nejznámější interprety oper Leoše Janáčka.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

1983–1999[editovat | editovat zdroj]

Karita Mattila, která se narodila ve finském Someru, absolvovala v roce 1983 Sibeliově akademii v Helsinkách, kde studovala zpěv u Liisy Linko-Malmio. Poté pokračovala ve studiu u Very Rozsa v Londýně.

Ještě v roce 1983 vyhrála první světovou soutěž Cardiff Singer of the World. V roce 1985 debutovala v Covent Garden v Královské opeře jako Fiordiligi v Mozartově Così fan tutte. V roce 1988 představovala Emmu v vůbec první televizní produkci Schubertových Fierrabras ve Vídeňské státní opeře. V roce 1990 debutovala Metropolitní opeře jako Donna Elvíra v Mozartově Donu Giovanni. V roce 1994 debutovala ve Španělsku jako Taťána v Čajkovského Evženu Oněginovi v Madridu a v roce 1996 debutovala v Paříži ve Wagnerově opeře Lohengrin a Verdiho Donu Carlosovi. V roce 1998 Karita Mattila získala ceny Grammy za „nejlepší operní nahrávku“ s Mistry pěvci norimberskými a v roce 2004 za Jenůfu. V roce 1998 jí byla udělena cena Evening Standard Ballet, Opera a Classical Music za „mimořádný výkon roku“ za představení Elisabeth v Donu Carlosovi v Královské opeře.

2000–2020[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 deník The New York Times vybral Karitu Mattilu jako nejlepší zpěvačku roku za jejíj výkon ve Fideliu v Metropolitní opeře a ve stejném roce byla nominována na cenu Laurence Oliviera za „mimořádný úspěch v opeře“. V roce 2004 získala další cenu Grammy za „nejlepší operní nahrávku“ v za Jenůfu. Mattilina newyorská vystoupení v Salome v roce 2004 a následná Káťa Kabanová inspirovala newyorský tisk k napsání: „Až se bude psát historie Metropolitní opery v době milénia, Karita Mattila si zaslouží vlastní kapitolu.“

V roce 2005 byla nejstarším americkým časopisem o vážné hudbě Musical America jmenována Hudebnicí roku 2005, který ji popisoval jako „nejvíce elektrizující zpívající herečku naší doby, takovou umělkyni, která obnovuje stárnoucí uměleckou formu a žene veřejnost do šílenství.“ BBC Music Magazine Karitu Mattilu označil za jednu z 20 nejlepších sopránů zaznamenané éry v roce 2007.[3] Celosvětové publikum Mattilu vidělo v Manon Lescaut v kinech v roce 2008. Salome a Toscu v Metropolitní opeře mohli diváci sledovat naživo ve vysokém rozlišení po celém světě v letech 2008 a 2009. V roce 2010 ztvárnila Karita Mattila v Opéra National de Lyon roli Emilie du Châtelet v monodrámatu Émilie Kaiji Saariaho; role jí byla věnována.

Obrovským aplausem byla odměněna za ztvárnění Kostelničky ve Metropolitní opeře v roce 2016.[4] V roce 2020 hrála parodii na sebe jako operní diva uvízlá ve Finsku v nové komiksové opeře Cosi fan Tutte. V prosinci 2020 byla Mattila vyznamenána Řádem finského lva, Commander první třídy.[5]

Spolupráce s Jiřím Bělohlávkem[editovat | editovat zdroj]

Diva je v Česku známa dlouhodobou spoluprací s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, se kterým měla profesionálně velmi vřelý vztah.[6] Poté, co v Helsinkách nazkoušeli Janáčkovu operu Káťa Kabanová, s ním vystupovala po celém světě,[7] v Praze poprvé v roce 2004 v roli Jenůfy na pódiu Rudolfina.[2] Právě s Bělohlávkem si také splnila svůj sen zpívat Kostelničku v Její pastorkyni, protože si vážila jeho detailní znalosti díla Leoše Janáčka. S radostí přijala nabídku zazpívat také na pražském koncertě s Českou filharmonií uspořádaném v roce 2016 u příležitosti dirigentových 70. narozenin.[7]

Ve Dvořákově síni Rudolfina zpívala také v roce 2018,[8] a to s hudebním tělesem PKF – Prague Philharmonia, které Jiří Bělohlávek založil pod názvem Pražská komorní filharmonie.[9]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Mattila žije v Naples na Floridě. V roce 1992 se provdala za Tapio Kuneinena, který pro ni pracoval jako manažer;[10] rozvedli se v roce 2018.[11][12]

O Twitteru, kde působí od října 2018, uvedla, že byl po jejím rozvodu „zachránou života“.[11][12][13][14]

Po náhlém zrušení své Jenůfy v Královské opeře koncem února 2020 kvůli pandemii koronaviru se přestěhovala do bytu ve finských Helsinkách, dokud nebude možné znovu bezpečně cestovat, pracovat a vrátit se domů.[11]

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • Arias & Scenes (Erato) dirig. Yutaka Sado; Piková dáma, Jenůfa, Elektra.
  • German Romantic Arias (Erato), Staatskapelle Dresden, dirig. Sir Colin Davis; Beethoven, Weber.

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Strauss: Orchestrální písně; Čtyři poslední písně (DG)
  • Strauss: Orchestrální písně (Sony Music Entertainment)
  • Strauss: Hölderlin Lieder (Sony Music Entertainment)
  • Sibelius Songs (Ondine)
  • Grieg a Sibelius Songs (Erato)
  • Lízátka; Canteloube, Villa-Lobos (Philips)
  • Sydän Suomessa - Ze srdce Finska (Ondine), 1996, recitál s Ilmem Rantou (klavír); písně Toivo Kuula, Oskara Merikanta, Erkki Melartina, Yrjö Kilpinena a lidové písně.[15]
  • Divoká růže (Ondine) s Ilmo Ranta. Lieder od Beethovena, Brahmse, Schuberta, Schumanna, Mahlera.
  • Moderní portrét (Warner/Finlandia), 1995. Paul Hindemith Das Marienleben, cyklus písní pro soprán a klavír, op. 27; Dream Songs Aulis Sallinen; Mikko Heinio písňový cyklus Vuelo de Alambre

Živé nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • Karita Live! (Ondine) kond. Jukka Pekka Saraste; Wagner, Verdi, Strauss, Gershwin
  • Helsinský recitál (Ondine), Martin Katz (klavír); Duparc, Kaija Saariaho Quatre, Rachmaninov, Dvořákovy cikánské písně.

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

  • Excellence - The Artistry of Karita Mattila (Ondine)

Kompletní opery[editovat | editovat zdroj]

Symfonická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Mozart: Requiem (DG)
  • Beethoven: Symfonie č. 9 (DG)
  • Šostakovič: Symfonie č. 14 (EMI Classics)
  • Schoenberg: Gurrelieder (EMI Classics)
  • Bernstein: Symphony no. 3 (Erato)
  • Sibelius: Kullervo (BIS)
  • Mendelssohn: Symphony no. 2 (DG)
  • Schubert: mše Es dur; Mozart: Aria of the Angel, Laudate dominum (DG)

Populární hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Fever (Ondine)
  • Best of Evergreens (Ondine)
  • Karita's Christmas (Ondine)
  • Songs To The Sea; Populární melodie od Lasse Mårtensona (2001) (Ondine)

DVD[editovat | editovat zdroj]

  • Galavečer Metropolitní opery Jamese Levina k 25. výročí (1996), DVD Deutsche Grammophon, B0004602-09

Repertoár[editovat | editovat zdroj]

Role Opera Skladatel Místo Rok
Emma Fierrabras Schubert Vídeňská státní opera 1988
Donna Elvira Don Giovanni Mozart Vídeňská státní opera 1990
Donna Elvira Don Giovanni Mozart Metropolitní opera 1990
Rosalinde Netopýr Johann Strauss ml. Vídeňská státní opera a Tokio NHK 1994
Amélie Simon Boccanegra Verdi Teatro Colón 1995
Elsa Lohengrin Wagner Pařížská opera 1996
Elisabeth Don Carlos Verdi Théâtre du Châtelet 1996
Hanna Glawari Veselá vdova Lehár Opéra Garnier 1997
Manon Lescaut Manon Lescaut Puccini Opera v Tampere 1999
Leonore Fidelio Beethoven Metropolitní opera 2000
Eva Die Meistersinger Wagner Metropolitní opera 2001
Amélie Simon Boccanegra Verdi Florencie 2002
Arabella Arabella Richard Strauss Théâtre du Châtelet 2002
Salome Salome Richard Strauss Pařížská opera 2003
Salome Salome Richard Strauss Metropolitní opera 2004
Manon Lescaut Manon Lescaut Puccini Metropolitní opera 2008
Salome Salome Richard Strauss Metropolitní opera 2008
Káťa Káťa Kabanová Janáček Teatro Real 2008
Tosca Tosca Puccini Metropolitní opera 2009
Tosca Tosca Puccini Mnichovský operní festival
Kostelnička Její pastorkyňa Janáček Metropolitní opera 2016

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karita Mattila na španělské Wikipedii.

  1. ↑ Karita Mattila | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b V Rudolfinu vystoupí pěvkyně, jež má Grammy za Jenůfu | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2013-04-30 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ KETTLE, Martin. Are these the 20 best sopranos of the recorded era?. The Guardian. 2007-03-14. Dostupné online [cit. 2021-03-05]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. ↑ Jenůfa okouzlila MET. Karita Mattila v roli Kostelničky sklidila frenetický potlesk. Vltava [online]. 2016-10-31 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Karita Mattila Awarded Order of the Lion of Finland. Opera Wire [online]. 2020-12-03 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Jiří Bělohlávek: "Když já tak rád diriguju". Česká televize [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KUZNIK, Frank. Karita Mattila: Za Jiřím Bělohlávkem bych letěla přes celý svět. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2016-01-26 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Karita Mattila & Paul McCreesh - PKF — Prague Philharmonia. PKF - Prague Philharmonia [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-06. (anglicky) 
  9. ↑ Profil orchestru - PKF — Prague Philharmonia - Profil orchestru. PKF - Prague Philharmonia [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ JELLYPAGES.COM. IS: opera star Karita Mattila differs from the – 27-year marriage over News. JellyPages.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c DOUGALL, David Mac. Karita Mattila: Opera diva, interrupted | News Now Finland [online]. 2020-05-23 [cit. 2021-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-12. (anglicky) 
  12. ↑ a b BARONE, Joshua. Twitter Loves the Opera Diva Karita Mattila. And She Loves It Back. (Published 2019). The New York Times. 2019-07-12. Dostupné online [cit. 2021-03-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  13. ↑ A conversation with Karita Mattila (News article) | Opera Online - The opera lovers web site. www.opera-online.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ PressReader.com - Your favorite newspapers and magazines.. www.pressreader.com [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ Ondine 0 ODE892-2 (58 minutes: DDD). Texts and translations included. Recorded in association with Helsingin Energia. Gramophone review

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karita_Mattila&oldid=23629168“