Kanárník
Kanárník | |
---|---|
Větev Canarium strictum | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
Čeleď | březulovité (Burseraceae) |
Rod | kanárník (Canarium) L., 1759 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kanárník (Canarium) je rod rostlin z čeledi březulovité. Jsou to aromatické, převážně dvoudomé stromy se střídavými zpeřenými listy a drobnými trojčetnými květy. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 120 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa od Afriky až po Tichomoří.
Kanárníky jsou dřeviny mnohostranného významu. Řada druhů je v tropech vyhledávána nebo i pěstována pro jedlé plody, některé jdou těženy pro dřevo nebo jsou zdrojem pryskyřic či esenciálních olejů. Pěstují se také jako okrasné a stínící stromy a mají význam v medicíně.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kanárníky jsou stálezelené, nízké nebo častěji vzrůstné, obvykle dvoudomé stromy, řidčeji keře nebo liánovité keře. Stromovití zástupci mají často u paty kmene opěrné pilíře. Pryskyřice je průsvitná, vodovitá nebo lepkavá. Listy jsou lichozpeřené, s palisty. Jednotlivé lístky jsou celokrajné, pilovité nebo zubaté, na řapíčcích většinou s charakteristickými ztlustlinami (pulvinus). Květy jsou drobné, převážně jednopohlavné, trojčetné, uspořádané v úžlabních až téměř vrcholových, latovitých, hroznovitých či klasovitých květenstvích. Kalich je trojlaločný, zpravidla vytrvalý a za plodu zvětšený. Koruna je složena ze 3 volných lístků. V samčích květech je 6 tyčinek, které mohou být volné nebo srostlé do trubičky. Samičí květy obsahují semeník srostlý ze 3 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělka je krátká, zakončená hlavatou nebo trojlaločnou bliznou. Plodem je vejcovitá, kulovitá až podlouhlá, často lehce trojhranná peckovice obsahující 1 až 2 (3) semena.[1][2][3]
-
Kanárník Canarium strictum
-
List Canarium strictum
-
Canarium australianum s plody
Název
[editovat | editovat zdroj]Odborný název Canarium pochází z moluckého domorodého výrazu pro tuto dřevinu, kanari.[4] Od něj je odvozen i český název, který tedy nesouvisí ani s kanárkem ani s Kanárskými ostrovy, kde se tato dřevina nevyskytuje.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod kanárník zahrnuje asi 120 druhů. Je rozšířen v tropech Starého světa od Afriky přes tropickou Asii po Austrálii a ostrovy Oceánie. Největší počet druhů roste v jihovýchodní Asii a na Madagaskaru.[1] Převážná většina druhů roste v nížinných tropických deštných lesích, řidčeji i v poloopadavých monzunových lesích, stromových savanách, v Austrálii i na pobřežních dunách. Výjimečně vystupují do vyšších nadmořských výšek až po 1800 metrů. Některé druhy jsou charakteristickou složkou sekundárních lesů.[3]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- kanárník bílý (Canarium album)
- kanárník indický (Canarium harveyi)
- kanárník luzonský (Canarium luzonicum)
- kanárník obecný (Canarium indicum, syn. C. commune)
- kanárník vejčitý (Canarium ovatum)
Význam
[editovat | editovat zdroj]Potraviny
[editovat | editovat zdroj]Olejnatá jádra plodů několika desítek různých druhů kanárníků jsou jedlá a jsou tradičně konzumována v tropických zemích od Afriky až po Tichomoří. Obsahují asi 75 % tuků, 15 % bílkovin a 5 % sacharidů a jsou dosti výživná. Konzumují se syrová, pražená nebo vařená, přidávají se k rýži či do polévek a podobně. Archeologické vykopávky potvrdily jejich využívání již ve střední době kamenné, tedy ještě před vznikem zemědělství. Některé druhy jsou pěstovány na plantážích či v zahradách u domů, u jiných jsou plody sbírány z divoce rostoucích stromů. Největší produkce je na Filipínách, Nové Guineji, Vanuatu a Šalomounových ostrovech. Jen na Filipínách bylo v roce 1993 sklizeno téměř 3000 tun suchých plodů kanárníku.[5][6] Mezi významné asijské druhy náleží zejména kanárník obecný, Canarium decumanum a Canarium odontophyllum, z afrických druhů např. Canarium edule.[7] Ze zetlelých kmenů kanárníku obecného dobývají domorodci v tropické Asii jedlé larvy.[7]
-
Vařené plody Canarium schweinfurthii
-
Pokrm z plodů kanárníku bílého
-
Plody kanárníku vejčitého v medu
Dřevo
[editovat | editovat zdroj]Některé druhy jsou těženy pro dřevo. Dřevo kanárníku obecného je dobře opracovatelné a má poměrně široké využití ve vnitřních prostorách. Ve venkovním prostředí se nepoužívá, neboť snadno podléhá povětrnostním vlivům. Dřevo afrického druhu Canarium schweinfurthii je obchodováno pod názvem aiélé. Je poměrně světlé a málo trvanlivé.[8] Dřevo poskytují i asijské druhy. Ze dřeva Canarium decumanum se stavějí např. lodě,
Pryskyřice a oleje
[editovat | editovat zdroj]Z některých druhů kanárníku se získává pryskyřice, která vytéká z naříznutého kmene. Největší význam má v tomto směru asijský druh kanárník obecný, poskytující pryskyřici známou jako elemi. Pryskyřice je vonná a hořká a používá se zejména k výrobě laků a mastí, v parfumerii a jako chuťová přísada v potravinářství. Z filipínského kanárníku luzonského je získáváno tzv. manilské elemi, z afrického druhu Canarium schweinfurthii africké elemi.[5] Pryskyřice C. decumanum se používá k lepení dřeva a kovů a rozpuštěná v kokosovém mléce k tmelení lodí. Olej z plodů některých druhů se používá ke svícení.[7][9] Z filipínského kanárníku luzonského se vyrábí esenciální olej, prodávaný pod názvem elemi.
Medicína
[editovat | editovat zdroj]Kanárníky mají poměrně mnohostranné využití v tradiční medicíně, v Asii např. kanárník luzonský, kanárník bílý, kanárník obecný, Canarium bengalense, Canarium pimela, v Africe Canarium schweinfurthii, na Madagaskaru Canarium madagascariense, na Mauriciu Canarium paniculatum. Některé z těchto druhů mají významné antibakteriální účinky a používají se jako alternativa farmaceutických antibiotik.[4]
Ostatní význam
[editovat | editovat zdroj]Kanárník obecný je v tropické Asii občas vysazován jako stínící dřevina na plantážích, do větrolamů a jako pouliční strom.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Skočit nahoru k: a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)
- ↑ PENG, Hua; THULIN, Mats. Flora of China: Canarium [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Skočit nahoru k: a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 5. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1958. (anglicky)
- ↑ Skočit nahoru k: a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
- ↑ Skočit nahoru k: a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ WEEKS, Andrea. Evolution of the pili nut genus (Canarium L., Burseraceae) and its cultivated species. Genetic Resources and Crop Evolution. 2009, čís. 56.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 1, fruits. [s.l.]: Springer, 2012. ISBN 978-90-481-8660-0. (anglicky)
- ↑ WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
- ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Březulovité
- Flóra jižní tropické Afriky
- Flóra severovýchodní tropické Afriky
- Flóra středozápadní tropické Afriky
- Flóra východní tropické Afriky
- Flóra západní tropické Afriky
- Flóra západního Indického oceánu
- Flóra Austrálie
- Flóra Číny
- Flóra Tichomoří
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra Indočíny
- Flóra jihovýchodní Asie
- Flóra Papuasie
- Aromatické rostliny