Křížová výprava do Čech proti valdenským
| Křížová výprava do Čech proti valdenským a katarům | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Křížové výpravy proti kacířům | |||
 Svatý Jiří bojuje s drakem, malba ve Svatojiřském sálu zámku Jindřichova Hradce, výzdoba Oldřicha III. | |||
| Trvání | 1340 | ||
| Místo | České království, Jindřichohradecké panství | ||
| Výsledek | neznámý, potlačení kacířů | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Křížová výprava proti valdenským (a katarům) do Čech (obecně proti „českým kacířům“) bylo neúspěšné vojenské a represivní tažení proti poddaným Oldřicha z (Jindřichova) Hradce, zejména tzv. valdenským. Výprava byla na jeho žádost vyhlášena papežem Benediktem XII. bulou dne 6. března 1340 a velení se osobně ujal sám pán z Hradce.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínku o lidových kacířích v Čechách lze nalézt ve Zbraslavské kronice (1315). V letech 1315–1318 už v Čechách působili inkvizitoři. Právě v oné době se do Čech uchylovali ve velkém před pronásledováním zejména valdenští a beghardi a bekyně z německých zemí, takže většina českých kacířů byla německého původu. Valdenští se do jižních Čech, zejména na Jindřichohradecké panství, dostali prostřednictvím německé kolonizace z Bavorska a ze severního Rakouska[1]. Patrně sem velká část valdenských věřících v podstatě prchla před útlakem, který měli v německy hovořících zemích. Ani v Čechách však nezůstali ušetřeni náboženské perzekuce a byli systematicky v několika vlnách pronásledováni, byť se hnutí šířilo převážně mezi německy hovořícím obyvatelstvem.[2] Dle českého historika Petra Čorneje stanulo v letech 1335 až 1350 před inkvizitorem Havlem z Kosořic na 4 400 kacířů, z nichž každý dvacátý byl upálen.
V roce 1339 odcestoval z Čech jistý inkvizitor Gallus, který působil v okolí Prahy, za papežem do Avignonu a sebou vzal i Oldřicha z Hradce, který se na svém panství potýkal s rostoucími případy kacířství. Obvykle byli kacíři podezříváni z páchání krádeží a násilí na vzorných věřících. Na jejich žádost vyhlásil papež Benedikt XII. bulou dne 6. března 1340 křížovou výpravu, opatřenou privilegii srovnatelnými s poutěmi do Svaté země. Mezitím na Jindřichohradecku velké množství heretiků (včetně již obrácených, kteří se zřekli hereze) využilo situace a v Oldřichově nepřítomnosti napadlo panské sídlo, který útočníci vyplenili a vypálili, spolu s hradem následně padly za oběť i okolní vesnice a rovněž církevní majetek.
O výpravě z roku 1340 a jejím průběhu se nedochovaly bližší informace, jisté je ale to, že výprava proběhla a citelně poznamenala okolí Jindřichova Hradce a Landštejna, kdy se zdejší panství výrazně vylidnila tak, že na místě zbyl jen nedostatek pracovních sil k obdělávání půdy. Také pověst Českého království značně utrpěla. České země vešly ve známost jako útočiště kacířů. Do Jindřichova Hradce přichází Řád německých rytířů a zřizuje si zde své sídlo.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Naučná stezka valdenské a české reformace u Dačic a Telče | VERITAS, z.s.. veritas.evangnet.cz [online]. [cit. 2017-11-21]. Dostupné online.
- ↑ KOL. Česká Kanada, Slavonice a Slavonicko. Praha: NZB, 2014. 223 s. ISBN 978-80-904272-9-7. S. 28–31, 61–69.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MOLNÁR, Amedeo. Valdenští: evropský rozměr jejich vzdoru. 2., rozš. vyd. Praha: Kalich, 1991. 399 s. ISBN 80-7017-384-X. Kapitola „Na českém jihu", s. 132–138.
- VORLÍČEK, Petr. Inkvizitoři v Českých zemích v době předhusitské. Bakalářská diplomová práce. Vedoucí práce: Mgr. Dušan Foltýn. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 2012. 83 s. Dostupné online. Kapitola „Havel z Kosořic nebo z Jindřichova Hradce, O. P.", s. 39–43.
