Jindřich Waldes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Waldes
Jindřich Waldes
Jindřich Waldes
Narození2. července 1876 nebo 29. června 1878
Nemyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. července 1941 (ve věku 64 let)
Havana
KubaKuba Kuba
Povolánísběratel umění, sběratel a průmyslník
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň, in memoriam (2000)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Waldes (2. července 1876, Nemyšl[1] u Tábora – 1. července 1941, Havana) byl český podnikatel židovského původu, vlastenec a mecenáš umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Hrobka Jindřicha Waldese na židovském hřbitově na Olšanech
Waldes Koh-i-noor patentky pro německý trh

Jindřichův otec byl obchodník Karel Waldes (7. červenec 1850 - 13. prosinec 1933), který provozoval hospodu a malý krámek se skleněným zbožím v Nemyšli u Tábora, matka Anna, rozená Hoffeová (1. září 1844 - 20. červen 1915), pocházela z jihočeské textilácké rodiny. Sňatek byl uzavřen 26. května 1874 v synagoze v Soběslavi.[2] Dne 2. května 1875 se manželům narodilo první dítě, dcera Olga, provdaná Wurmová (1875-1940)[3].

V roce 1876 rodina přesídlila do obce Nemyšl. Zde se narodil Jindřich. Kolem data jeho narození panují nejasnosti. Matrika židovské obce Mladá Vožice uvádí datum 2. červenec 1876[4]. Kontrolní matrika Hoštice uvádí jako datum narození 29. červen 1876.[5] Toto datum někteří badatelé považují za pravděpodobnější.[6]

Měl dva mladší sourozence Zikmunda (1877-1961) a Rosu (Růženu) provdanou Lebenhardtovou (1881-1937).[7]

O Jindřichově studiích nejsou žádné doklady. Údajně se učil v obchodu s peřím, ale učení nedokončil.[8] V roce 1889 se rodina Waldesových přestěhovala do Prahy.[6] Jindřich Waldes získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky a další kovové předměty. Firma sídlila v domě čp. 859 na rohu ulic Vězeňská a Kozí. Přesné datum, kdy do firmy nastoupil není známo, předpokládá se, že to bylo v letech 1893-1894.[8] Pro svou znalost cizích jazyků (uměl česky, německy, francouzsky a anglicky) se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe.[8]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. listopadu 1914 se oženil ve vinohradské synagoze s Hedvikou Zemánkovou (nar. 22. ledna 1895), dcerou MUDr. Adolfa Zemánka, vojenského lékaře v Josefově.[9] Dne 1. října 1915 se manželům narodila dcera Anna, dne 10. dubna 1917 syn Jiří a 2. května 1919 druhý syn Miloš.[6]

V roce 1916 zakoupil Jindřich Waldes vilu čp. 489 v Krameriově ulici (dnes Americká ulice) za 300 000 korun.

V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, kterou Jindřich nechal emigrovat do USA před válkou (on sám se z vlasteneckých důvodů rozhodl zůstat v Československu), z nacistického vězení vyplatila za osm milionů protektorátních korun (250 000 USD, 625 000 říšských marek).[10] Nejdříve byl letecky přepraven do Lisabonu. Dlouhou plavbu z Lisabonu do New Yorku však Waldes nepřežil a 1. července 1941 zemřel v kubánské Havaně na náhlý zánět ledvin.[10]

Pohřben byl v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na Olšanech[11].

Firma Waldes a spol.[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Koh-i-noor Waldes.

V roce 1902 odešel spolu se svým kolegou Hynkem Pucem od svého zaměstnavatele a založili vlastní společnost Waldes a spol. na výrobu kovového zboží. V roce 1907 firma přesídlila do nově zbudovaného areálu ve Vršovicích. Areál byl od roku 1918 až do 40. let 20. století neustále rozšiřován. Firmě se podařilo úspěšně zvládnout rozpad rakousko-uherského trhu i období hospodářské krize.

Firma měla zahraniční filiálky vyrábějící všechny druhy kovové galanterie ve Varšavě (1908), Drážďanech, Paříži (1911), Vídni (1920), Londýně (1921 nebo 1922), Barceloně (1928) a v New Yorku.[12]

Jindřich Waldes dbal na péči o zaměstnance, závod ve Vršovicích měl na svou dobu nebývalé sociální (šatny, lázně, tělocvičnu), kulturní (knihovna, čítárna) i vzdělávací zázemí. Firma měla vlastní školu na úrovni veřejných obchodních škol či nižších průmyslových škol.[13] Nedaleko továrního areálu bylo v roce 1916 založeno Muzeum knoflíků Jindřicha Waldese, sbírka šatních spinadel všech druhů a dob.[14]

Sběratel a mecenáš[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění a mecenášem.

Muzeum knoflíků Jindřicha Waldese, sbírka šatních spínadel všech druhů a dob[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Waldesovo muzeum.

Roku 1916 zveřejnil svou sbírku spínadel, knoflíků a pásů a označil ji názvem Waldesianum. Roku 1917 k ní vydal českou a německou verzi ilustrovaného katalogu. 25. září roku 1918 pro ni v nové budově ve Vršovicích otevřel Waldesovo muzeum šatních spínadel, jež se během dvaceti let rozrostlo na kolekci více než sedmdesáti tisíc exponátů, patřily k němu knihovna, archiv a studijní sbírka kresebné a fotografické dokumentace. Ředitelkou muzea byla pražská historička umění židovského původu Paula Wahleová, kurátorem a výkonným redaktorem muzejního časopisu původem slovenský historik Ješek Hofmann. Jindřich Waldes zakoupil mj. unikátní soubor gotických klenotů a spínadel, nalezený koncem 19. století zazděný na hradě Karlštejně, takzvaný Karlštejnský poklad. Muzeum bylo z rasových důvodů uzavřeno roku 1940, zrušeno teprve v roce 1947, když jeho sbírky byly přesunuty nejprve do Uměleckoprůmyslového musea v Praze a později do Muzea skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou. V roce 1999 byla sbírka prohlášena za kulturní památku.[15]

Waldesova obrazárna[editovat | editovat zdroj]

Kromě veřejné sbírky knoflíků a spínadel Waldes také pro své privátní potěšení v domě na Vinohradech (Americká ulice 44) sbíral obrazy, grafiku a sochy různých slohových období. Tato díla byla evidována a označena štítkem Waldesova obrazárna. Počínala barokními obrazy a grafickými listy Karla Škréty, Václava Kupeckého, Václava Vavřince Reinera, Petra Brandla, Františka Xavera Palka, Antonína Birckhardta, Jana Jakuba Hartmanna či Norberta Grunda, pokračovala malbou 19. století, zejména od Vojtěcha Hynaise a končila díly jeho osobních přátel, Františka Kupky, Vojtěcha Preissiga, Emila Filly a grafickými listy Josefa Váchala[16]. Větší část jeho uměleckých sbírek byla po roce 1991 prohlášena kulturními památkami České republiky a navrácena z Národní galerie i z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze dědicům, žijícím ve Spojených státech amerických. Po restitučním řízení následovaly velkorysé dary dědiců, jakými byly v roce 1995 Karlštejnský poklad do Uměleckoprůmyslového musea v Praze nebo Škrétovo Zvěstování do Národní galerie, jež mělo bohužel jen v mizivé míře odezvu ve výkupu dalších artefaktů do českých státních sbírek. Většina sbírky tak byla rozprodána v aukcích.

Mecenáš umělců[editovat | editovat zdroj]

Waldes byl také mecenášem žijících umělců. Tak jako v počátcích pomáhal se zakázkami Františku Kupkovi, tak také Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat moderní grafickou dílnu a vydat řadu jeho knih.[17]

Mecenáš sportovců[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Waldes jako bývalý člen Sokola podporoval rovněž sport. Po roce 1918 se snažil založit vlastní sportovní klub. Ten vznikl v roce 1928. Fotbalový klub Waldesova XI byl součástí klubu Bohemians (původně AFK Vršovice). V roce 1933 se osamostatnili a založili si vlastní sportovní klub nazvaný AFK Waldes (Atletic football klub Waldes). Waldesův sportovní klub měl odbory pro volejbal, stolní tenis (po A. C. Sparta druhý největší klub stolního tenisu v Praze). Nedaleko továrny bylo zřízeno hřiště, které mělo sportoviště pro házenou, volejbal, lehkou a těžkou atletiku, stolní tenis, pozemní hokej, fotbal a tenis. V zimě zde za příhodných povětrnostních podmínek vznikalo kluziště včetně šaten a ohřívárny.

Člen oddílu stolního tenisu T. T. C. Waldes Jaroslav Kraus působil v roce 1932 v roli nehrajícího kapitána československého družstva na mistrovství světa v Praze. Dalším úspěšným československým reprezentantem byl Jaroslav Hamr, který se zúčastnil finále mistrovství světa ve stolním tenisu v roce 1935 v Londýně.

Nejúspěšnějším sportovcem Waldesova klubu byl řeckořímský zápasník lehké váhy Josef Herda, který získal stříbrnou medaili na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce Jindřicha Waldese Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine. židovské náboženské obce v Mladé Vožici
  2. ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, Soběslav, inv. č. 1899, fol. 13v-14r. vademecum.nacr.cz [online]. Národní archiv [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, Mladá Vožice, inv. č. 1278, fol. 26v-27r. vademecum.nacr.cz [online]. Národní archiv České republiky [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika židovských náboženských obcí v českých krajích, Mladá Vožice, inv. č. 1278, fol. 26v-27r. vademecum.nacr.cz [online]. Národní archiv České republiky [cit. 2023-11-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Židovské kontrolní matriky, Hoštice, inv. č. 194. Hoštice: Židovské kontrolní matriky, 1876. S. 31-32. 
  6. ↑ a b c Králová, Sovák (2021), str. 9
  7. ↑ KRÁLOVÁ, Hana; SOVÁK, Martin. Jindřich Waldes, podnikatel, sběratel, mecenáš : katalog výstavy. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum / Státní oblastní archiv v Praze, 2021. 77 s. ISBN 978-80-7037-359-0. Kapitola Původ rodiny Waldes, s. 6-7. 
  8. ↑ a b c Králová, Sovák (2021), str. 11
  9. ↑ Židovské matriky, Královské Vinohrady [online]. [cit. 2023-11-29]. S. 112v-113r. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Králová, Sovák (2021), str. 58
  11. ↑ NASREGION.CZ. Muži na židovský hřbitov chodí s pokrývkou hlavy, když ji nemáte, půjčí vám papírový „šábesdekl“. Náš REGION [online]. 2018-07-17 [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-21. 
  12. ↑ Králová, Sovák (2021), str. 31-39
  13. ↑ Králová, Sovák (2021), str. 45
  14. ↑ Králová, Sovák (2021), str. 52-55
  15. ↑ Sbírka Waldes. www.msb-jablonec.cz [online]. Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ Literatura ŠIMON, Patrik. Jindřich Waldes : sběratel umění. Praha: Eminent, 2001. ISBN 809025683-X
  17. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Galerie a sbírky v Čechách a na Moravě, s. 151. 
  18. ↑ Králová, Sovák (2021), str. 56-57

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRÁLOVÁ, Hana; SOVÁK, Martin. Jindřich Waldes, podnikatel, sběratel, mecenáš : katalog výstavy. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum / Státní oblastní archiv v Praze, 2021. 77 s. ISBN 978-80-7037-359-0. 
  • Dana Stehlíková: Waldes a ti druzí: pražští sběratelé klenotů a obchodníci. In: Sborník semináře k 100. výročí otevření Waldesova muzea: editor Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou; Praha 2018 s. 24-29.
  • Patrik Šimon: Jindřich Waldes – sběratel umění, vydal Patrik Šimon, nakladatelství Eminent, Praha 2001
  • Jiří Waldes a kolektiv: Kupka – Waldes / Malíř a jeho sběratel, Petr Meissner, Praha 1999

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Waldes&oldid=23792895“