Antonín Birkhardt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Birkhardt
Narození 1677
Augsburg
Úmrtí 20. ledna 1748 (ve věku 70–71 let) nebo 21. ledna 1748 (ve věku 70–71 let)
Praha
Místo pohřbení Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Birkhardt, též Anton Birckhardt nebo Birckhart (1677 Augsburg20. ledna 1748 Praha) byl vůdčí pražský mědirytec a tiskař doby baroka

Život[editovat | editovat zdroj]

Františka Sibyla Augusta, vévodkyně Sasko-Lauenburská
Herkommann hraběte Františka Antonína Šporka
Klášter v Broumově (podle kresby J.J.Dietzlera)

Narodil se v bavorském Augsburgu, kde se vyučil grafickým technikám v dílně Karla Gustava von Amlinga. Brzy se usadil v Praze, kde se roku 1712 oženil. Cestoval do Říma, kde pobyl šest let, přes Benátky, Francii a Itálii se vrátil zpět do Čech. Krátce působil v Mnichově a kolem roku 1730 ve Vídni.

V Praze vedl rozsáhlou tiskařskou dílnu (oficínu), která od 20. do 40.let 18. století ovládala zdejší trh s grafikou. Především se v ní do mědirytin nebo leptů převáděly obrazy Petra Brandla, V. V. Reinera, Jana Hiebela, Kristiána Luny, Václava Jindřicha Noseckého, J. V. Spitzera, J. J. Dietzlera či italského malíře a scénografa Giuseppe Galli-Bibieny. V jeho dílně se vyučil syn Karel Birkhardt (Carlomanus Birckhardt, žil 1710–1749), který vstoupil do řádu benediktinů, jako podjáhen působil v Břevnově, a ryl mariánskou devoční grafiku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Podle soupisu G. J. Dlabače[1] vytvořil 242 grafických listů. Jan Royt[2] však odhaduje skutečný počet jeho rytin na mnohem vyšší. Ryl především knižní grafiku. Tematicky se jeho listy řadí do těchto skupin:

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • 55 rytin českých králů, knížat a rakouských císařů (1735), ilustrace knihy Historia De ducibus ac regibus Bohemiae, autor Bohuslav Balbín, Karlo-Ferdinandova Univerzita, tisk Jan Norbert Fitzky Praha 1735
  • 46 dvojic podobizen římských císařů, do knihy jezuity Timothea Rajského z Dubnice
  • portréty českých šlechticů, (např. Jan Kryštof Bořek, Julius František Sasko-Lauenburský a jeho dcera Františka Sibyla Augusta Sasko-Lauenburská)
  • portréty českých umělců, (např. Ferdinand Maxmilián Brokof)

Náboženské náměty[editovat | editovat zdroj]

  • Ježíšovo mládí
  • Ježíšovo srdce, Mariino srdce
  • 14dílný životopisný cyklus Jana Nepomuckého, (1729), ke kanonizaci; ilustrace v knize, podle předloh J. F. Vodňanského,
  • Cyklus tří dekorací ke kanonizaci Jana Nepomuckého na Katedrále sv. Víta
  • Světci řádu cisterciáků, podle Jakuba Pinka
  • Moravští patroni, podle Václava Jindřicha Noseckého
  • Ctihodná Marie Elekta, pražská karmelitánka
  • Milostné obrazy a sochy světců, některé s tištěnými modlitbami

Veduty[editovat | editovat zdroj]

Technické a vědecké ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Birkhardtovy rytiny jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, Národního muzea, Regionálního muzea v Teplicích, Moravské galerie v Brně, Patrika Šimona a dalších.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien., I. Theil, Prag 1798
  2. in:Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., 1995, s.71
  3. http://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.ST_17145

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien., I. Theil, Prag 1798
  • Ars linearis, kolektiv autorů (Dalibor Lešovský, M. Benčová, M. Mádl, A. Pravdová ad.), Národní galerie, Praha 2010, ISBN 978-80-7035-519-0
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., A-M; ed. Anděla Horová. Academia Praha 1995, s.71.
  • Osm set let kláštera v Oseku (1286–1986), katalog výstavy, editorka Dana Stehlíková. Unicornis Praha 1986
  • Lumír Vácha - Karel Pletzer:Tisky 16.- 18. století z knihovny kaplanů v Českém Krumlově. České Budějovice 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]