Jilmová skála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jilmová skála
Vrchol 1037 m n. m.
Prominence 8 m ↓ severní sedlo
Izolace 0,1 km → Červený vrch
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří Šumava / Boubínská hornatina / Boubínský hřbet
Souřadnice
Jilmová skála
Jilmová skála
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Jilmová skála
Oblast lesa
Základní informace
Vyhlášení 1. listopadu 1985
Vyhlásil Okresní národní výbor Prachatice
Nadm. výška 985 - 1037 m n. m.
Rozloha 8,12 ha
Poloha
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Okres Prachatice
Umístění k. ú. Horní Vltavice
Další informace
Kód 934
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Jilmová skála je přírodní památka ev. č. 934 v okrese Prachatice. Nachází se na Šumavě, necelé 3 km východně od obce Horní Vltavice, v jižní rozsoše hory Boubín. Území je chráněno od roku 1985.[1] Je součástí CHKO Šumava.

Důvodem ochrany je zbytek souboru přirozených lesních porostů květnatých bučin a suťového lesa na skalnatém hřebenu[2] ve smrkobukovém vegetačním stupni Šumavy, který byl dříve hojným výskytem jilmů.[3] Důležitá srovnávací plocha pro stanovištní průzkum. Za pozornost stojí také skály a horniny, na nichž se tyto porosty vyvinuly − migmatitizované biotitické pararuly, cordieritické nebulitické migmatity a pokročilé anatexity tvoří výrazné skály, modelované periglaciálním zvětráváním (mrazové sruby, tory a skalní hradby, suťoviska).[1]

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památky Jilmová skála se rozkládá okolo významného skalnatého hřebenu směřující severojižním směrem z Červeného vrchu (1198 m n. m.).[2] Červený vrchol je protáhlá část masívu Pažení (1281 m n. m.).[2] Celá oblast leží v zalesněné oblasti vrcholku Boubín (1362 m n. m.), kolem kterého se rozkládá národní přírodní rezervace Boubínský prales. Oblast památky Jilmová skála pak leží nedaleko jižního okraje lesa, 1 kilometr severně od vesnice Zátoň[1] a železniční zastávky Zátoň,[4] v nadmořské výšce 985 až 1037 m.[4] Chráněné území tak vytváří nárazníkovou oblast pro národní přírodní rezervaci Boubínský prales.[4]

Pěšina procházející chráněným územím

Na západní, jižní a východní straně vede poblíž hranice přírodní památky železnice spojující Volary s Vimperkem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lokalita dostala svůj název dle skalního útvaru, které se na území nachází.[4] Území bylo vyhlášeno 1. listopadu 1985.[5]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Označení chráněného území a zastavení naučné stezky

Skalní podloží lokality je tvořeno masivním až střednězrnitým cordierit-biotitickým migmatitem s lokálním přechodem do perlové ruly moldanubické skupiny[2] proterozoického stáří.[1] V oblasti se zde vyskytují významné migmatitové výchozy,[1] které tvoří skalní útvary. Ty byly později modifikovány periglaciálním zvětráváním.[1] To mělo za následek vznik řady morfologických útvarů jako například mrazové sruby, tory, skalní hradby a suťová pole.[1] Obnažené bloky metamorfovaných hornin umožňují pozorovat stopy natavení hornin a segregaci minerálních agregátů.[1]

Na skalním podloží se nachází půdní pokryv tvořený převážně dystrickou kambizemí, která místy přechází k podzolu kambizemnímu. V oblastech, kde k povrchu vystupuje skalnatý podklad, je vyvinut ranker typický a kambizemní.[2]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Pohled na vzrostlé stromové patro

Oblast chráněného území je porostlé lesním komplexem s převahou jedlo-smrkových bučin,[4] které jsou blízké původnímu lesu, nicméně dříve se na lokalitě vyskytoval i jilm.[4] Pravděpodobně se tak jedná o nejzachovalejší část zátoňského polesí.[6] V podrostu stromového patra se daří vzácným zástupcům květeny a hub.[4]


Turismus[editovat | editovat zdroj]

Na lokalitu přírodní památky se dá dostat po schůdné turistické cestě[1], která vede západním směrem na Kubovu Huť.[4] Nicméně oblast skal není veřejnosti přístupná.[7] Od roku 2000 je chráněné území Jilmova skála taktéž jednou ze zastávky lesnické naučné stezky o délce 13,2 km.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Jilmová skála na webu Geologické lokality [online]. Česká geologická služba [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. 
  2. a b c d e ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. ISBN 80-86064-65-4. S. 686. 
  3. Jilmová skála (VV 118a; 1037 m) [online]. Tisícovky [cit. 2011-01-10]. Dostupné online. (čeština) 
  4. a b c d e f g h Kubova Huť - Rezervace Jilmová skála [online]. Sumava.net [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. 
  5. Jilmová skála, lesnická naučná stezka [online]. Sumava.net [cit. 2012-04-29]. Dostupné online. 
  6. Příroda.cz - Boubínský prales [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. 
  7. Tisícovky.cz - Jilmová skála (VV 118a; 1037 m) [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. 
  8. Lesy ČR - Lesnická naučná stezka [online]. [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Českobudějovicko v: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Jilmová skála, s. 686. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]