Zátoň (Lenora)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zátoň
Náves
Náves
Lokalita
Charaktervesnice
ObecLenora
OkresPrachatice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel98 (2011)[1]
Katastrální územíLenora (10,53 km²)
Nadmořská výška820 m n. m.
PSČ384 44
Počet domů35 (2011)[1]
Zátoň
Zátoň
Další údaje
Kód části obce79987
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zátoň (něm. Schattawa) je vesnice, část obce Lenora v okrese Prachatice. Nachází se asi 2,5 km na sever od Lenory. Je zde evidováno 59 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo 98 obyvatel.[3]

Zátoň leží v katastrálním území Lenora o výměře 10,53 km2.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Zátoni je z roku 1359,[5] kdy byla majetkem pánů z Husi. Roku 1404 zde postavil Zikmund Huler kostelík Panny Marie s poustevnou. Byly s ním ztotožňovány základy budovy, které byly objeveny v roce 1858 nad pilou pod Kaplicí (něm. Kapellenhäuser). Od roku 1581 zde byl poplužní dvorec, v roce 1750 lovecký zámeček. Za zátoňským dvorem našli roku 1726 dělníci při zpracovávání polomu několik mincí z doby třicetileté války. Jsou zde typická šumavská stavení. Zdejší myslivna hostívala při podzimních honech knížepána. Malíř Alfred Kubin zde vytvořil cyklus grafik.

V roce 1930 zde žilo 445 obyvatel.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Zátoň je východisko na Boubín. Mezi Zátoní a Pravětínem vede 13 km dlouhá naučná stezka, zaměřená na šetrné hospodaření v lesích. Třicet tabulí podává informace o přirozené obnově lesa, prořezávkách, lesních škůdcích i ochraně proti nim. Stezka končí dva kilometry od železniční zastávky Zátoň. Asi 2½ km východně od vesnice se rozkládá přírodní rezervace Zátoňská hora.

Severozápadně od Zátoně (1 km) je částečně zaniklá osada Korýtka (něm. Grindelhauser).[6]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Zátoň leží na železniční trati Strakonice–Volary, na které jsou železniční zastávky Zátoň (poblíž samoty Korýtka) a Zátoň-Boubín. Z železniční zastávky Zátoň-Boubín vede cesta na Idinu Pilu (1,3 km), která je výchozím místem k Boubínskému pralesu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 198. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 236. 
  6. BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945: Korýtka. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]