Jevhen Malanjuk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jevhen Malanjuk
Jevhen Malanjuk.jpg
Narození 1.jul. / 13. února 1897greg.
Novoarchangelsk
Úmrtí 16. února 1968 (ve věku 71 let)
New York
Místo pohřbení Saint Andrew Cemetery
Povolání básník a spisovatel
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12073297
Ocenění Order of Symon Petliura
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevhen Malanjuk (ukrajinsky Євген Маланюк; 1. února 189716. února 1968) byl ukrajinský básník, esejista, kulturolog, literární kritik, překladatel, hydrotechnologický inženýr; příslušník tzv. Pražské básnické školy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 1. února 1897 v městečku Archanhorod (dnes Kirovohradská oblast). Po skončení studií v gymnáziu v Jelizavětgradu (dnes Kropyvnyckyj), nastupuje na petěrburskou polytechniku, kterou kvůli První světové a následné občanské válce nedokončil. Během 1. světové války byl mobilizovaný do carské armády. Po únorové revoluci a založení UNR stal se staršinou (setníkem) Ukrajinské národní armády. V roce 1920 odešel do polského integračního táboru v Kališi. V Ukrajinu se vrátil ještě jednou – za doby německé okupace. Roku 1923se usídlil v Poděbradech, v Československu, kde vystudoval Hydrotechnickou fakultu Ukrajinské hospodářské akademie. Tady taky vychází jeho první básnická sbírka „Stylet i stylos“, v exilovém vydavatelství „Kyjiv“ v roce 1925. Po dokončení studií pracoval jako inženýr. Kromě toho se aktivně podílel v organizovaní emigrantského literárního života. Ještě před 2. světovou válkou odjel do Varšavy, kde přispíval do časopisu „Veselka“ a „Literaturno-naukového visnyku“, vydávaného Dmytrem Doncovym.

V roce 1945 odjel do německého Řezna, v domnění, že se do Československa, kde nechal ženu a syna, bude moci za nedlouho vrátit. V červnu 1949, když už nebyla žádná naděje na návrat, emigroval do Spojených Států. Usídlil se v New Yorku, kde našel profesní uplatnění v inženýrské kanceláři; udržoval styky s příslušníky ukrajinské diaspory. Svou rodinu už víckrát nespatřil. Zemřel 16. února 1968. Byl pohřbený na hřbitově Bawen Brook v New Jersey, který je mezi ukrajinskou diasporou v USA známý jako „ukrajinský panteon“.

Styl[editovat | editovat zdroj]

Mnichovský literární badatel Ihor Kačurowskyj vyčleňuje v tvorbě Malanjuka čtyři dominující proudy:

  • invektivně – historický
  • nostalgický
  • intimně – lyrický
  • religiózně – mystický

Každý z těchto proudů lze v autorově poezii vystopovat, přičemž v poválečné tvorbě jsou patrnější meditativní, obecně lidské motivy, které převažují nad motivy boje za svobodu. Ve své rané tvorbě se Malanjuk projevil jako neoromantik, ale později se přiklonil k neoklasicistické literární tradici. Básníkova tvorba překypuje originálními neoromantickými pejzáži a jasnými, zářivými motivy. Pro jeho poezii je příznačná dynamičnost, úderná slova a historiografické momenty. Ústřední ideou jeho tvorby je idea ukrajinské samostatnosti, kterou hledá v pohnutých ukrajinských dějinách – od počátků a úpadku Kyjevské Rusi, přes kozácké období a období ruské (moskevské) nadvlády až k událostem 20. století, vzniku a tragickému zániku UNR. Ukrajina je v jeho básních vykreslená jako mystický prostor, kde se odpradávna odehrává fatální střet nejrůznějších civilizačních typů: Rusínů a Pečeněhů, Varjagů a Řeků, Západu a Východu, evropské civilizace a asiatské stepi.

Zajímavý je neortodoxní obraz personifikované Ukrajiny: Ukrajina je popisovaná jako dívka, znásilňovaná vojáky nejrůznějších armád, jako nahá otrokyně, stojící před vladařem, jako krutá a proradná manželka, vraždící svého muže – vládce, aby se vzápětí zasnoubila s jiným vládcem, nebo taky jako čarodějnice, která za úplňku letí na netopýřích křídlech pít krev svých dětí – „ bastardů, napůl Rusínů, napůl Pečeněhů“. Místy též jako další démonické bytosti: rusalky, mavky, apod. (viz Psalmy stepu, Varjazka ballada).

Pozoruhodný je rovněž autorův religiózně-mystický synkretizmus, v němž koexistují elementy křesťanství a indoevropské mytologie, s důrazem na slovanskou a hellenskou (řeckou) archaickou kulturu. Prvky pohanství a křesťanství se v Malanjukových básních navzájem překrývají a splétají do zajímavého sémantického systému.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jevhen Malanjuk byl velice plodným básníkem. Jeho literární dědictví zahrnuje 12 básnických sbírek a dvoudílný sborník esejů, literárně kritických a politicko-publicistických článků, vydaných pod názvem „Knyha sposterežeň“ (Kniha postřehů).

Kromě toho Malanjuk je známý svými překlady evropských básníků do ukrajinštiny. Přeložil například Baudelaira, Gumiljova nebo Machara, se kterým udržoval styky během svého pobytu v Československu. Malanjukovy překlady byly vydávány v rámci jednotlivých sbírek. Ukrajinský čtenář se však mohl seznámit s těmito pozoruhodnými překlady evropského kulturního dědictví, stejně jako s celou Malanjukovou tvorbou až po rozpadu SSSR a nabytí nezávislosti.

  • „Knyha sposterežeň“, „Homin Ukrajiny“, Toronto 1962-66

Literární cena Jevhena Malanjuka[editovat | editovat zdroj]

Cena Jehvena Malanjuka se každoročně uděluje literátům Kirovohradské oblasti ve třech kategoriích:

Ceny se udělují vždy 2. února, o básníkových narozeninách.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]