Jestřábník trsnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxJestřábník trsnatý
alternativní popis obrázku chybí
Jestřábník trsnatý (Hieracium caespitosum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod jestřábník (Hieracium)
Binomické jméno
Hieracium caespitosum
Dumort., 1827
Synonyma
  • Pilosella caespitosa
  • chlupáček trsnatý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres jestřábníku trsnatého

Jestřábník trsnatý (Hieracium caespitosum), někdy také chlupáček trsnatý (Pilosella caespitosa) je vytrvalá, výběžkatá, nevysoká, měkce chlupatá, v létě žlutě kvetoucí bylina vlhkých míst. Je jedním z více než stovky druhů rodu jestřábník rostoucích v české přírodě. Taxonomicky složitý rod jestřábník je někdy dělen do několika podrodů, jindy jsou z něj přímo vydělovány samostatné rody, např. rod chlupáček.

Druh je původní téměř v celé Evropě, na západě je jeho areál ohraničen Francií, na severu Skandinávií a na jihu Itálií a Balkánem. Na východě se nespojitě rozkládá přes evropské Rusko, Kavkaz a západní Sibiř až do Střední Asie. Druhotně se dostal do Koreje, na Nový Zéland, na jih Kanady, západ Spojených států amerických a do Mexika.[1][2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Čechách roste nejčastěji ve středních polohách, v Krušných horách a na Šumavě. Na Moravě je hojný v Jeseníkách, Beskydech a částečně i na Českomoravské vrchovině. Jeho výškové maximum je na Pradědu, kde se blíží k nadmořské výšce 1500 m. Více je rozšířen ve srážkově bohatších oblastech termofytika a mezofytika, v sušších pahorkatinách je vzácný, za optimální rozsah srážek je považováno 600 až 1200 mm za rok. Spolehlivě snáší zimní pokles teploty k -32 °C.

Obvykle vyrůstá na různých typech luk a pastvin, opuštěných polích, na mezích, po okrajích cest, v příkopech i kolem bažin, kde bývají půdy spíše vlhké, hlinité až hlinitojílovité, mírně kyselé nebo neutrální a na živiny chudé až středně bohaté. Vyžaduje plně osvětlené stanoviště, při zastínění méně kvete. Na mnoha místech bývá prvou, pionýrskou rostlinou, která zahajuje osídlení míst bez vegetace. V kulturních plodinách se však téměř nevyskytuje. Kvete od května do července, někdy opět znovu v říjnu a listopadu.

Je to druh s rozrůzněným počtem chromozomů, mívá 2n = 18, 27, 36 i 45, což bývá přičítáno jeho apomiktickému (nesexuálnímu) způsobu tvorby semen. Vytváří hybridy s mnoha druhy, např. s Hieracium aurantiacum, Hieracium floribundum, Hieracium lactucella i Hieracium pilosella.[1][2][4][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bylina s obvykle nevětvenou, 30 až 50 cm vysokou lodyhou rostoucí z listové růžice tvořené dvěma až čtyřmi řapíkatými listy. Lodyha je přímá, dutá, lehce smáčknutelná, často nachově naběhlá, má dva až čtyři přisedlé listy a je porostlá různě dlouhými jednoduchými i hvězdovitými chlupy a tmavými stopkatými žlázkami. Všechny listy jsou trávově zelené, 8 až 15 cm dlouhé a 1 až 4 cm široké, čepele mají podlouhlé či eliptické, po obvodě celokrajné a na rubu porostlé hvězdicovitými chlupy; lodyžní listy se směrem vzhůru zkracují a zužují.

Na vrcholu lodyhy vyrůstá ve staženém latovitém vrcholíku deset až třicet sytě žlutých květních úborů o průměru 1,5 cm, stopka středního je dlouhá okolo 1 cm. V úboru bývá 25 až 50 žlutých, oboupohlavných jazykovitých kvítků se žlutou, pětizubou ligulou. Zvonkovitý, víceřadý zákrov je asi 8 mm dlouhý a jeho listeny jsou černozelené nebo žlutozelené, tupě špičaté, některé světle lemované a bývají obdobně chlupaté jako lodyha. Opylovačům nabízejí pyl i nektar.

Plody jsou hnědočerné nažky 1,5 až 2 mm dlouhé, které mají chomáček žlutohnědého chmýru; rozšiřovány jsou větrem nebo lidskou činností, např. s nevyčištěným osivem. Nažky se vytvoří po opylení hmyzem, obvykle včelami a čmeláky, nebo bez opylení apomikticky.[1][2][5][6][7][8]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Jestřábník trsnatý se může rozmnožovat vegetativně i semeny. Vegetativně se šíří nadzemními odnožemi nebo mělkými podzemními výběžky zakončenými listovou růžicí. Dále se po stanovišti rozšiřuje vyrůstáním nových rostlin z náhodných pupenů na do široka rozprostřených oddencích. Při rozrušování nebo přemísťování půdy dochází ke stěhování jeho oddenků na nová místa a nechtěnému šíření. Převážná část nových rostlin vzniká právě vegetativní cestou.

Semena nemají buď žádnou, nebo jen krátkou a nepravidelnou dobu dormance. Klíčí proto brzy po dozrání, nebo na jaře příštího roku. V půdě si semena podržují klíčivost jen po nedlouhou dobu. Rozmnožování semeny je podstatné pro šíření na velké vzdálenosti, kam se dostávají větrem nebo jako nežádoucí příměs osiva kulturních rostlin.[1][5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V Evropě nečiní výskyt jestřábníku trsnatého problémy, kdežto v místech, kam byl zavlečen, např. ve Spojených státech nebo na Novém Zélandu, je považován za obtížný, invazní plevelný druh, např. do Austrálie je dovoz rostlin i semen zakázán. Zamořuje a znehodnocuje tamní pastviny, není místními býložravci spásán a vytěsňuje původní rostliny. V nových podmínkách není napadán žádným fytofágním hmyzem a pro kombinovaný způsob rozmnožování (odnožemi i semeny) má velký potenciál invazního šíření.[5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Jestřábník trsnatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 13.12.2013 [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Jestřábník trsnatý, s. 370-371. 
  3. HASSLER, M. Catalogue of Life: Hieracium caespitosum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SLOVÁKOVÁ, Nina. Rozšíření druhů Hieracium lactucella a Hieracium caespitosum v České republice. Brno, 2016 [cit. 19.04.2017]. Diplomová práce. Masaryková univerzita v Brně. Vedoucí práce Olga Rotreklová. Dostupné online.
  5. a b c d GROSSKOPF, Gitta; CORTAT, Ghislaine. Invasive Species Compendium: Hieracium caespitosum [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 19.12.2016 [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d Hieracium caespitosum [online]. US Forest Service, Washington, D.C., USA [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. STROTHER, John L. Flora of North America: Hieracium caespitosum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Prairie Wildflowers of Illinois: Hieracium caespitosum [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2017-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]