Přeskočit na obsah

Jaroslav Vodička (politik)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Jaroslav Vodička
Jaroslav Vodička (2015)
Jaroslav Vodička (2015)
3. předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Úřadující
Ve funkci od:
2011
PředchůdceAnděla Dvořáková
Zastupitel Ústeckého kraje
Ve funkci:
8. října 2016 – 3. října 2020
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1968–1970, 1985–?)
SPO/SPOZ (bývalý člen)
Nestraník
do krajeza VOK (2020)
do EPza ČSSD (2024)
Vojenská služba
SlužbaČSLA (1969 – 1974)
ČSA (1991 – 31. 12. 1992)
Armáda ČR (1. 1. 1993 – 1996)
Hodnostplukovník
Narození15. března 1948 (76 let)
Grabštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVěra Vodičková (roz. Vašková)
DětiAleš (1971–1991)
Radka (* 1976)
SídloKrásný Dvůr
Alma materVŠ zemědělská v Praze
Profesevoják z povolání a politik
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2013)
CommonsJaroslav Vodička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Vodička (* 15. března 1948 Grabštejn) je bývalý člen pohraniční stráže[1] a agent Veřejné bezpečnosti, dvakrát vstoupil do KSČ.[2] Od roku 2011 je předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu.[3] V letech 2016 až 2020 působil jako krajský zastupitel Ústeckého kraje za koalici SPD a SPO.[4][5]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Oba rodiče Jaroslava Vodičky pocházeli z Volyně. Otec sloužil u „Vojenské skupiny Žatec”, která vznikla v létě 1945 a jejími příslušníky se stali právě volyňští vojáci 1. čs. armádního sboru, kteří do ČSR hodlali reemigrovat.[pozn. 1] Matka Jaroslava Vodičky se do ČSR přestěhovala v rámci reemigrace až v roce 1947 a v tomto roce byla také zvláštní „Vojenská skupina Žatec” rozpuštěna.[6]

Rodina pak žila v severočeské pohraniční obci Grabštejn na Liberecku, kde se Jaroslav Vodička 15. března 1948 rodičům narodil. Po ukončení základní školy v roce 1963 započal navštěvovat dvouleté Lesnické odborné učiliště (LOU) ve Flájích u Českého Jiřetína v Krušných horách a krátce vykonával povolání lesního dělníka,[7] jelikož internátní škola byla spojena s výrobní praxí.[pozn. 2]

Příprava na důstojníka Pohraniční stráže

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 nastoupil dvouleté studium pro přípravu důstojníků Pohraniční stráže na „Učilišti vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka” v Bruntále.[8][pozn. 3][9] Vzhledem k tomu, že mu scházela maturita, musel nejprve absolvovat jednoletý maturitní kurz pro přípravu uchazečů ke studiu, který se nacházel v Českém Těšíně. Zde Vodička v roce 1966 odmaturoval.[7]

V souvislosti s převedením Pohraniční stráže a Vnitřní stráže pod Ministerstvo národní obrany došlo v roce 1966 ke zrušení „Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka” a v září 1968 byl Jaroslav Vodička se spolužáky I. a II. ročníku Vojenské střední odborné školy při Ženijně-technickém učilišti, připravovaných pro Pohraniční stráž, přemístěn k vojenskému Železničnímu učilišti do Valašského Meziříčí.[7][8][pozn. 4] Tak jako všichni budoucí absolventi, musel i Vodička prokázat bezvýhradnou oddanost pracujícímu lidu a socialistickému zřízení[10] a v době své školní přípravy na důstojníka PS vstoupil v roce 1968 do KSČ. V roce 1969 ukončil svou přípravu pro Pohraniční stráž v hodnosti poručíka a oženil se s Věrou Vaškovou.[11]

Vodičkova kariéra u Pohraniční stráže byla ovlivněna pražským jarem a následným obdobím normalizace. Na základě rozhodnutí ÚV KSČ z ledna 1970 o výměně stranických legitimací a usnesení předsednictva ÚV KSČ ke kádrové a personální práci z 6. listopadu 1970 následovaly čistky ve velitelských sborech.[12] Po stranických pohovorech v roce 1970 byl Jaroslav Vodička z KSČ vyškrtnut.[11] Vyloučení z KSČ znamenalo bez výjimky propuštění z armády. Přesto Vodička působil u ČSLA ještě tři roky a velel samostatné strojní četě v Podbořanech u „20. útvaru technické opravny”.[pozn. 5][13] Teprve v roce 1974 byl Jaroslav Vodička Federálním ministerstvem vnitra z armády propuštěn.[11]

Státní statek n. p. Podbořany

[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění z armády v roce 1974 začal pracovat u Státního statku n. p. Podbořany. Nejprve jako mistr opravárenských dílen na farmě ve Vysokých Třebušicích. První syn Aleš se narodil ještě v době služby u ČSLA v roce 1971 (zemřel ve dvaceti letech) a v roce 1976 se manželům Vodičkovým narodila dcera Radka.[14] Ve stejném roce povýšil do pozice vedoucího mechanizačního střediska, posléze se stal jeho nákupčím a vedoucím pro úsek materiálně technického zabezpečení (MTZ).[14]

V roce 1983 požádal znovu o vstup do KSČ. Od roku 1984 vykonával na státním statku Podbořany funkci hlavního mechanizátora a v roce 1985 byl přijat do komunistické strany[2], od srpna 1988 byl Jaroslav Vodička veden na oddělení hospodářské kriminality v Lounech jako spolupracovník VB s krycím jménem „JOSEF“.[15] Na podzim roku 1988 začal studovat na Vysoké škole zemědělské v Praze, kde získal akad. titul inženýra.[14]

Porevoluční kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci byl Vodička v roce 1990 mimosoudně rehabilitován,[16] získal zpět vojenskou hodnost (povýšen do hodnosti podplukovníka).[16] Roku 1991 nastoupil u vojenské posádky v Žatci, jelikož podbořanský tankový pluk s praporem technického zabezpečení, který zde sídlil od padesátých let, se stal v roce 1994 domovem pouze pro 3. prapor logistiky a obě armádní zázemí v Podbořanech a Žatci čekala reforma ozbrojených sil.[17][18] Od ledna 1996 působil Jaroslav Vodička jako podplukovník v záloze.[14]

V roce 1998 založil firmu STK (Stanice technické kontroly) Krásný Dvůr s.r.o., nejprve se sídlem v Krásném Dvoře čp. 183 a od roku 2007 v obci Račetice čp. 87. Provozoval také silniční motorovou nákladní dopravu, zámečnictví, nástrojářství, taxislužbu, opravu silničních vozidel, pohostinství a hlídané parkoviště.[19] Firma STK se dostala do finančních potíží a v roce 2008 rozhodl insolvenční soud v Ústí nad Labem o prohlášení konkurzu.[20]

V roce 2007 založil v Praze společnost JADA s.r.o.[21] Také společnost JADA obdržela v roce 2010 insolvenční rozhodnutí.[22] Podle internetového deníku Echo24 a dokumentů dostupných na webu Justice.cz měl Vodička firmě DKV ČESMAD s.r.o. dlužit téměř 130 tisíc Kč. V roce 2016 vydal Exekutorský úřad v Děčíně na Vodičku exekuční příkaz za dlužnou částku 406 798 Kč u Všeobecné zdravotní pojišťovny.[23]

V roce 2005 byl J. Vodička povýšen do hodnosti plukovníka.[16] Dlouhodobě se angažoval jako člen Českého svazu bojovníků za svobodu a roku 2011 byl zvolen jeho předsedou. Do roku 2021 byl vedoucím regionu Žatec ve Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel (SČVP).[24] Dne 28. října roku 2013 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů.[25]

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 byl kritizován za své protiuprchlické výroky pronesené v projevu v rámci terezínské tryzny. Organizace ROMEA označila tento projev za xenofobní, projev byl kritizován i ze strany Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v ČR.[26][27] V srpnu toho roku pak zpravodajský server Echo24 publikoval informace o Vodičkově vstupu do KSČ v osmdesátých letech a o jeho spolupráci s Veřejnou bezpečností v roli agenta.[28] Ve stejném měsíci byl Vodička vypískán během projevu při příležitosti odhalení pamětní desky generála Josefa Mašína.[29] Ve svém životopise na webu ČSBS zamlčuje i svou přípravu na službu u Pohraniční stráže.

Krajský zastupitel

[editovat | editovat zdroj]

V krajských volbách v roce 2016 byl jako člen SPO zvolen za subjekt „Koalice Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů“ zastupitelem Ústeckého kraje.[30] Později stranu SPO (SPOZ) opustil. Ve volbách v roce 2020 obhajoval post krajského zastupitele jako nestraník za hnutí Volba pro kraj, ale neuspěl. Hnutí se do zastupitelstva totiž vůbec nedostalo.[31]

Kandidatura do Evropského parlamentu

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandidoval jako nestraník za ČSSD na 10. místě kandidátky uskupení „ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie“ (tj. ČSSD, DOMOV a hnutí Směr). Uskupení však získalo pouze 0,25 % hlasů a zvolen tak nebyl.[32][33]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Vzhledem k tomu, že se jednalo o vojáky v záloze a vykonávali pouze dočasnou vojenskou službu, byli příslušníci této zvláštní vojenské skupiny vyzbrojeni pouze ručními zbraněmi. Vojenská skupina měla za úkol v Žatci připravit zázemí pro reemigraci osob pocházejících z Volyně. Mezi reemigrující osoby patřili hlavně vojáci 1. čs. armádního sboru a jejich rodinní příslušníci.
  2. ↑ Učňovským zákonem z roku 1959 byla pro výchovu učňů zemědělských profesí zřízena lesnická odborná učiliště (LOU) s ubytovnami a pracovní praxí. In: časopis Lesnictví, svazek 55, Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Ústav vědeckotechnických informací, Československá akademie zemědělských věd, Československá akademie zemědělská, 1982, s. 334–337.
  3. ↑ Ministr NB změnil rozkazem z 15. srpna 1951 název pražské Vojenské akademie PS na Vojenské učiliště PS. V září téhož roku proběhlo přemístění učiliště z Prahy do Olomouce. V listopadu 1952 vzniklo Vojenskopolitické učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže v Kolodějích, které neslo od 1.11.1953 název „Julia Fučíka“. V roce 1955 proběhlo sloučení dosavadního Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže v Olomouci s Vojenskopolitickým učilištěm Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka v Kolodějích do nového Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka dislokovaného v Olomouci a 15. září 1957 bylo Vojenské učiliště PS a VS (Vnitřní stráže) Julia Fučíka přemístěno z Olomouce do Bruntálu. Na základě rozkazu ministra vnitra došlo 1.9.1963 k přejmenování dosavadního Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka na Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka, v rámci kterého se realizovala dvouletá příprava důstojníků Pohraniční stráže.
  4. ↑ Pohraniční stráž byla po reorganizaci v roce 1966 až do roku 1972 součástí Československé lidové armády a vojáci tak mohli být povýšeni do důstojnických hodností jen podle zákona o některých služebních poměrech vojáků (76/1959 Sb.)
  5. ↑ Podbořany byly tehdy sídlem kasáren ČSLA, která zabírala svojí rozlohou skoro třetinu města a sídlilo zde několik armádních útvarů, mimo jiných v letech 1961–74 „20. útvar technické opravny” (v letech 1974–93 přejmenován na „20. prapor oprav techniky”).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ POKORNÝ, Marek. Poslanec Ondráček má medaili od Svazu bojovníků za svobodu. Ten sklízí kritiku. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-10-20 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB „V Národním archivu existuje záznam, podle kterého Vodička znovu požádal o vstup do KSČ v roce 1983, přijat byl v roce 1985. O tom ale není ve Vodičkově životopise žádná zmínka a Vodička na dotaz serveru ECHO24, proč členství ve straně ani spolupráci s VB nepřiznal, neodpověděl.“
  3. ↑ DANDA, Oldřich. Vodička: Sebral jsem odvahu a řekl, co si o uprchlících myslí celý národ. novinky.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ Kontakty (Ústecký kraj) [online]. Strana práv občanů [cit. 2016-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ Skvělá partička. Konfident Vodička kandiduje s Velebou a Okamurou – „Podle předsedy SPO Veleby byl Vodička zvolen do nového vedení strany v ústecké buňce. „V Ústeckém kraji se stal novým předsedou pan magistr Petr Šmíd a místopředsedou byl zvolen pan Vodička,“ uvedl serveru Echo24.cz Veleba.“
  6. ↑ 1533. Velitelství zvl. voj. skupiny Žatec“.
  7. ↑ a b c Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b 795. Která školská a výcviková zařízení se podílela na přípravě příslušníků Pohraniční stráže z řad vojáků z povolání i základní služby?
  9. ↑ Pohraniční stráž od roku 1951 do roku 1991 v datech Archivováno 29. 10. 2014 na Wayback Machine.
  10. ↑ Zákon o některých služebních poměrech vojáků 76/1959 Sb.
  11. ↑ a b c Naši lidé - ČSBS: Předseda ČSBS Jaroslav Vodička. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ Metodická příručka z projektu Příběhy bezpráví – nástroje normalizační moci, 2012
  13. ↑ Objekty ČSLA
  14. ↑ a b c d Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB
  16. ↑ a b c Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-27. 
  17. ↑ Na prahu nové perspektivy
  18. ↑ Rozsáhlá reforma změní českou armádu a její chování
  19. ↑ STK Krásný Dvůr – výpis dat z různých rejstříků
  20. ↑ Spisová značka: 70 K 27 / 2007 vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem, Obchodní jméno: STK Krásný Dvůr s.r.o., IČO: 25039393, Sídlo: Žatec, Račetice čp. 87, PSČ 43801, Okres Louny, Správce: JUDr. Miroslav Rác, Prohlášení konkursu: 04.01.2008
  21. ↑ Firma JADA – na rejstriky.finance.cz
  22. ↑ Městský soud v Praze, insolvenční rozhodnutí – vyhláška C 122721/SL z 21.4.2010
  23. ↑ Další problém bojovníků za svobodu. Předseda Vodička má exekuce a dluhy – na Echo24.cz
  24. ↑ Kontakty. www.scvp.eu [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 
  25. ↑ Seznam vyznamenaných [online]. Kancelář prezidenta republiky [cit. 2016-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. ↑ Echo24, čtk, ren. Pohoršení v Terezíně. Projevy Vodičky a Štěcha vyvolaly kritiku. Echo24 [online]. 2016-05-16 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ RYŠAVÝ, Zdeněk. Předseda ČSBS přednesl během terezínské tryzny xenofobní protiuprchlický projev. Karol Sidon se emotivně ohradil [online]. Romea, 2016-05-15 [cit. 2016-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-26. 
  28. ↑ VILÍMOVÁ, Tereza. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB. Echo24.cz [online]. 2016-08-22 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ MALÁT, Štěpán. „Nechceme, abys mluvil“. Jaroslava Vodičku v Roudnici vypískali. Svobodné fórum [online]. 2016-08-27 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Ústecký kraj, Kandidátní listina: Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana práv občanů Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-18]. Dostupné online. 
  31. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 2.10. – 3.10.2020, Jmenné seznamy, Kraj: Ústecký kraj, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 07.06. – 08.06.2024, Jmenné seznamy, Strana: ČSSD, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2024 [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. 
  33. ↑ Paroubek povede ČSSD do eurovoleb jako lídr kandidátky. Ta obsahuje i řadu překvapivých jmen | iportaL24.cz [online]. 2024-03-29 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Vodička_(politik)&oldid=24136991“