Jan Uher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Uher
Prof. Jan Uher
Prof. Jan Uher
Narození28. ledna 1891
Prostějov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1942 (ve věku 51 let)
Berlín-Plötzensee
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníučitel
ZaměstnavatelMasarykova univerzita
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída, in memoriam (1992)
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Uher (28. ledna 1891 Prostějov[1]27. října 1942 Berlín-Plötzensee) byl vysokoškolský pedagog – spoluzakladatel moderní československé pedagogiky, člen Řádu svobodných zednářů (ŘD Lóže 28. říjen a Cestou Světla), sokolský činitel a přední představitel moravského protinacistického odboje (Zemský národní výbor, Obec sokolská v odboji, Obrana národa).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Prostějově v rodině továrenského dělníka. Maturoval na tamním gymnáziu. V roce 1911 absolvoval učitelský ústav a do vypuknutí První světové války učil na několika obecných školách na střední Moravě. Válku absolvoval v kancelářské službě v Černé Hoře, Albánii a Haliči. Poté učil na měšťanských školách, opět na střední Moravě. V roce 1919 se zapsal ke studiu na Univerzitě Karlově, obor filozofie – slavistika. Současně se studiem pracoval jako soukromý knihovník prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka na Pražském hradě. Po promoci, v roce 1921, opustil Hrad a nastoupil na ministerstvo školství, kde se věnoval vzdělávání mladých učitelů. Současně absolvoval řadu studijních cest (Německo, Švýcarsko, Francie). Habilitoval se roku 1925 na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1927–1928 absolvoval studijní pobyt na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a v roce 1935 v Sovětském svazu. Téhož roku 1935 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a v roce 1938 profesorem Univerzity Komenského v Bratislavě. Významně se angažoval v největším kulturně společenském a tělocvičném spolku Československa – Sokole, byl rovněž členem Řádu svobodných zednářů. Jan Uher patřil k zakladatelům moderní československé pedagogiky a předním znalcům Komenského, jeho bibliografie čítá na 1000 záznamů, z toho 40 velkých odborných monografií; byl rovněž jedním ze tří editorů Pedagogické encyklopedie, prvního díla svého druhu v Československu.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava spoluzaložil v Brně odbojovou organizaci Zemský národní výbor, která se posléze sloučila s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa; současně byl činný v Obci sokolské v odboji a udržoval úzký styk s Politickým ústředím.  V roce 1939 patřil k předním představitelům protinacistického odboje na Moravě. Zatčen byl v listopadu 1939 a následně vězněn v Brně, Vratislavi, Diezu an der Lahn a v Berlíně. Ve vazbě mu bylo povoleno pracovat, jeho soudní spis a pozůstalost obsahuje stovky stran náčrtů vědeckých prací (Vývojová psychologie, Obecná pedagogika, Filozofie národní výchovy). V červnu 1942 byl Lidovým soudním dvorem v Berlíně odsouzen pro přípravu velezrady k trestu smrti a trvalé ztrátě čestných občanských práv. Popraven byl v Berlíně-Plötzensee. V den popravy napsal tři dopisy na rozloučenou – manželce a oběma synům a do své bible vepsal tento epitaf: „Jan Uher, Brno, Rudišova 6, Morava. Narozen 28. 1. 1891 v Prostějově, zemřel 27. 10. 1942 v Berlíně-Plötzensee, zcela odevzdán do vůle boží a v naději, že i smrtí sloužíme vyšším cílům, nejen životem a prací.“ Vězeňský duchovní, Harald Poelchau, po válce konstatoval, že nepoznal tak statečného a se smrtí vyrovnaného člověka. V roce 1946 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a v roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. stupě. Jsou po něm pojmenovány ulice v Brně a Prostějově.

Titulní strana rozsudku Lidového soudního dvora

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Myšlenkové dílo Lindnerovo (1923)
  • Občanská nauka a výchova (1923)
  • Problém kázně (1924)
  • Základy americké výchovy (1930)
  • Komenského Praxis pietatis (1931)
  • Několik pohledů na SSSR (1934)
  • Učitelova práce v duchu Masarykově (1938)
  • Platonova výchova vůdců (1939)
  • Středoškolský student a jeho svět (1939)
  • Filosofie národní výchovy (1940 - vydáno 2005)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele u sv.Kříže v Prostějově

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 364. 
  • UHLÍŘ, Jan B.: Jan Uher. In: Historický obzor, roč. 1994, č. 12, s. 282 – 283
  • UHLÍŘ, Jan B.: Profesor Jan Uher a jeho činnost v Sokole. In: Prof Jan Uher 1891–1942, Praha 1992, ed. T. Pasák s. 19–21
  • UHLÍŘ, Jan B.: Prof. Jan Uher a počátky moravské protinacistické rezistence. In: Sokol, jeho vznik, vývoj a význam, Praha 1998, ed. M. Waic, s. 35–40
  • UHLÍŘ, Jan B.: Profesor Jan Uher – sokolský ideolog a odbojář. In: Sokol, učitelstvo a vznik ČSR, Přerov 1998, ed. F. Hýbl, s. 46–49
  • UHLÍŘ, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2007
  • UHLÍŘ, Jan B.: Ve stínu říšské orlice. Protektorát Čechy a Morava, odboj a kolaborace, Nakladatelství Aleš Skřivan, Praha 2002
  • UHLÍŘ, Jan B.: Zemský národní výbor. Jeho místo v rámci první rezistenční garnitury. In: Dějiny a současnost, roč. 2000, č. 1, s. 26–30
  • UHLÍŘ, Jan B.: Život a smrt Masarykova knihovníka. In: Našim jubilantkám. Sborník příspěvků k poctě životního jubilea Věry Beránkové, prom. hist., PhDr. Dagmar Culkové a PhDr. Marie Liškové, Praha 2000, ed. A. Pazderová, J. Kahuda, s. 248–251