Ingrid Martinsová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ingrid Martinsová
Ingrid Martinsová na Washington Open 2023
Ingrid Martinsová na Washington Open 2023
StátBrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození22. srpna 1996 (27 let)
Místo narozeníRio de Janeiro, Brazílie
BydlištěRio de Janeiro, Brazílie
Výška180 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek221 341 USD
Dvouhra
Poměr zápasů130–109
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění448. místo (31. ledna 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů158–118
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 11 ITF
Nejvyšší umístění47. místo (6. listopadu 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240116a16. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingrid Martinsová (celým jménem Ingrid Gamarra Martins,[p. 1] * 22. srpna 1996 Rio de Janeiro) je brazilská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jden turnaj ve čtyřhře. V sérii WTA 125 vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2022 na 448. místě a ve čtyřhře v listopadu 2023 na 47. místě.[5]

V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 listopadovou světovou baráží proti Jižní Koreji, v níž s Luisou Stefaniovou vyhrála čtyřhru. Brazilky zvítězily 4–0 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[6]

V roce 2019 absolvovala Kolej inženýrství a výpočetní techniky kolumbijské Jihokarolínské univerzity v oboru integrované informační technologie.[7] S univerzitním tenisovým týmem Gamecocks (Bojových kohoutů) vyhrála roku 2019 Jihovýchodní konferenci, v níž byla vyhlášena nejužitečnějším hráčem a tenistou roku.[1]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu WTA Tour debutovala únorovou čtyřhrou Rio Open 2015,[1] do níž obdržela s krajankou Carolinou Alvesovou divokou kartu. V prvním kole podlehly bulharsko-tchajwanskému páru Elica Kostovová a Sü Ťie-jü. Do druhého turnaje na túře WTA nastoupila, a první zápasy vyhrála, na antukovém Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2022 v Rabatu. Deblovou soutěž odehrála s Britkou Emily Webleyovou-Smithovou. Přes Anastasiji Dețiucovou a Janu Sizikovovou prošly do semifinále, v němž je vyřadily druhé nasazené Niculescuová s Panovovou.[8]

Průlom do první stovky deblového žebříčku WTA učinila 5. prosince 2022, kdy se po triumfu ve čtyřhře na 60tisícovém turnaji ITF Aberto da República v rodném Riu posunula ze 108. na 96. místo.[9] O týden dříve si odvezla premiérový titul ze série WTA 125 poté, co s krajankou Luisou Stefaniovou ovládly Montevideo Open 2022. Ve finále zdolaly Američanku Quinn Gleasonovou s Francouzkou Elixane Lechemiovou. V sezóně 2023 si po boku Lidzije Marozavové zahrála úvodní dvě deblová finále na okruhu WTA Tour. Z prvního z nich na Morocco Open 2023 odešly poraženy od Santamariové a Sizikovové, s níž v Rabatu odehrála předchozí ročník.[10] Na travnatém Bad Homburg Open již závěrečný duel zvládly. Po výhře nad japonsko-rumunskou dvojici Hozumiová a Niculescuová vybojovala premiérový titul. Bodový zisk ji v červenci 2023 posunul do elitní světové šedesátky deblové klasifikace.[11]

Na grandslamu debutovala čtyřhrou French Open 2023, do níž s Irynou Šymanovičovou zasáhly až jako náhradnice. Ve druhém kole podlehly třetím nasazeným Hunterové s Mertensovou. Také do Wimbledonu 2023 nastoupily s Marozavovou z pozice náhradnic. Ve třetí fázi nezvládly utkání s Kalašnikovovou a Šymanovičovou, s níž odehrála předchozí pařížský grandslam. Kategorie WTA 1000 se poprvé zúčastnila srpnovým National Bank Open 2023 v Montréalu. Časnou porážku jim přivodily pozdější vítězky turnaje Aojamová se Šibaharaovou z Japonska. Na říjnové „tisícovce“, pekingském China Open 2023, postoupila v páru s Luisou Stefaniovou do semifinále, když vyřadily druhou světovou dvojici Coco Gauffová a Jessica Pegulaová. Po skončení se poprvé v kariéře posunula do elitní padesátky deblového žebříčku, kterou uzavírala na 50. místě.[8]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (1–1)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. květen 2023 Rabat, Maroko antuka   Lidzija Marozavová USA Sabrina Santamariová
  Jana Sizikovová 		6–3, 1–6, [8–10]
Vítězka 1. červen 2023 Bad Homburg, Německo tráva   Lidzija Marozavová Japonsko Eri Hozumiová
Rumunsko Monica Niculescuová 		6–0, 7–6(7–3)

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. listopad 2022 Montevideo, Uruguay antuka Brazílie Luisa Stefaniová USA Quinn Gleasonová
Francie Elixane Lechemiová 		7–5, 6–7(6–8), [10–6]

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments 40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments 15 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments —

Dvouhra (4 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. červenec 2019 Cancún, Mexiko tvrdý Brazílie Thaisa Grana Pedrettiová 7–6(7–3), 7–6(7–4)
2. srpen 2019 Cancún, Mexiko tvrdý Spojené království Emilie Lindh 6–1, 6–3
3. leden 2020 Cancún, Mexiko tvrdý USA Taylor Ngová 6–3, 6–2
4. únor 2020 Cancún, Mexiko tvrdý Itálie Verena Melissová 6–7(7–4), 7–5, 6–4

Čtyřhra (11 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. březen 2015 Ribeirão Preto, Brazílie antuka Ukrajina Valerija Strachovová Argentina Melina Ferrerová
Argentina Carla Lucerová 		6–0, 6–3
2. červenec 2016 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Brazílie Laura Pigossiová Brazílie Maria-Fernanda Alvesová
Brazílie Luisa Stefaniová 		6–3, 3–6, [10–8]
3. červenec 2017 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Paraguay Camila Giangreco Campizová Brazílie Nathaly Kurataová
Brazílie Rebeca Pereirová 		6–3, 7–6(7–1)
4. červenec 2019 Cancún, Mexiko tvrdý Brazílie Eduarda Piaiová USA Angela Kulikovová
USA Rianna Valdesová 		6–7(1), 7–5, [11–9]
5. únor 2020 Cancún, Mexiko tvrdý Brazílie Thaisa Grana Pedrettiová Bulharsko Eleonore Tčakarovová
Bulharsko Verginie Tčakarovová 		6–2, 6–2
6. září 2020 Figueira da Foz, Portugalsko tvrdý Brazílie Beatriz Haddad Maiová Švédsko Jacqueline Cabaj Awadová
Portugalsko Inês Murtová 		7–5, 6–1
7. březen 2021 Antalya, Turecko antuka USA Jessie Aneyová Jižní Korea Čang Su-džong
Jižní Korea Pak So-hjon 		6–2, 6–2
8. červenec 2021 Almada, Portugalsko tvrdý Španělsko Olga Parres Azcoitiová Francie Océane Babelová
Francie Lucie Nguyen Tanová 		4–6, 6–3, [10–8]
9. srpen 2021 Monastir, Tunisko tvrdý Argentina Jazmín Ortenziová Japonsko Sakura Hondová
Japonsko Juka Hosokiová 		6–2, 6–0
10. prosinec 2022 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Portugalsko Francisca Jorgeová USA Anna Rogersová
USA Christina Roscaová 		6–4, 6–3
11. duben 2023 Oeiras, Portugalsko antuka Mexiko Fernanda Contrerasová Česko Jesika Malečková
Česko Renata Voráčová 		6–3, 6–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Gamarra je příjmení po matce a Martins příjmení po otci. V lednu 2024 začala hrát pod jménem Ingrid Martins,[2] ale již následující měsíc startovala opět pod dvojitým příjmením Gamarra Martins.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ingrid Martins na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Ingrid Martins [online]. South Carolina Gamecocks, 2018-06-22 [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-04. (anglicky) 
  2. ↑ Ženská čtyřhra na Australian Open 2024 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Ženská čtyřhra na Dubai Tennis Championships 2024 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Ingrid Martinsová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  5. ↑ Ingrid Martinsová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  6. ↑ Ingrid Martinsová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240116a16. ledna 2024
  7. ↑ DANAHER, Abe. Ingrid Martins finds support and fans in IIT faculty. sc.edu [online]. University of South Carolina, 2019-05-03 [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-15. (anglicky) 
  8. ↑ a b Ingrid Martins Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Ingrid Martins confirmada entrada no top 100 pela primeira vez. Terra [online]. 2022-12-04 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (portugalsky) 
  10. ↑ Bronzetti outlasts Grabher in Rabat; wins first WTA title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-28 [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-28. (anglicky) 
  11. ↑ Ingrid Martins vence jogo de "dois dias" e conquista seu primeiro título WTA. GZH [online]. 2023-07-02 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (portugalsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ingrid_Martinsová&oldid=23769853“