Hrdinové z Telemarku
| Hrdinové z Telemarku | |
|---|---|
 Hydroelektrárna Vemork v roce 1935. Vpředu již neexistující továrna na těžkou vodu. | |
| Základní informace | |
| Původní název | The Heroes of Telemark |
| Země původu |  Spojené království |
| Jazyky | angličtina a němčina |
| Délka | 131 min |
| Žánry | válečný film filmové drama |
| Scénář | Ben Barzman Ivan Moffat |
| Režie | Anthony Mann |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Kirk Douglas Richard Harris Ulla Jacobssonová Michael Redgrave Richard Harris … více na Wikidatech |
| Produkce | Benjamin Fisz |
| Hudba | Malcolm Arnold |
| Kamera | Robert Krasker |
| Střih | Bert Bates |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1965 |
| Distribuce | Rank Organisation Netflix |
| Hrdinové z Telemarku na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrdinové z Telemarku (anglicky The Heroes of Telemark) je britské válečné filmové drama z roku 1965 natočené podle skutečných událostí a vzpomínek Skis Against the Atom Knuta Haukelida. Zachycuje příběh norských odbojářů během Operace Telemark, která úspěšně poškodila továrnu na výrobu těžké vody u hydroelektrárny Vemork blízko městečka Rjukan v kraji Telemark. Sabotáž výrazně zpomalila německý jaderný program a naopak nepřímo pomohla americkému projektu Manhattan.
Film podle scénáře Ivana Moffata a Bena Barzmana natočil v britské produkci americký režisér Anthony Mann, který do hlavních rolí obsadil Kirka Douglase, Richarda Harrise a švédskou herečku Ullu Jacobssonovou. Natáčení v drsných podmínkách zimního Norska se zúčastnilo olympijské družstvo Norska. Česká televize film znovu vysílala v sobotu 29. června 2024 na programu ČT2 a poté je po omezenou dobu dostupný také v iVysilání.[1][2]
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Kirk Douglas | profesor fyziky Rolf Pedersen |
| Richard Harris | norský odbojář Knut Straud |
| Ulla Jacobssonová | Anna Pedersenová |
| Michael Redgrave | strýc |
| David Weston | Arne |
| Anton Diffring | major Frick |
| Eric Porter | Josef Terboven (skutečný říšský komisař pro Norsko) |
| Mervyn Johns | plukovník Wilkinson |
| Jennifer Hilaryová | Sigrid |
| Roy Dotrice | Jensen |
| Barry Jones | profesor Roderick Logan |
| Ralph Michael | Nilssen: norský ředitel provozu |
| Geoffrey Keen | generál Bolt |
| Maurice Denham | doktor v nemocnici |
| Wolf Frees | Sturmbannführer Knippelberg |
| Robert Ayres | generál Coug |
| Sebastian Breaks | Gunnar |
| John Golightly | Freddy |
| Alan Howard | Oli |
| Patrick Jordan | Henrik |
| William Marlowe | Claus |
| Brook Williams | Einar |
| Karel Štěpánek | profesor Hartmüller |
| Gerard Heinz | profesor Erhardt |
| Victor Beaumont | německý voják |
| George Murcell | SS-Oberscharführer |
| David Davies | kapitán |
| Philo Hauser | obchodník |
| Faith Brooková | žena v autobuse |
| Elvi Haleová | paní Sandersenová |
| Russell Waters | pan Sandersen |
| Paul Hansard | německý důstojník (*) |
| George Roubicek | voják rádiové zaměřovací služby ilegálních vysílaček (*) |
Hvězdičkou označené postavy nejsou uvedeny v titulcích.
Historické souvislosti[editovat | editovat zdroj]
Ke konci 30. let došlo v rychlém sledu k řadě důležitých objevů jaderné fyziky. Na samém počátku roku 1939 pak němečtí chemikové Otto Hahn a Fritz Strassmann oznámili objev jaderného štěpení uranu a Lise Meitnerová v únoru 1939 správně popsala jeho mechanismus v časopise Nature. Po zabrání zbytku Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava obavy vědců z ostatních zemí, že Německo by tyto nejnovější objevy mohlo zneužít pro vojenské účely jen vzrostly.[3]:s.10–13
Maďarský fyzik Leó Szilárd (v té době již pobývající v New Yorku) proto připravil text dopisu, který byl určen prezidentu Franklinu Delano Rooseveltovi a přesvědčil Alberta Einsteina, aby ho jako mnohem známější osobnost podepsal. Dopis známý jako Einstein-Szilárdův list datovaný 2. srpna 1939 obsahuje mimo jiné varování o možnostech sestrojení zcela nového typu bomby a text také explicitně zmiňuje zabrání československých uranových dolů Němci a vývoz veškeré rudy jen do Německa.
V průběhu posledních čtyř měsíců se ... ukázalo, že je možné ve velkém množství uranu spustit řetězovou jadernou reakci, při níž by vzniklo obrovské množství energie... Tento nový jev by také vedl ke konstrukci bomb a je možné – i když mnohem méně jisté – že by tak mohly být zkonstruovány extrémně výkonné bomby nového typu.... Pokud vím, Německo doopravdy zastavilo prodej uranu z československých dolů, které převzalo.... Úryvky z Einstein-Szilárdova listu[4]
Krátce nato (1. září 1939) Německo napadlo Polsko a v roce 1940 mimo jiné v rámci Operace Weserübung uskutečnilo invazi do Dánska a Norska, kde byla ustavena loutková vláda v čele s kolaborantem Vidkunem Quislingem. Ale zatímco rovinaté Dánsko bylo obsazeno za jediný den, v hornatém Norsku i po mnoha měsících zůstávaly silné norské odbojové skupiny.
Od nich v létě 1941 dostala britská výzvědná služba varování, že Němci nařídili zvýšení výroby těžké vody ve speciálním provozu v těsném sousedství hydroelektrárny Vemork u města Rjukan v kraji Telemark. Levná výroba elektřiny v této velké hydroelektrárně byla již od roku 1934 využívána k elektrolýze vody. V roce 1941 Britové již věděli, že tzv. těžkou vodu (oxid deuteria) lze použít jako moderátor neutronů a z přírodní neobohacené uranové rudy (kterou Němci získávali v obsazených československých dolech) je alespoň principiálně možné pomocí tzv. neutronové aktivace vyrábět plutonium pro jeden typ atomové bomby.
Britové dospěli k závěru, že nelze připustit, aby Němci měli k dispozici jak značné zásoby uranové rudy, tak těžké vody. Dále se rozhodli, že k tajné sabotážní akci proti továrně na výrobu těžké vody u města Rjukan využijí norské odbojáře, kteří během německé invaze uprchli do Spojeného království. Vybraní Norové podstoupili tvrdý výcvik v britských jednotkách SOE: Special Operations Executive...
Děj filmu[editovat | editovat zdroj]
| „ | Tento film je věnován norským mužům a ženám, jejichž udatnost zabránila nacistickému Německu získat atomovou bombu. | “ |
Norské hnutí odporu zjišťuje, že u hydroelektrárny Vemork společnosti Norsk Hydro u města Rjukan v norském kraji Telemark je tajná přísně střežená továrna, kterou nacisté využívají k výrobě těžké vody a nařídili pětinásobně zvýšit její produkci. Docházejí k závěru, že je o tom nutné informovat britskou výzvědnou službu a dodat ji co nejpodrobnější informace a plány.
Rolf Pedersen (hraje ho americký herec Kirk Douglas) je norský profesor fyziky na univerzitě v Oslo, který doufal, že na univerzitě válku nějak přečká. Vidí totiž, jak po každé úspěšné akci odboje nacisté v odplatě popraví daleko více Norů. Je však do odboje vtažen místním vůdcem Knutem Straudem (podle skutečné postavy Knuta Haukelida, kterého ztvárnil irský herec Richard Harris). Ten mu přinesl mikrofilmy s plány, kterým jen on může rozumět. Do odboje se zapojí také Rolfova bývalá žena Anna (švédská herečka Ulla Jacobssonová) a její vztah s Rolfem se znovu rozhoří.
Rolf Pedersen a Knut Straud se dostanou na parník na sever Norska a donutí posádku změnit trasu do Británie, aby mohli doručit mikrofilmy s plány. Ty na Brity udělají dojem a tajně jejich obsah konzultují s Roberterm Oppenheimerem a Enricem Fermi v USA. Poté se oba vrátí padákovým výsadkem do Norska, aby naplánovali přepadení továrny komandem. Připravují také přistávací dráhu na jezeře, ale britské letadlo s jednotkou 50 královských ženistů, kteří mají akci provést, je sestřeleno. Oba proto vedou do továrny alespoň malou skupinu devíti Norů, aby smrt tolika Britů nebyla zcela zbytečná. Akce je úspěšná, ale způsobené škody dokážou Němci rychle opravit, protože mají v Berlíně náhradní nádrže a další zařízení.
Ještě před akci se ke skupině odbojářů v horách dostane místní Nor s příjmením Jensen, údajně lovec. Skupina se rozdělí na dvě části, které se přou zda je to zrádce. Později se mu podaří utéct a navíc vyzradí pozici odbojářů Němcům. Nejprve malé německé letadlo zlikviduje jejich horský úkryt. Když po akci skupina nacistů společně se zrádcem pronásledují na lyžích Rolfa Pedersena a Knuta Strauda, oba se rozdělí. Rolf Pedersen je postřelen do nohy a než zrádce zabije, doví se od něj, že to dělal kvůli ženě.
Po sabotáži Němci vše hlídají ještě důkladněji a nikdo nesmí z továrny. Nilssen (norský šéf provozu) tak musí předstírat zánět slepého střeva a nechat si ho vyoperovat, aby přes spolehlivého doktora mohl odboji předat informace o plánech Němců přepravit veškeré zásoby těžké vody do Německa. Trasa vlaku z továrny je střežena stovkami vojáků, ale slabým místem by mohla být loď. Na trajekt s několika plnými železničními cisternami těžké vody se jim podařilo umístit časovanou nálož tak, aby se trajekt potopil až v nejhlubší části jezera.
Rolf se původně jen chtěl ujistit, že trajekt vypluje načas. Zahlédl ale, že na palubu nastupuje Sigrid s malým dítětem. Její muž jako jediný zahynul, když skupina utíkala po akci od továrny. Rolf ji přiměje, aby všechny děti na palubě trajektu nenápadně shromáždila na zádi, nejdále od nálože. Zde improvizuje „hru“, kdo si nejrychleji navlékne záchrannou vestu. Když se trajekt skutečně začne potápět, dostane děti i vdovu do záchranného člunu. Knut Straud a Anna vše sledovali ze zálivu, rychle připluli na malém člunu a pomohli zachránit další cestující.
Natáčení filmu[editovat | editovat zdroj]
Skutečný norský odbojář Knut Haukelid napsal vzpomínky na akci pod názvem Skis Against the Atom (Lyže proti atomu), které vyšly v roce 1954.[5] John Drummond napsal na základě stejného příběhu román s názvem But for These Men (Ale tito muži, případně Ale pro tyto muže). Obě knihy se staly základem scénáře filmu. Film byl původně ohlášen v roce 1963.[6]
Film produkovala společnost Benton Film Productions, kterou spoluvlastnil režisér Anthony Mann a producent Szlomo Benjamin Fisz (který se později podílel také na produkci takových filmů jako je Bitva o Británii z roku 1969 nebo Stíhači na start z roku 1976). Na financování se podílely americká společnost Allied Artists a britská J Arthur Rank Productions.
Původní název filmu byl The Unknown Battle (Neznámá bitva) a hlavní role měli hrát severoirský herec Stephen Boyd a německá herečka Elke Sommerová. Původní verzi scénáře napsal Ben Barzman.[7] Později bylo ohlášena účast amerického herce Anthony Perkinse, který však od filmu odstoupil.[8] Nakonec hlavní roli podepsal jiný americký herec Kirk Douglas.[9] Než byl do druhé hlavní role norského odbojáře definitivně obsazen irský herec Richard Harris, byla zmiňována možnost, že by tuto roli hrál americký herec Cliff Robertson.[10]
Knut Haukelid se v průběhu natáčení o možném výsledku vyjádřil značně skepticky: „Slyšel jsem, že utratí pět milionů dolarů, takže to musí být velkolepé, a to znamená více fikce a méně skutečnosti“ (pět miliónu dolarů v roce 1965 odpovídá přibližně částce 48 miliónů dolarů v roce 2024).[11]
Herec Stephen Boyd (původně obsazený do hlavní role) později vysoudil na Anthony Mannovi půl milionu dolarů, když se počátkem roku 1964 rozpadlo financování původního projektu. „Přišel jsem o čtyři dobré role a spoustu peněz, když se mnou podepsal smlouvu bez finanční podpory a pak projekt odložil. Později mě požádal znovu, ale já už měl jiné závazky, takže Kirk Douglas a Richard Harris to natočili pod jiným názvem.“[12]
Lokace a reálie[editovat | editovat zdroj]
Velká část filmu se natáčela na autentických míst v Rjukanu včetně továrny Vemork. Další scény v různých zasněžených norských lokalitách. Natáčení v drsných podmínkách zimního Norska se zúčastnilo olympijské družstvo Norska. Scény na začátku filmu, kdy hlavní hrdinové prchají z okupovaného Norska, se natáčely v okolí anglických pobřežních měst Poole a Hamworthy v hrabství Dorset na jihozápadě Anglie, přičemž roli uneseného parníku hrála bývalá nákladní loď TSS Roebuck z Normanských ostrovů.
V závěrečných scénách na jezeře byla použita loď SF Ammonia (DF Ammonia), která ve filmu představovala potopený vlakový trajekt SF Hydro. SF Ammonia je parní železniční trajekt, který byl jedním ze čtyř železničních trajektů na jezeře Tinn v kraji Telemark, které spojovaly trať Rjukan s tratí Tinnoset. Uvezla 17 železničních vagónů a k tomu 150 osob. Tento systém používala společnost Norsk Hydro k přepravě chemikálií z Rjukanu do přístavu ve městě Skien. Loď byla v pravidelném provozu od roku 1929 až do roku 1956, kdy ji z velké části nahradila nová dieselová loď MF Storegut. Ale i poté sloužila jako záložní loď až do roku 1991, kdy byla definitivně odstavena. Nicméně dodnes ji lze vidět zakotvenou v norském přístavu Mæl a trajekt je jedním ze čtyř posledních parních železničních trajektů na světě.[13]
Odlišnosti od skutečnosti[editovat | editovat zdroj]
Na rozdíl od scén ve filmu norská skupina v době výbuchu bomby již areál továrny opustila. Vynechána je také smrt 18 osob (14 norských civilistů a čtyř Němců) při potopení lodi) a není ukázána úloha místních rybářů během záchranných prací.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Heroes of Telemark na anglické Wikipedii.
- ↑ Hrdinové z Telemarku [online]. Česká televize [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Hrdinové z Telemarku [online]. FDb.cz [cit. 2024-06-29]. Dostupné online.
- ↑ HEWLETT, Richard G.; ANDERSON, Oscar E. The New World, 1939–1946 [PDF online]. Pennsylvania: University Park: Pennsylvania State University Press, 1962, rev. 2010-12-19 [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. ISBN 0-520-07186-7. OCLC 637004643 (angličtina)
- ↑ Albert Einstein's Letters to President Franklin Delano Roosevelt [online]. 1997 [cit. 2013-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 17, 2012.
- ↑ Sykes, Christopher. Sabotaging the Atom. The Observer. London (UK): 28 February 1954, s. 9.
- ↑ Scheuer, Philip K. Ice Age Reverses Black, White Roles: Nazis' A-Bomb Plot Bared; Palance, Montgomery Travel. Los Angeles Times. 18 March 1963.
- ↑ A.H. Weiler. Pictures and People: Debuts for Warner LeRoy, 'Atrox' – War in Norway – Local Producers. New York Times. 9 February 1964, s. X9.
- ↑ Scheuer, Philip K. Warners Will Film New Mailer Novel: Perkins in 'Unknown Battle'; 'Cleopazza' an Italian Spoof. Los Angeles Times. 27 February 1964, s. C9.
- ↑ 'Unknown Battle' to Star Douglas. Los Angeles Times. 13 July 1964, s. C18.
- ↑ Sicily Seeks to Save 'Bible' Set of Sodom. Los Angeles Times. 29 September 1964, s. C10.
- ↑ Bjornsen, Bjorn. How a Few Norse Beat Nazis: One from U. S. Is Hero of Movie. Chicago Tribune. 31 January 1965, s. a3.
- ↑ Hopper, Hedda. Looking at Hollywood: Steve Boyd Is Back After Stint Abroad. Chicago Tribune. 29 December 1964, s. b11.
- ↑ Ammonia, Fartøy [online]. Kulturminnesøk [cit. 2017-12-01]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Operace Telemark
- Hydroelektrárna Vemork, Rjukan, kraj Telemark
- Těžká voda (oxid deuteria)
- Jaderná zbraň
- Einstein-Szilárdův list
- americký Projekt Manhattan
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrdinové z Telemarku na Wikimedia Commons - Hrdinové z Telemarku v Česko-Slovenské filmové databázi
- Hrdinové z Telemarku ve Filmové databázi
- Hrdinové z Telemarku na Kinoboxu
- Hrdinové z Telemarku v Internet Movie Database (anglicky)
