Hřebíčkovec jambos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHřebíčkovec jambos
alternativní popis obrázku chybí
Mladý hřebíčkovec jambos (Syzygium jambos)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď myrtovité (Myrtaceae)
Rod hřebíčkovec (Syzygium)
Binomické jméno
Syzygium jambos
(L.) Alston, 1931
Synonyma
  • Eugenia jambos
  • Jambosa jambos
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Současné květy a plody
Květ se stovkami tyčinek

Hřebíčkovec jambos (Syzygium jambos) je stálezelený, nízce se větvící tropický strom nebo keř, jeden z mnoha užitkových druhů rodu hřebíčkovec. Pěstuje se pro chutné, po růžích vonící plody a po skácení poskytuje pařezinu. Vysazuje se také jako okrasný strom poskytující stín.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento druh hřebíčkovce, ostatně jako většina ostatních, pochází z jihovýchodní Asie. Jeho původní areál se nacházel na území jižní Číny, Nepálu, Indie, Malajsie, Kambodže, Vietnamu, Laosu a Indonésie. Postupně byl rozšířen do dalších oblastí a nyní roste po celé tropické Asii i v Africe, Americe a na některých ostrovech v Tichomoří.[1][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky 2300 m a pro zdárný růst, kvetení a tvorbu plodů potřebuje teplotu pohybující se v rozmezí od 18 do 27 °C a průměrné roční srážky 1100 až 2100 mm, dlouhodobé období sucha mu nesvědčí. Roste ve smíšených nížinných lesích i na horských svazích, na kvalitu půdy není náročný, přežívá také na písčitých půdách s velmi malým množstvím organické hmoty nebo na zasolených stanovištích. Nejlépe se mu daří v hlinité půdě na březích potoků a kanálů, kde mívá i nejvyšší výnosy plodů. Stromy kvetou na různých místech v závislosti na podnebí v rozličných ročních obdobích, plody dozrávají asi za tři měsíce po odkvětu. Ploidie druhu je 2n = 44.[1][2][4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelený strom, řidčeji keř, vysoký 6 až 15 m s hustou korunou, jejíž šířka často přesahuje výšku stromu. Jeho kůra je hnědá a hladká, zpočátku má slabě hranaté a později kulaté lysé větve porostlé vstřícnými, krátce řapíkatými, kožovitými listy, které jsou v mládí narůžovělé a později tmavě zelené. Jejich lesklá čepel bývá vejčitě kopinatá až čárkovitá, dlouhá 8 až 25 cm a široká 2 až 5 cm, na bázi je klínovitá, vrchol má zašpičatělý a mívá 8 až 25 párů znatelných žilek.

Oboupohlavné, bílé až nazelenalé či narůžovělé květy velké až 4 cm vyrůstají po třech až pěti v koncových vrchlících. Květ na stopce má čtyřčetný trubkovitý kalich až 1 cm dlouhý a čtyři volné, konkávní, široce vejčité, bílé nebo řidčeji slabě nazelenalé či narůžovělé korunní lístky velké asi 1,5 cm. V květu je až 300 tyčinek o délce do 3 cm a jedna čnělka asi 4 cm dlouhá. Květy produkují hodně nektaru a s oblibou je navštěvují včely, které je opylují.

Plod je dužnatá, nažloutlá nebo načervenalá bobule kulovitého nebo elipsovitého tvaru, velká 3 až 5 cm, se zbytky zeleného trvalého kalichu u stopky. Lehká bobule s tenkou voskovitou slupkou má jedlé, masité, nažloutlé, po růžích vonící oplodí okolo dutého středu, ve kterém je obvykle jedno, méně často dvě či tři zaoblená semena, která v plné zralostí plodu jsou volná a chrastí. Semena jsou mírně toxická.[1][2][4][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Noví jedinci se většinou pěstují ze semen která dobře klíčí a jsou polyembryonická, mají jeden až tři klíčky. Plody jsou lehké a mohou plout po vodě a tím se snadno dostávají na nová místa, semena bývají také roznášena plodožravými ptáky a kaloni. Vzešlé semenáče však nebývají stejné kvality a proto se někdy roubují. Pokus o zakořenění řízků nebývá ani s chemickou podporou úspěšný. Mladé rostlina začínají plodit prvé ovoce asi ve čtyřech létech.[2][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dospělý strom dá ročně asi jen 2 kg ovoce, což je v poměru na zabraný prostor málo a proto se jen ojediněle pěstují na plantážích, plody prodávané na trzích jsou většinou ze zahrad. Plody se po utržení brzy otlačují a podléhají zkáze, proto se jen minimálně skladují a převážejí. Bývají lidově nazývané "růžová jablka" nebo "růžové švestky" (podle chuti a vůně), jsou sladké a jsou považováné za dětské ovoce. Jedí se syrové nebo jsou na různé způsoby upravované v kuchyni, jako příloha k rýži, bývají kandované nebo ve směsi s ovocem s výraznější chutí se stávají součástí sirupů a džemů, obsahuji hodně pektinu.

Pařezy po seřezaných stromech po mnoho let rychle obrůstají a poskytují dlouhodobě pařezinu, palivo na vaření. Z hrubších kusů se vyrábí kvalitní dřevěné uhlí. Mladé letorosty jsou pevné, flexibilní a pletou se z nich trvanlivé velké koše.

Dřevo stromu má běl bílou a jádro tmavě červené nebo hnědé, je vláknité, středně těžké a pevné. Je užíváno k výrobě nábytku, vnitřních součástí lodí i rámů hudebních nástrojů, soustruží se z něho nenáročné šperky a suvenýry. Špatně odolává půdní hnilobě a je náchylné k napadení termity. Z listů se destiluje žlutý, esenciální olej užívaný v parfumérii. Stromy bývají vysazované pro plody, stín, estetický vzhled při kvetení i minimální údržbu.

Často jsou plodící stromy decimovány rzi Puccinia psidii. V některých tropických oblastech, např. na Kubě, se hřebíčkovec jambos samovolně velmi rychle rozšiřuje a je považován za invazní druh.[1][2][4][5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Syzygium jambos [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e Syzygium jambos [online]. National Headquarters, National Tropical Botanical Garden, Kalaheo, HI, USA [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Syzygium jambos [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d MORTON, Julia F. Fruits of Warm Climates: Syzygium jambos [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1987 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Syzygium jambos [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Dendrologie.cz: Syzygium jambos [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 08.02.2007 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (česky) 
  7. CHEN, Jie; CRAVEN, Lyn A. Flora of China: Syzygium jambos [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]