Gerhard Richter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gerhard Richter

Gerhard Richter, Národní galerie v Praze, 2017
Narození 9. února 1932 (85 let)
Drážďany
Povolání malíř, vysokoškolský pedagog a výtvarník
Významná díla Cathedral Window
48 Portraits
Candle (Kerze)
Ocenění Cena umění a kultury německých katolíků (2004)
Goslarer Kaiserring
Praemium Imperiale
Státní cena Severního Porýní-Vestfálska
Wolfova cena za umění
Webová stránka www.gerhard-richter.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gerhard Richter (* 9. února 1932, Drážďany) je německý malíř a vizuální umělec žijící v Kolíně nad Rýnem. Maluje obrazy abstraktní i hyperrealistické, odmítá tvořit jediným stylem. Často kombinuje malbu s fotografií. Roku 1995 získal Wolfovu cenu za umění, o dva roky později cenu Praemium Imperiale. Patří k nejdražším žijícím malířům.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vitráž v kolínské katedrále

Narodil se v Drážďanech, otec byl učitelem, matka knihkupkyní (její otec byl pianista). V roce 1934 se jeho rodina přestěhovala do malého města Reichenau (dnes Bogatynia). Aby si udržel místo učitele, otec vstoupil do nacistické strany, Gerhard byl od roku 1942 členem nacistické dětské organizace Deutsches Jungvolk; otec však nikdy nebyl aktivním nacistou.

Během druhé světové války byl otec povolán Wehrmachtu, bojoval na východní i západní frontě, po válce byl v americkém zajetí, ze kterého se vrátil v roce 1946. V roce 1943 matka rodinu přeštěhovala do městečka Waltersdorf (dnes součást Großschönau, na hranicích s Českou republikou).

Gerhard studoval gymnázium v Žitavě, ale roku 1945 propadl z matematiky a odešel na odborné učiliště, kde vystudoval stenografii, účetnictví a ruštinu. Během studia navštěvoval večerní kurzy malířství.

V roce 1948 odešel z domova. Ve městě Žitava sháněl práci lesníka či zubního technika, ale nakonec začal malovat plakáty pro komunistickou stranu, která byla tehdy na východě Německa (pozdější NDR) rozhodující silou. Tím se z něj stal profesionální grafik. V roce 1950 začal pracovat jako malíř kulis v městském divadle, byl však propuštěn když odmítl vymalovat schodiště.

Po propuštění z divadla podal v roce 1950 přihlášku ke studiu na Akademii v Drážďanech, byl však odmítnut kvůli buržoánznímu původu a bylo mu doporučeno pracovat pro státní společnost, čímž by zvýšil své šance k přijetí v budoucích letech. Začal proto pracovat jako malíř pro místní textilku v Žitavě.

V roce 1951 byl již na Akademii v Drážďanech přijat a proto se přestěhoval do rodných Drážďan. Ve škole se seznámil se svou budoucí manželkou Marianne (zvanou Ema). Jeho první významnou zakázkou byla nástěnná malba pro museum hygieny v Drážďanech roku 1955. (Později, po Richterově emigraci z NDR, byla přemalována). Po vystudování učil na akademii a maloval nástěnné malby na zakázku.

V roce 1957 se oženil s Marianne v západoněmeckém Oldenburgu, kde žili její rodiče. V roce 1959 navštívil v západoněmeckém Kasselu výstavu moderního umění documenta II, kde ho zvláště zaujaly obrazy Jacksona Pollocka a Ernsta Wilhelma Naye.

V roce 1961 se rozhodl emigrovat. Nejprve sám cestoval jako turista do Sovětský svazu, vzal si sebou o trochu více zavazadel, které pak při návratu uložil na nádraží v Západním Berlíně. Poté se vrátil do Drážďan za manželkou, prodal Trabanta a druhý den je kamarád odvezl do Berlína. Zde přejeli S-Bahnem do Západního Berlína, což bylo ještě tehdy možné, když Berlínská zeď byla postavena o dva měsíce později. Nemohl si tedy sebou vzít ani žádné své obrazy, měl pouze album s jejich fotografiemi.[2]

V NSR začal studovat Staatliche Kunstakademii v Düsseldorfu, kde získal dvouleté stipendium. Roku 1963 se Sigmarem Polkem a Konradem Luegem spoluzakládal uměleckou skupinu Kapitalistischen Realismus. Byli silně ovlivněni americkým a britským pop artem.

Roku 1963 měl v Mobelhausu Berges v Düsseldorfu svou první samostatnou výstavu. Kritika ji přijala dobře. V roce 1972 reprezentoval Západní Německo na Benátském bienále. Roku 1973 prvně vystavoval v USA, v Reinhard Onnasch Gallery na Manhattanu.

V letech 1971-1983 byl řádným profesorem na Akademii v Düsseldorfu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

K jeho velmi známým a mediálně často komentovaným dílům patří vitrážové okno v katedrále v Kolíně nad Rýnem, které vytvořil roku 2007. Je vysoké dvacet metrů, má povrch 113 metrů čtverečních. Skládá se z 11 500 sklíček různých barev. Richter okno katedrále daroval. Kolínský arcibiskup Joachim Meisner ho však tvrdě kritizoval a prohlásil o něm, že by se "hodilo spíše do mešity".

Roku 2012 se jeho abstraktní obraz z majetku hudebníka Erica Claptona prodal za 21,3 milionů liber, čímž se stal historicky nejdražším prodaným obrazem od žijícího umělce.[3] V roce 2015 se jeho abstraktní obraz z roku 1986 prodal na aukci v Sotheby's za 30,4 mil. britských liber (asi 1,1 mld. Kč), čímž se zařadil mezi nejdražší žijící malíře.[4][1]

Ve středu dne 8. března 2017 večer v Londýně na aukci byl prodán obraz "Eisberg" (Ledovec) za částku 20,4 milionů eur (v přepočtu asi 551,3 milionů korun). Jedná se o dosud nejdražší vydraženou krajinomalbu na světě. Olejomalba z roku 1982 o rozměrech 101 x 151 centimetrů zobrazuje vodní plochu s plujícím ledovcem.[5][3][6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b The Culture Trip: 10 Most Expensive Contemporary Artists
  2. ELGER, Dietmar. Gerhard Richter: A Life in Painting. Chicago : University of Chicago Press, 2009. 389 s. Dostupné online. ISBN 9780226203232. Kapitola Dresden. (angličtina)  
  3. a b -REK-. Svět má nový nejdražší obraz žijícího umělce: abstrakci od Gerharda Richtera [online]. Hospodářské noviny, 2012-10-13, [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.  
  4. Sotheby's: Contemporary Titans Reign Supreme
  5. Sotheby´s: Surface Tension: Rare Richter Comes to Market
  6. ČTK. Richterův obraz Ledovec se v aukci prodal za rekordní půl miliardy. iDNES [online]. 2017-03-09 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.  
  7. ČTK. Ledovec. Aukce obrazu vyšplhala k rekordu. Metro. 03 2017, čís. 50, s. 8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]