Franz Bernert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho biskupská Milost
Franz Bernert
10. Apoštolský vikář v Sasku
25. Apoštolský prefekt v Horní Lužici
Církev římskokatolická
Provincie žádná (exemptní neobsazené biskupství)
Arcidiecéze žádná (exemptní neobsazené biskupství)
Diecéze Drážďansko-míšeňská
Sídlo Drážďany
Uveden do úřadu 28. ledna 1876
Období služby 18761890
Předchůdce Ludwig Forwerk
Nástupce Ludwig Wahl
Svěcení
Jáhenské svěcení 26. července 1834 v Litoměřicích
Kněžské svěcení 4. srpna 1834
Biskupské svěcení 19. března 1876 v Litoměřicích
světitel Augustin Wahala
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
10. apoštolský vikář v Sasku
25. apoštolský prefekt v Horní Lužici
18. titulární biskup z Azotu (vše 1876-1890)
Zpovědník saského krále Alberta
Osobní údaje
Rodné jméno Franz Johann Bernert
(němčina)
Země Rakouské císařství
Datum narození 4. dubna 1811
Místo narození Znak obce Chotyně.gif Grabštejn, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Křest 5. dubna 1811
Datum úmrtí 18. března 1890 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí Dresden Stadtwappen.svg Drážďany,
Flagge Königreich Sachsen (1815-1918).svg Saské království,
Flag of the German Empire.svg Německé císařství
Místo pohřbení Starý katolický hřbitov v Drážďanech
Národnost sudetský Němec
Rodiče Franz a Veronika Bernertovi
Blízká osoba Franz Wenzel Schwarz (synovec)
Povolání
Znak biskupa
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Johann Bernert (4. dubna 1811, Grabštejn[1][nedostupný zdroj]18. března 1890 Drážďany) byl severočeským římskokatolickým duchovním, titulárním biskupem z Azotu, apoštolským vikářem biskupství Míšeň-Drážďany a apoštolským prefektem v Horní Lužici. Stal se rovněž zpovědníkem saského krále Alberta.

Hrob Franze Bernerta na hřbitově v Drážďanech

Život[editovat | editovat zdroj]

Počátky životní dráhy[editovat | editovat zdroj]

Franz Johann Bernert se narodil v podhradí hradu Grabštejn v rodině panského správce Franze Bernerta. Již v raném věku zamířil na duchovní dráhu a v semináři vystudoval teologii. 26. července 1834 přijal v Litoměřicích jáhenské svěcení a 4. srpna téhož roku byl vysvěcen na kněze. Nejprve působil jako kaplan v Hrádku nad Nisou v sousedství svého rodiště, poté sloužil již jako farář v Raspenavě a v Novém Městě pod Smrkem. V roce 1841 mu bylo přikázáno odejít do sousedního, převážně luteránského Saska, jehož královská rodina byla ovšem katolická. Od roku 1841 působil jako duchovní v Míšni, od roku 1846 pak jako duchovní ve Cvikově. Následně se stal superiorem, tedy hlavním farářem katolického Dvorního kostela v hlavním městě Drážďanech. Jako superior nejvýznamnějšího katolického chrámu v zemi byl přijat v roce 1862 do saské katolické konzistoře jako její druhý duchovní rada. Bernertovy vynikající znalosti teologie a jeho mírná povaha natolik oslovily samotného saského krále Alberta, že si Bernerta vybral za svého privátního duchovního rádce a zpovědníka.

Apoštolským administrátorem[editovat | editovat zdroj]

V Bernertově době panovala v Sasku poněkud nestandardní organizace katolické církve na nejvyšší úrovni. Středověké biskupství v Míšni bylo s nástupem reformace postupně likvidováno, až v roce 1581 zaniklo docela. S přestupem saských kurfiřtů zpět na katolickou víru svitla naděje na jeho obnovení. To se skutečně podařilo v roce 1743, ovšem papežové do biskupství, nově zřízeného pod jménem Drážďansko-míšeňské, již neinstalovali řádné biskupy, nýbrž ponechávali řízení diecéze na tzv. apoštolských vikářích, tedy mimořádných administrátorech Svatého stolce, kteří často, ale ne vždy, disponovali biskupským svěcením. Tato praxe přetrvávala až do roku 1921 a ani za Bernertova života se na ní nic nezměnilo. Teprve po tomto datu začala být diecéze obsazována řádnými biskupy, ovšem až dodnes má poněkud výjimečné postavení v tom, že podléhá přímo Svatému stolci a nikoli některému arcibiskupovi. Zcela zvláštní poměry vládly v saské Horní Lužici, kde Bernert začal sloužit jako děkan budyšínského kostela sv. Petra. Horní Lužice měla ve správních a státoprávních otázkách výjimečné postavení zpečetěné Pražským mírem z r. 1635. Ani jeho postupné oklešťování ani vydání první saské quasi-demokratické a unifikující ústavy v roce 1831 na tom zásadním způsobem nic nezměnilo. V církevně-správních záležitostech podléhala země až do příchodu reformace biskupům v Míšni, poté zřídil papež v roce 1567 úřad tzv. apoštolského prefekta pro Horní Lužici, který sídlil v Budyšíně, měl na starosti lužické katolíky a představoval jakéhosi "biskupa v malém", který se v závažnějších otázkách obracel na pražského arcibiskupa. Od vydání saské ústavy v roce 1831 začalo být pravidlem, že úřady saského apoštolského vikáře a hornolužického apoštolského prefekta bývávaly svěřeny téže osobě. Když v lednu 1875 zemřel dosavadní držitel obou církevních úřadů, Ludwig Forwerk (29. srpna 1816, Drážďany – 8. ledna 1875, Drážďany), byl za jeho nástupce vybrán právě Bernert, který do obou funkcí nastoupil 28. ledna 1876. Aby byl pro své nové úřady lépe vybaven, začal se připravovat na přijetí biskupského svěcení. To obdržel 19. března 1876 v Litoměřicích z rukou biskupa Augustina Wahaly. Zároveň s tím byl Bernert jmenován titulárním biskupem z Azotu. V závěru své životní dráhy, v roce 1884, obdržel Bernert čestný doktorát teologické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Bernert je pochován na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech.

Rodina a záliby[editovat | editovat zdroj]

Bernert se narodil do rodiny Franze Bernerta, vrchnostenského správce clam-gallasovského panství Grabštejn a jeho ženy Veroniky. Měl sestru Annu,[2] která se provdala za Wenzela Schwarze, chudého sedláka ze Špitálního Gruntu, dnešního Dolního Sedla. Měli spolu celkem 7 synů, z nichž dva, Franz (1841–1911) a Adolf se stali významnými sochaři a jiný ze synů, Franz Wenzel (18421919), ke kterému měl Bernert ze svých synovců nejblíže, proslul jako světoznámý malíř, jehož díla dodnes vystavují přední evropské galerie. Franz Wenzel Schwarz také studoval v Drážďanech a Bernert ho podporoval na studiích i v kariéře.[3] Výtvarné umění bylo ostatně jednou z velkých zálib Franze Johanna Bernerta, označovaného za "typického představitele intelektuálního a vědátorského duchovního 19. století".[4] K těm dalším zálibám patřily vlastivěda, botanika a tvorba vlastních herbářů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Franz Bernert na německé Wikipedii, Ludwig Forwerk na německé Wikipedii a Liste der Bischöfe von Dresden-Meißen na německé Wikipedii.

  1. Matriční záznam Bernertova narození [online]. Dostupné online. 
  2. MATOUŠEK, Jan. Franz Johann Bernert, In KLUTTIG, Thomas a kol., Lebensräume, Lebensgeschichten, Historische Persönlichkeiten im Kleinen Dreieck: Zittau - Hrádek - Bogatynia / Životní prostory, životní příběhy, Historické osobnosti v Malém trojúhelníku Zittau - Hrádek - Bogatynia. Příprava vydání Kluttig, Thomas; překlad Michael Martin, Hedvika Zimmermannová. 1. vyd. Hrádek nad Nisou: Städtische Museen Zittau / Brána Trojzemí o.p.s., Hrádek nad Nisou, 2013. 63 s. S. 4-5, zde s. 4. Německo-česky. 
  3. a b ŘEHÁČEK, Marek. Hrádecko: krajina na Nise. 1. vyd. Liberec: Petr Polda, 2001. 349 s. ISBN 80-903056-0-1. S. 238-240 (kap. "Biskup z podhradí). 
  4. ŘEHÁČEK..., s. 240
10. apoštolský vikář v Sasku
Předchůdce:
Ludwig Forwerk
18761890
Franz Bernert
Nástupce:
Ludwig Wahl
25. apoštolský prefekt v Horní Lužici
Předchůdce:
Ludwig Forwerk
18761890
Franz Bernert
Nástupce:
Ludwig Wahl
18. titulární biskup z Azotu
Předchůdce:
Ferdinand-Aimé-Joseph-Augustin Dupond, MEP
18761890
Franz Bernert
Nástupce:
Augustinus Gockel