František Ondříček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Ondříček
František Ondříček
František Ondříček
Narození 29. dubna 1857
Praha, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. dubna 1922
Milán, Italské královstvíItalské království Italské království
Pamětní deska na rodném domě: Praha, Hradčany – Nový svět 25, U zlatého pluhu

František Ondříček (29. dubna 1857, Praha12. dubna 1922, Milán) byl český houslista, virtuos a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malém domku v Novém Světě na Hradčanech. S otcem hrával v hostincích a kavárnách, aby jako zázračné dítě zvyšoval příjmy otcovy kapely. Jeho technická pohotovost i geniální paměť ho předurčila k vyšším cílům. Po absolvování konzervatoře ve třídě A. Bennewitze v roce 1876 se jeho talentu ujal pražský mecenáš Alois Oliva a mladého Ondříčka poslal k dalšímu studiu do Paříže ke slavnému Josephu Lambertu Massartovi. Po dva roky je Ondříček jeho žákem, získává si jméno v pražských salónech, mj. zvítězil v prestižní soutěži o cenu konzervatoře, kdy kromě diplomu obdržel i vzácné housle. Vystupoval též na slavných Pasdeloupových koncertech a na čas se stal i koncertním mistrem tohoto tělesa.

Přesto v roce 1881 Ondříček opustil Paříž, aby se věnoval sólistické dráze. Hraje v Praze a opět v Paříži, zajížděl i do Londýna, kde vzbudil pozornost královského dvora a vystupoval v St. James’s Hall. Jako Dvořák byl i on jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v Londýně, což byl základ jeho častých návštěv Anglie. Ještě předtím však dobyl svým uměním Vídeň. Po interpretaci Mendelssohnova koncertu opěvoval jeho hru i přísný kritik Eduard Hanslick a otevřel mu cestu do vídeňského, českému umění málo přejícího prostředí. V Pešti se jeho koncertu zúčastnil Ferenc Liszt a jeho výkonem byl tak nadšen, že přišel na pódium, aby ho objal. Podnikal koncertní cesty po celém světě včetně evropského i asijského Ruska a Spojených států. Jen v sezóně 18951896 uspořádal v severní Americe 70 koncertů.

Osou jeho repertoáru byly zejména sólové skladby Johanna Sebastiana Bacha, houslové sonáty klasicismu (zejména Beethovenovy) a nejslavnější koncerty klasické a romantické éry. (Beethoven, Paganini, Mendelssohn, Bruch). Stěžejním dílem umělcova repertoáru se stal Dvořákův Houslový koncert a moll. Ač byl dedikován Josephu Joachimovi, Ondříček se ho s nadšením ujal a po premiéře ve Vídni položil základ jeho světové proslulosti. Pod dojmem Ondříčkovy nedostižné hry svěřil českému umělci svůj houslový koncert i Johannes Brahms. Po koncertě v Berlíně byl český umělec jmenován císařsko-královským komorním virtuosem, čímž dosáhl prvenství mezi houslisty své doby. Vrcholným obdobím jeho umělecké aktivity byla devadesátá léta 19. století. Ondříček koncertoval ve všech hlavních evropských střediscích, Itálie se mu obdivovala jako nástupci Paganiniho a v Římě se stal čestným členem Akademie sv. Cecilie. Často koncertoval i v Rusku. Projel je křížem krážem od Archangelska po Jaltu i sibiřský Irkutsk. O jeho popularitě v domácím prostředí svědčí příběh z roku 1901, kdy posluchači po koncertu v Rudolfinu odpřáhli koně od kočáru a sami ho dotáhli na Václavské náměstí, kde Ondříček bydlel.

Byl zahrnut poctami všeho druhu. Rakouský císař jej jmenoval císařským komorním virtuózem. Stal se profesorem a později i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře. Na základě anatomických a fyziologických studií a svých rozsáhlých zkušeností vypracoval vlastní metodu houslové hry, která prokázala svými výsledky neobyčejnou úspěšnost. Pro Oslavy výročí Josepha Haydna ve Vídni sestavil smyčcové kvarteto, které v pěti koncertech provedlo 20 Haydnových děl.

Po vzniku Československa se vrátil do Prahy a stal se profesorem mistrovské školy na pražské konzervatoři. Pokračoval v koncertní činnosti. Zemřel v 65 letech, čtyři dny po koncertě v Ženevě, ve vagóně na železniční stanici v Miláně. Příčinou byla náhlá zástava srdce.

Ondříčkovo jméno neslo v letech 1922 až 1958 smyčcové kvarteto, působící krátce před jeho smrtí pod názvem Umělecké smyčcové kvarteto.

Portrét Františka Ondříčka od Václava Brožíka je součástí československé známkové tvorby (emise Umění 1974 z 27. listopadu 1974).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kromě své koncertní a pedagogické činnosti se Ondříček věnoval i kompozici. Šlo nejen o četné vlastní kadence k houslovým koncertům, ale i o řadu velmi působivých houslových skladeb vynikajících svou virtuozitou i lidovou melodikou. Zvláště pozoruhodný je smyčcový kvartet As-dur, op. 22 komponovaný pro České kvarteto.

Skladby pro housle a klavír[editovat | editovat zdroj]

  • Ballade (1877)
  • Dances bohemes, op. 3 (1883)
  • Fantasie na motivy Prodané nevěsty, op. 9 (1888)
  • Barcarole, op. 10 (1890)
  • Romance D-dur, op. 12 (1891)
  • A la Canzona, op. 13 (1894)
  • Fantasie na motivy Glinkovy opery Ivan Susanin, op. 16 (1889)
  • Nocturno, op. 17 (1900)
  • Scherzo caprizioso, op. 18 (1901)
  • Ukolébavka a Valse triste (1913)
  • Rhapsodie boheme, op. 21 (1906)
  • Koncertní etudy D-dur a Es-dur

Jiné skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Transkripce skladeb Bedřicha Smetany a Josefa Suka
  • Romance pro violoncello a klavír, op. 2
  • Dumka pro klavír
  • Smyčcový kvartet As-dur, op.22 (1907)

Pedagogické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Elementarschule des Violinspiels
  • Mittelstuffe
  • Neue Meistertechnik des Violispiels
  • Tägliche Übungen
  • 15 Künstleretuden

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Památce „krále českých houslistů“ mistra Františka, Sborník statí o 25leté činnosti Kruhu přátel, ctitelů a žáků Františka Ondříčka, 1936
  • Šich, Bohuslav: František Ondříček, Kdo je - sv.48, Praha : Orbis, 1947
  • Československý hudební slovník osob a institucí, díl druhý, Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965
  • Žídek, František: Čeští houslisté tří století, Praha : Panton, 1979