Ernst Cohen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ernst Julius Cohen
Ernst Julius Cohen (asi 1902)
Ernst Julius Cohen (asi 1902)
Rodné jméno Ernst Julius Cohen a Ernest Julius Cohen
Narození 7. března 1869
Amsterdam
Úmrtí 5. března 1944 (ve věku 74 let) nebo 6. března 1944 (ve věku 74 let)
Auschwitz-Birkenau
Alma mater Amsterdamská univerzita
Zaměstnavatelé Amsterdamská univerzita (1896–1901)
Amsterdamská univerzita (1901–1902)
Universiteit Utrecht (1902–1939)
Amsterdamská univerzita
Universiteit Utrecht
Ocenění čestný doktor
zahraniční člen Královské společnosti
Funkce rector of Utrecht University
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Julius Cohen (7. března 1869 Amsterdam5.[1] nebo 6. března 1944 Auschwitz, Generální gouvernement[2]) byl nizozemský chemik, první předseda Královské nizozemské chemické společnosti a rektor Univerzity v Utrechtu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ernst Julius Cohen pocházel z německé rodiny židovského vyznání, která se usadila v Německu. Byl synem ředitele chemické továrny Jacoba (Jacquesa) Cohena (24. března 1833, Düsseldorf – 24. února 1881, Amsterdam)[3] a jeho ženy Nanny Rosenthal (10. května 1835, Hannover – 3. února 1915, Amsterdam). Základní školu navštěvoval v rodném městě, od roku 1886 pokračoval na místním gymnáziu a od roku 1888 studoval chemii na Amsterdamské univerzitě. Zde byl vynikajícím žákem J. H. van 't Hoffa. Během studií pobýval u Henriho Moissana v Paříži a také tři měsíce působil na „Zemědělském výzkumném ústavu“ v Bredě. Promoval 8. listopadu 1893. Obhajobou práce Het bepalen van overgangspunten langs electrischen weg en de electromotorische kracht bij scheikundige omzetting („Stanovení přechodových bodů podél elektrických drah a elektromotorické síly v chemickém výzkumu“) získal titul doktora přírodních věd.

Poté se stal asistentem J. H. van't Hoffa, po jeho odchodu do Berlína asistoval v Amsterdamu H. W. B. Roozenboomovi a v roce 1896 se zde stal docentem fyzikální chemie. V roce 1899 studoval u Svante Arrhenia ve Stockholmu. 24. října 1901 byl jmenován mimořádným profesorem fyzikální chemie na Amsterdamské univerzitě, svou práci zde 9. prosince téhož roku zahájil přednáškou „O extrémech v oblasti obecné a fyzikální chemie“ (nizozemsky Uitersten op het gebied der algemeene of physische chemie). 23. června 1902 se stal profesorem chemie na Univerzitě v Utrechtu. V Utrechtu se podílel organizačně i na chodu školy a v akademických rocích 1915–1918 zde byl rektorem. V roce 1939 zde získal čestný doktorát. Po německém obsazení Nizozemska byl Ernst Cohen internován v několika koncentračních táborech, mezi jinými i v tranzitním táboře Westerbork. Zahynul v plynové komoře koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska E. J. Cohena (1902-1939)
dílo neznámého umělce, autor fotografie z roku 1939 neznámý, osud desky taktéž neznámý

Cohen se věnoval především alotropii kovů, zejména cínu (příčině cínového moru). Kromě toho se zabýval i polymorfií prvků a sloučenin, fotochemií, elektrochemií (chemie galvanických článků a piezoelektřina), korozí ale i historií vědy (kromě jiných ho zajímal Herman Boerhaave). V roce 1907 napsal knihu o historii oxidu dusného a biografii nositele Nobelovy ceny J. H. van't Hoffa. Celkem publikoval více než 400 vědeckých článků a několik knih.[1] Margit Szöllösi-Janze ve své knize Science in the Third Reich (Věda ve Třetí říši) uvádí, že: „Cohen se s velkým úsilím podílel na obnovení vztahů západoevropských vědců se svými německými kolegy po první světové válce“.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ernst Cohen byl od roku 1903 prvním předsedou Nizozemské chemické společnosti. V roce 1913 se stal členem Královské nizozemské akademie věd (v roce 1942 byl donucen rezignovat[4]). 6. prosince 1924 byl zvolen korespondujícím členem Akademie věd SSSR.[5] V roce 1919 se stal prvním prezidentem nově založené Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (Union Internationale de la Chimie Pure et Appliquée).[6]

Získal Zlatou medaili „Batávské společnosti experimentální filozofie“ (Bataafs Genootschap voor Proefondervindelijke Wijsbegeerte) v Rotterdamu a v roce 1923 byl jmenován rytířem Řádu nizozemského lva.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • Het bepalen van overgangspunten langs electrischen weg en de electromotorische kracht bij scheikundige omzetting. 1893
  • Experimentaluntersuchung über die Dissociation Gelöster Körper in Alkohol-Wassergemischen. 1897
  • Allotropieën. 1904
  • Das Lachgas. Eine chemisch-kulturhistorische Studie. 1907
  • Jacobus Henricus van 't Hoff. Sein Leben und Wirken. 1912
  • Herman Boerhaave en zijne beteekenis voor de chemie. 1918
  • Piezochemie kondensierter Systeme. 1919
  • Pasteur's échec in het "Institut". 1923
  • Viftig jaren uit de geschiedenis eener theorie (1874-1924) Hare grondleggers. 1924
  • Het leven van Joseph Achille Le Bel. 1924
  • Physicochemical Metamorphosis and some Problems in Piezochemistry. 1926
  • Uit het land van Benjamin Franklin. 1928

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Julius Cohen na německé Wikipedii.

  1. a b c d SZÖLLÖSI-JANZE, Margit. Science in the Third Reich. [s.l.]: Berg Publishers, 2001. Dostupné online. ISBN 978-1-85973-421-6. S. 255. (anglicky) 
  2. Geheugen van Utrecht (Online, navštíveno 16. července 2016): Utrechts Archief uvádí nesprávnou informaci. Také kniha Na driekwart eeuw. Dr. Ernst Cohen (2013), s. 414 uvádí: "In zijn aan hem gewijde herdenkingsartikel in het Chemisch Weekblad van 22 december 1945 liet Hugo Rudolph Kruyt er geen twijfel over bestaan dat professor Cohen in maart 1944 in Auschwitz om het leven kwam.(noot 310) Het is daarom eigenlijk heel verwonderlijk dat er in biografische artikelen over Cohen een andere versie met een overlijden op 16 mei 1945 in kamp Bergen Belsen ingang vond.(311) Maar achteraf valt dit goed te verklaren. Op 29 november 1945 berichtte het Militair Gezag namelijk aan zijn familie, dat E.J. Cohen in Bergen-Belsen was gestorven.(312) Men had hem verward met een overigens veel jongere Ernst Julius Cohen, die inderdaad in 1945 in Bergen-Belsen omkwam, bleek later. Gevraagd om toetsing deelde de afdeling Oorlogsnazorg van het Nederlandse Rode Kruis op 4 januari 2010 mee, dat er een persoonsverwisseling had plaats gehad.(313) De nieuwe informatie luidde als volgt: "Na zijn arrestatie op 28 februari 1944 is Cohen de volgende dag in kamp Westerbork geregistreerd als gevangene in barak 70. Een paar dagen later, op 3 maart 1944, werd hij gedeporteerd naar Auschwitz. De trein kwam in de nacht van 5 op 6 maart 1944 te Auschwitz aan." [Cohen is daar direct na de eerste selectie vergast. Primo Levi: "la notte li inghiottí, puramente e semplicementen".] Zkráceně: Nizozemské vojenské úřady zaměnily osoby stejného jména a uvedly rodině i civilním úřadům nesprávné datum i místo úmrtí Bergen-Belsen, správné datum a místo je: Auschwitz, 5. nebo 6. března 1944.
  3. cit. W. P. Jorissen: COHEN (Jacques). In: Petrus Johannes Blok, Philipp Christiaan Molhuysen (vyd.): Nieuw Nederlandsch Biografisch Woordenboek (NNBW), Deel 4. N. Israel, Amsterdam 1974, reprint A.W. Sijthoff’s Uitgevers-Maatschappij, Leiden 1918, Sp. 443 (online: Instituut voor Nederlandse Geschiedenis), (nizozemsky))
  4. Ernst Julius Cohen (1869 - 1944) [online]. Royal Netherlands Academy of Arts and Sciences [cit. 2015-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Коген Эрнст Юлиус [online]. Ruská akademi věd [cit. 2017-03-08]. Dostupné online. (rusky) 
  6. BERKEL, K. V.; HELDEN, A.V.; PALM, L.C. A History of Science in The Netherlands. Leiden-Boston-Köln: Brill Academic Pub, 1998. 659 s. Dostupné online. ISBN 90-04-10006-7. S. 438–440. 
  7. Ernst Julius Cohen (1869—1944) [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ernst Cohen: Na driekwart eeuw. Levensherinneringen. Red. Frits Broeyer & Leen Dorsman. Utrecht, Matrijs, 2013. ISBN 978-90-5345-468-8
  • H. A. M. Snelders: Cohen, Ernest Julius (1869-1944). In: Biografisch Woordenboek van Nederland. Den Haag, 1979, Bd. 1, (nizozemsky)
  • H. R. Kruyt: Levensbericht E. J Cohen. In: Jaarboek, 1949-1950, Amsterdam, pp. 265-274 (Online PDF, (nizozemsky))
  • N. Japikse, H. Brugmans: Persoonlijkheden in het Koninkrijk der Nederlanden in woord en beeld. van Holkema & Warendorf N. V., Amsterdam, 1938, S. 309 (Online, (nizozemsky))

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]