Přeskočit na obsah

Emmanuel Macron

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emmanuel Macron
Zvolený prezident Francie
Úřadu se ujme:
14. května 2017
Nastupující zaFrançoise Hollanda
ministr hospodářství a průmyslu Francie
Ve funkci:
26. srpna 2014 – 30. srpna 2016
PrezidentFrançois Hollande
Předseda vládyManuel Valls
PředchůdceArnaud Montebourg
NástupceMichel Sapin
Stranická příslušnost
ČlenstvíRenaissance (od 2016)
Socialistická strana (2006–2009)
nezávislý (2009–2016)
Rodné jménoEmmanuel Jean-Michel Frédéric Macron
Narození21. prosince 1977 (46 let)
Francie Amiens, Francie
ChoťBrigitte Macronová (od 2007)
RodičeJean-Michel Macron a Françoise Noguèsová
PříbuzníEstelle Macron a Laurent Macron (sourozenci)
Laurence Auzière-Jourdan (nevlastní dcera)
Sébastien Auzière (nevlastní syn)
Tiphaine Auzière (nevlastní dcera)
SídloElysejský palác (od 2017)
Alma materÉcole Nationale d'Administration (2002–2004)
Univerzita Paříž X
Lyceum Jindřicha IV.
Pařížský institut politických věd
La Providence
Profeseinvestiční bankéř, státník, úředník a politik
Náboženstvíagnosticismus
OceněníVšeobecná soutěž (1994)
velkodůstojník Řádu Jižního kříže (2012)
komandér Řádu britského impéria (2014)
velkokříž Řádu Spasitele (2017)
velkokříž Řádu čestné legie (2017)
… více na Wikidatech
PodpisEmmanuel Macron, podpis
Webová stránkawww.elysee.fr
CommonsEmmanuel Macron
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron (* 21. prosince 1977 Amiens) je francouzský politik, bývalý investiční bankéř. Od srpna 2014 zastával funkci ministra hospodářství, na kterou po dvou letech, v srpnu 2016, rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v roce 2017, ve které ve druhém kole 7. května 2017 porazil Marine Le Penovou se ziskem 66,06 % hlasů a stal se tak zvoleným prezidentem Francie. Úřadu by se měl ujmout 14. května 2017.

Původ, studium a povolání

Emmanuel Macron se narodil do levicově zaměřené rodiny lékaře a vysokoškolského profesora neurologie Jean-Michela Macrona (* 1950) a jeho manželky Françoise rozené Noguèsové, která pracuje jako posudková lékařka pro úřadovnu sociálního pojištění. Jeho rodiče se v roce 2010 rozvedli, otec je podruhé ženatý.

Po maturitě na Lyceu Jindřicha IV. v Paříži dále studoval na prestižních vysokých školách. V roce 2004 absolvoval École Nationale d'Administration (ENA) ve Štrasburku. V letech 1999 až 2001 byl asistentem francouzského protestantského filozofa Paula Ricoeura,[1] pro jehož poslední dílo zpracovával poznámkový aparát a seznam literatury.

V letech 2004 až 2008 pracoval jako inspektor (vládní ředitel) na francouzském ministerstvu financí. Tehdy se také stal členem Socialistické strany. Později se ale této politické příslušnosti vzdal a začal pracovat jako investiční bankéř v soukromém bankovním domě Banque Rothschild & Cie. V závěru svého působení pro tuto banku sjednal v roce 2012 významnou dohodu mezi švýcarskou společností Nestlé a americkým farmaceutickým koncernem Pfizer, za což byl odměněn částkou několika milionů eur.[1] Jednalo se o prodej výroby dětské výživy firmě Nestlé, která za tuto transakci zaplatila 11,9 miliardy dolarů.

Rodina a přátelé

Macronovou manželkou je od roku 2007 Brigitte Macronová, rozená Trogneuxová, pocházející z rodiny výrobců čokolády v Amiensu. Je jeho bývalou učitelkou francouzštiny a latiny a byla také vedoucí školního divadla, ve kterém Macron hrál. Je o 24 let starší než on. Seznámili se na jezuitském gymnáziu La Providence v Amiensu, kde Macron studoval a bylo mu tehdy 15 let. Dcera Macronovy manželky Laurence byla jeho spolužačkou.[2][3] Kvůli vzniklé situaci a velkému rozruchu v obou rodinách pak Macron odešel na přání svých rodičů do Paříže, kde se zapsal na poslední rok gymnázia na Lyceu Jindřicha IV. a následně složil s výborným prospěchem maturitní zkoušky (baccalauréat).[4][5] Pár však zůstal zprvu tajně, později otevřeně spolu.[6]

Brigitte Macronová má tři děti ze svého předchozího manželství a sedm vnoučat. Její děti jsou Sébastien (* 1975), Laurence (* 1977) a (dcera) Tiphaine (* 1984). Když se její první manžel André-Louis Auzière dozvěděl „krutou pravdu“ o vztahu své ženy k jejímu studentovi, okamžitě opustil společnou domácnost.[7] Brigitte se s Auzièrem rozvedla terpve v roce 2006.[8][9]

Při svatbě Emmanuela a Brigitte Macronových dne 10. října 2007 v přímořském letovisku Le Touquet-Paris-Plage v roce 2007 byli přítomni Michel Rocard, bývalý francouzský socialistický premiér, a jeho manželka. Jedním ze svědků byl velkopodnikatel (majitel nákupních středisek) Henry Hermand (1924-2016), Rocardův přívrženec, který byl již od roku 2002 Macronovým rádcem. Hermand také Macronovi půjčil 550 000 eur na koupi bytu v Paříži, a to v době, kdy Macron pracoval na ministerstvu financí.[10]

Mezi přátele budoucího prezidentského páru patří Delphine Arnaultová (* 1975), ředitelka společnosti Louis Vuitton, a její partner, miliardář Xavier Niel, majitel několika společností (mj. 55 % akcií Monaco Telecom). Delphine Arnaultová je dcera Bernarda Arnaulta, nejbohatšího občana Francie.[11]

Politické působení

Politické funkce a kandidatura na prezidenta Francie

Od srpna 2014 zastával funkci francouzského ministra hospodářství. Na tuto funkci po dvou letech, v srpnu 2016, rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v roce 2017.[12] V lednu 2017, před startem ostré části kampaně, byl označován za „černého koně“ voleb a v průzkumech si držel třetí místo za pravicovou političkou Marine Le Penovou a konzervativním Françoisem Fillonem.[13]

V prvním kole prezidentských voleb, které se konalo 23. dubna 2017, však získal 24,01 % hlasů,[14] nejvíce ze všech kandidátů, a postoupil do druhého kola.[15]

Názory a záměry

Macron vstoupil do kampaně k prezidentským volbám 2017 jako kandidát nezávislý na jakékoliv politické straně, vede však nové politické hnutí En Marche!, které se řídí heslem En marche, la France! („Francie, na pochod!“). Jeho politické postoje jsou středové a sociálně-liberální.[16]

Macron podpořil politiku „otevřených dveří“ pro imigranty a uprchlíky, kterou v Německu prováděla hlavně ve druhé polovině roku 2015 a ještě v roce 2016 kancléřka Angela Merkelová.[17] Podle Macrona by Francie mohla přijmout více migrantů než doposud a měla by aktivně podporovat jejich příchod do Evropy, protože imigrace má podle něj pozitivní dopad na ekonomiku.[18]

V únoru 2017 označil Macron francouzskou koloniální minulost v Alžírsku za „zločin proti lidskosti“. Francie by se podle něho měla omluvit za „barbarské chování“ během alžírské války za nezávislost v letech 1954–1962. Tento postoj přinesl Macronovi ztrátu přízně mnoha voličů, zvláště na jihu Francie.[19]

Macron prohlásil, že pokud zvítězí v prezidentských volbách, tak se zasadí o to, aby EU přijala sankce vůči Polsku.[20]

Reference

  1. ↑ a b MÁNERT, Oldřich. Fenomén Macron. Francouze uhranul reformátor, který sbalil profesorku. iDNES.cz [online]. 2016-8-17. Dostupné online. 
  2. ↑ Macrona okouzlila vdaná učitelka s třemi dětmi. Bez manželky by asi nekandidoval. http://www.lidovky.cz/macrona-okouzlila-vdana-ucitelka-s-tremi-detmi-bez-trogneuxove-by-asi-nekandidoval-gkh-/zpravy-svet.aspx?c=A170424_215956_ln_noviny_ELE. Lidovky.cz, 25. dubna 2017
  3. ↑ DRUCKERMAN, Pamela: Sex and the French Elections (Sex a francouzské volby), https://www.nytimes.com/2017/02/02/opinion/sex-and-the-french-elections.html. The New York Times, 2. února 2017 (anglicky).
  4. ↑ LENOIR, Christian: Emmanuel Macron „exilé“ à Paris par ses parents... à cause de Brigitte Trogneux. (Emmanuel Macron byl svými rodiči „vyhoštěn“ do Paříže... kvůli Brigitte Trogneuxové.) http://www.closermag.fr/article/emmanuel-macron-exile-a-paris-par-ses-parents-a-cause-de-brigitte-trogneux-574228, 12. listopadu 2015 (francouzsky).
  5. ↑ BLUME, Georg a RAETHER, Elisabeth: Emmanuel Macron: Der heitere Populist (Emmanuel Macron: Veselý populista.) Die Zeit, http://www.zeit.de/2017/06/emmanuel-macron-frankreich-praesidentschaftswahl-favorit/komplettansicht, 5. února 2017 (německy).
  6. ↑ PERSIO, Sofia Lotto: Emmanuel Macron: From teacher's pet to teacher's husband to President of France (Emmanuel Macron: Od miláčka učitelky k manželovi učitelky a prezidentovi Francie), http://www.ibtimes.co.uk/unusual-romance-presidential-favourite-emmanuel-macron-his-wife-brigitte-1605082, International Business Times UK, staženo 12. dubna 2017 (anglicky).
  7. ↑ BONIS, Mathieu: Brigitte Macron – Qui est André-Louis Auzière son premier mari ? (Brigitte Macronová - kdo je André-Louis Auzière, její první manžel? Gala, http://www.gala.fr/l_actu/news_de_stars/brigitte_macron_-_qui_est_andre-louis_auziere_son_premier_mari_393337, 7. května 2017 (francouzsky)
  8. ↑ GERBER, Louis: Emmanuel Macron the new French minister of the economy (Emmanuel Macron, nový francouzský ministr hospodářství), http://www.cosmopolis.ch/english/politics/e0016900/emmanuel_macron_e01690000000000.htm, staženo 12. dubna 2017 (anglicky).
  9. ↑ Le père de ses enfants. Qui est André-Louis Auzière, l'ex-mari de Brigitte Macron ? (Otec jejích dětí. Kdo je André-Louis Auzière, bývalý manžel Brigitte Macronové?) Voici, http://www.voici.fr/news-people/actu-people/qui-est-andre-louis-auziere-l-ex-mari-de-brigitte-macron-630590, 1. května 2017 (francouzsky)
  10. ↑ RAULIN, Nathalie: Décès de Henry Hermand, le bienfaiteur de Macron (Úmrtí Henryho Hermanda, Macronova dobrodince). Libération, http://www.liberation.fr/france/2016/11/07/deces-de-henry-hermand-le-bienfaiteur-de-macron_1526717, 7. listopadu 2016 (francouzsky).
  11. ↑ WIEGEL, Michaela: Seine Lehrerin (Jeho učitelka), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. května 2017, s. 9.
  12. ↑ Francouzský ministr hospodářství Macron rezignoval. Chce se stát prezidentem. iHNed.cz [online]. 2016-8-30. Dostupné online. 
  13. ↑ HORKÝ, Petr. Francouzský volební boj oživil černý kůň, mladík Emmanuel Macron. Respekt.cz [online]. 2017-01-19 [cit. 2017-01-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ Election présidentielle 2017 - France Entière, résultats au 1er tour [online]. Ministère de l'Intérieur [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. ↑ Spočítáno. O křeslo francouzského prezidenta se utkají Macron a Le Penová. iDNES.cz [online]. 2017-4-24. Dostupné online. 
  16. ↑ ENDEWELD, Marc: La démonstration de force du social-libéral Emmanuel Macron (Demonstrace síly sociálně-liberálního Emmanuela Macrona), https://www.marianne.net/politique/la-demonstration-de-force-du-social-liberal-emmanuel-macron. 10. prosince 2016 (francouzsky).
  17. ↑ Accueil des réfugiés : «Un devoir» pour Macron - Le Parisien [online]. Leparisien.fr [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ Macron : «L'arrivée de réfugiés est une opportunité économique» [online]. Lefigaro.fr [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ "Chovali jsme se barbarsky, byl to zločin proti lidskosti, přiznal Macron. A pak vypukla bouře". Globe24.cz. 17. února 2017.
  20. ↑ "Macronovi se hrozby nevyplatily. Nedělejte si z nás kampaň! zní z Polska". Týden. 28. dubna 2017.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emmanuel_Macron&oldid=14978111“