Eliáš Galajda
Eliáš Galajda | |
---|---|
Narození | 1. srpna 1931 Čertižné |
Úmrtí | 10. srpna 2017 (ve věku 86 let) Košice |
Alma mater | Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity |
Povolání | spisovatel, básník, literární vědec, rusista, vysokoškolský učitel a man of letters |
Zaměstnavatel | Prešovská univerzita v Prešově |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eliáš Galajda (ukrajinsky Илля Галайда, Ilja Halajda; 1. srpna 1931, Čertižné – 10. srpen 2017, Košice) byl slovenský spisovatel ukrajinské národnosti.
Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Lidovou školu navštěvoval v rodné obci, středoškolské vzdělání absolvoval na osmiletém Státním ruském gymnáziu v Humenném, kde odmaturoval v roce 1951 a kde rok působil jako pedagog. Odtud odešel studovat ruštinu a ukrajinštinu (1952–1953) na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po prvním ročníku byl vyslán ke studiu do Saratova na Filologickou fakultu Státní univerzity N. G. Černyševského (rusky Саратовский государственный университет имени Н. Г. Чернышевского) (1953–1955) a na Filologickou fakultu Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova v Moskvě (1955–1958). V roce 1968 získal vysokoškolský titul PhDr., v roce 1972 mu byl udělen vědecký titul CSc. Za kandidátskou disertační práci Puškinove rozprávky. K problému realizmu rozprávok (Puškinovy pohádky. K problému realismu pohádek)[1] a v roce 1976 mu byl přiznán titul doc. za habilitační práci Ruská autorská rozprávka v druhej polovici 18. storočia a prvej polovici 19. storočia (Ruská autorská pohádka v druhé polovině 18. století a první polovině 19. století).
Práce
[editovat | editovat zdroj]V roce 1958 začal pracovat v redakci ukrajinských časopisů Dukla a Družno vpered[2] v Prešově jako redaktor. V letech 1960–1999 působil postupně jako asistent, odborný asistent a docent v Prešově na Katedře ruského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích, která byla od roku 1997 společně s dalšími fakultami oddělena. Vznikla tak Prešovská univerzita v Prešově. Zde se v rámci pedagogické činnosti věnoval výuce disciplín: úvod do literární vědy, historie ruské kultury, folklór a dějiny staré ruské literatury, ruská literatura 19. století. Je spoluautorem učebnic Ruská literatúra pre 1. – 4. ročník stredných škôl (Ruská literatura pro 1. – 4. ročník středních škol, 1974 – 1975). Do konce života žil a tvořil v důchodu v Prešově. Zemřel po krátké těžké nemoci v nemocnici v Košicích, pohřben je na městském hřbitově v Prešově[3].
Členství v profesních organizacích
[editovat | editovat zdroj]- 1982 – člen Svazu slovenských spisovatelů
- 1991 – člen Spolku ukrajinských spisovatelů na Slovensku v rámci Asociace organizaci spisovatelů Slovenska
- 1995 – člen Svazu spisovatelů Ukrajiny
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Poezie
[editovat | editovat zdroj]- 1963 – Ôsmi (Vosmero, 1963)[4] vstup do literatury cyklem básní zveřejněných v kolektivním sborníku
- 1974 – Vzplanutie (Spalachy)[5] úspěšný debut rozsáhlou básnickou sbírkou
- 1981 – Smäd srdca a zeme (Spraha sercia i zemli)[6] v této sbírce a následujících se výrazně projevilo poetické dozrávání až zralost
- 1986 – Nespavosť (Bezsońa)[7] – básnická sbírka
- 1991 – Balada o troch slnkách (Balada pro try soncia)[8]
V básních se věnuje rodnému kraji, vzpomínkám na dětství a tématům, v nichž konfrontuje svůj vnitřní svět s drsnou realitou.
V následujících dvou sbírkách se značně prohloubilo lyrické (emotivní) rozjímání nad osudem i perspektivou človeka.
- 1990 – Hory modré, hory (Hory syni, hory)[9]
- 1994 – Smútok môj každodenný (Moja pečaľ povsjakdenná)[10] – básnická sbírka
- 1998 – Volanie žeriavov (Žuravlynnyj klyč)[11] bibliofilie, kterou vydal Zväz Rusínov-Ukrajincov Slovenskej republiky k 40. výročí jeho tvorby
- 2001 – Nepokojom sa cesta stelie (Trivohami doroha steliťsia)[12] – básnická sbírka
- 2006 – Verše zo zabudnutých zošitov (Virši iz zabutych zošitiv)[13] – básnická sbírka
- 2011 – Jesenné reflexie (Osinni refleksii)[14] – básnická sbírka
Próza
[editovat | editovat zdroj]- 1980 – Keď idú dažde (Koly iduť došči)[15]
- 1989 – Ešte spieva škovránok (Šče spivaje žajvoronok)[16]
Antologie
[editovat | editovat zdroj]- 1977 – Soňačni krynyci[17] Antologie poezie ukrajinských spisovatelů na Slovensku
- 2007 – Z vyhne času (Iz kuzni času)[18] – Antologie současné slovenské poezie přeložené do ukrajinštiny autorem.[19]
Překlad
[editovat | editovat zdroj]- 1995 – Bernardo Guimarães: Izaura[20] – knižní překlad románu z ruského překladu do slovenštiny
- 2006 – Jozef Leikert: Pominuteľnosť (Nedovhovičnisť)[21], Kyjev - překlad díla do ukrajinštiny
Překlady autorových děl
[editovat | editovat zdroj]- 1982 – Srdce ako slnce[22] – kolektivní sborník, v němž byly uveřejněny jeho básně ve slovenském překladu
- 1983 – Ráno pod Karpatami[23] – český sborník
- 1988 – A Karpátok éneke[24] – sborník, krátké prózy a básně v maďarském překladu
- 1990 – Korene[25] – antologie krátké prózy autorů ukrajinské národnosti v ČSSR i s ukázkami z jeho tvorby
- 2002 – Sú také chvíle[26] – slovenský překlad, kolektivní sborník
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Literární Fond Slovenska ocenil Eliáše Galajdu několikrát Cenou Ivana Franka za literární činnost:
- 1994 – za původní tvorbu v ukrajinském jazyce za sbírku Můj smutek každodenní
- 2006 – za překlad sbírky básní Josefa Leikerta: Pomíjivost (Nedovhovičnisť) do ukrajinštiny[27]
- 2007 – za překlad antologie Z vyhne času[28]
- 2011 – za básnickou sbírku Podzimní reflexe[29]
Prémie:
Časopis Sobornisť (ukrajinsky Соборність) mu udělil Mezinárodní literární cenu Ivana Košelivca (ukrajinsky Міжнародна літературна премія імені Івана Кошелівця) za rok 2010[31] za povídku Slovo pro žajvoronkiv.
Zájmy
[editovat | editovat zdroj]Věnoval se i sochařství (měl tři samostatné výstavy plastik upravených ze samorostů)[32] a překládání slovenské a české poezie a prózy do ukrajinštiny a ruštiny. Přispíval do různých periodik[33], zpíval lidové písně.[34]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eliáš Galajda na slovenské Wikipedii.
- ↑ Eliáš Galajda: Skazka Pushkina: k probleme realismem skazok [online]. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1975. Dostupné online.
- ↑ Družno vpered [online]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Pohreby - utorok 15.8.2017, Prešovský Korzár [online]. Petit Press, 15.8.2017 [cit. 2017-08-19]. Dostupné online. (slovenský)
- ↑ Vos'mero. 1. vyd. [online]. Prešov: 1963. Dostupné online.
- ↑ Spalachy. Prešov: Slov. pedagog. nakl., 1974. 80 s.. baila.net [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- ↑ Galajda, Illja. Spraha sercja i zemli: Virši. 1. vyd. [online]. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981. Dostupné online.
- ↑ Halajda, Illja. Bezsonnja. 1. vyd. [online]. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1986. Dostupné online.
- ↑ Halajda, Illja. Balada pro try soncja. 1. vyd. [online]. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1991. Dostupné online.
- ↑ Hory syni, hory. [online]. Prešov: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Viddil ukr. lit., 1990. Dostupné online.
- ↑ Eliáš Galajda: Moja pečal' povsjakdenna. [online]. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1994. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Halajda, Illja a Bobak, Milan, ed. Žuravlynyj klyč. Prjašiv: Sojuz rusyniv-ukrajinciv [online]. Slov. Res. vyd. Cuper, 1998 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20. ISBN 80-967748-4-0.
- ↑ Illia Halajda: Tryvohamy doroha stelytʹsia. Vyd. 1 [online]. Prešov: EXCO, 2001. Dostupné online.
- ↑ Galajda Eliáš, Virši iz zabutych zošitiv. [online]. Prešov: Cuper, 2006. Dostupné online. ISBN 808889039X.
- ↑ Eliáš Galajda: Osinni refleksii. 1. vyd. [online]. Prešov: Spilka ukrajinskych pysmennykiv Slovaččyny, 2011 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. ISBN 9788097028824.
- ↑ Halajda, Illja. Koly jdut' došči: Opovidannja. [online]. Prešov: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1980. Dostupné online.
- ↑ Illja Halajda: Šče spivaje žajvoronok. [online]. Prešov: Slovacke pedahohične vydavnyctvo, 1989 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- ↑ Illja Halajda: Sonjačni krynyci. [online]. Bratislava: Slov. pedahoh. vyd., vyd ukrajin. lit., 1977. Dostupné online.
- ↑ Ìz kuznì času: antolohìja sučasnoji slovac'koji poezìji. [online]. Užhorod: Vydavnyctvo "Zakarpattja", 2007. Dostupné online. ISBN 966-347-044-5.
- ↑ Obálka publikace, www.pulib.sk
- ↑ Bernardo Guimaraes: Isaura [online]. Prešov: Ilja Galajda ARTpress, 1995 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. ISBN 8071190446.
- ↑ Jozef Leikert: Pominuteľnosť, preklad Iľja Galajda, ilustrácie Ľudovít Hološka [online]. Kyjev: Veselka, 2006 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- ↑ KOVÁČ, Fedor. Srdce ako slnce: antológia poézie básnikov ukrajinskej národnosti v ČSSR [online]. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1982. Dostupné online.
- ↑ J. Kabíček; M. Roman; V. Židlický. Ráno pod Karpatami : Výber z poezie a prózy ukrajinských spisovatelů východního Slovenska od roku 1945 [online]. Praha: Československý spisovatel, 1983. Dostupné online.
- ↑ Roman Mihajlo, László Barak. A kárpátok éneke [online]. Bratislava: 1988. Dostupné online.
- ↑ Juraj Andričík. Korene: antológia krátkej prózy autorov ukrajinskej národnosti v ČSSR [online]. Bratislava: Slovenský spisovatel, 1990. Dostupné online.
- ↑ Jackanin, Ivan, and Ladislav Cuper. Sú Také Chvíle…: Antológia Ukrajinskej Poézie Na Slovensku. 1. vyd. [online]. Prešov: Cuper, 2002. Dostupné online. ISBN 80-88890-27-6.
- ↑ Cena Literárneho fondu za pôvodnú slovenskú literárnu tvorbu za rok 2006 [online]. www.litfond.sk, 2016-03-29. Dostupné online.
- ↑ www.bakurier.sk Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., 2016-03-29
- ↑ Ceny Literárneho fondu Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., www.litcentrum.sk, 2016-03-29
- ↑ Udelili ceny Literárneho fondu [online]. www.hn.hnonline.sk, 2016-03-29 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22.
- ↑ www.sobornist-israel.io.ua. sobornist-israel.io.ua [online]. [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22.
- ↑ Bycko Michal. Iľja Galajda: Samorasty [online]. 1993. Dostupné online.
- ↑ Príspevky do tlačovín: Duklja, Druzhno vpered, Neve zhittja a i. [online]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Spivaje Illja Halajda [online]. Medzilaborce: Hudobné štúdio pri Spoločnosti Andyho Warhola a Múzeu moderného umenia Andyho Warhola, 2001. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Osobnosti Filozofickej fakulty v Prešove, ISBN 978-80-555-0834-4. Dostupné online.
- ŇÁCHALOVÁ, Mária; KUNDRÁT, Juraj. Eliáš Galajda - ukrajinský básnik a prekladateľ : (život a dielo). 1. vyd. Prešov: Štátna vedecká knižnica, 2012. 169 s. ISBN 9788085734997.
- Illia Galajda - O personalitate complexă (O osobnosti komplexne) v Portrete şi cărţi II (Portréty a knihy) autora Onufrie Vinţeler, EIKON, Kluj-Napoca, 2007, s.24-34, 434 str. ISBN 978-973-757-059-8.
- Ilja Galajda v Čas i žitťa (Čas a život) autora Mikola Zimomria, Drohobič, 2012, s.183-190, 643 str. ISBN 978-966-2763-30-0. Dostupné omline Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machine..
- Ужгород № 21 (541) Ілля Галайда: “Дід запевняв, що без книжок прожити можна, та мене вони вабили з початкової школи”. Dostupné online (rusky)