Chrám Matky Boží v Paříži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chrám Matky Boží v Paříži
Titulní strana prvního vydání románu
Titulní strana prvního vydání románu
Autor Victor Hugo
Původní název 'Notre-Dame de Paris'
Překladatel Vincenc Vávra Haštalský
Země Francie
Jazyk francouzština
Datum vydání 1831
Česky vydáno 1864
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek pojednává o románu Victora Huga. O pařížské katedrále pojednává článek Katedrála Notre-Dame (Paříž).

Chrám Matky Boží v Paříži (1831, Notre-Dame de Paris) je vrcholný historický román francouzského romantického básníka, prozaika, dramatika, esejisty a politika Victora Huga. Česky kniha vyšla také pod názvem Zvoník od Matky Boží.[1][2]

Kniha ukazuje Romantismus jako jeden z extrémů architektury, vášně a náboženství. Nejvýznamnějším aspektem románu je zájem o architekturu a katedrálu samotnou, která byla v průběhu jeho psaní v dosti tristním stavu, což Victora Huga velmi poznamenávalo. Neméně důležitým tématem knihy je determinismus, revoluce a sociální spory. V průběhu knihy je opakovaně poukazováno na barbarství a absurditu tehdejšího justičního systému.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Quasimodo a Esmeralda, kresba Victora Huga
Ilustrace Luca-Oliviera Mersona k vydání z roku 1889

Román se odehrává ve středověké Paříži v r. 1482, tedy v době vlády francouzského krále Ludvíka XI. (1461 - 1483). Autor zde popisuje různé společenské vrstvy, od krále přes vysoké duchovenstvo, šlechtu a studenty až po společenskou spodinu (žebráky, zloděje, prostitutky). Seznamuje čtenáře také se známými místy středověké Paříže, ale i s jejími malými spletitými uličkami (Soudní palác, Dvůr divů – shromaždiště vyděděnců). Dominantou díla je samozřejmě pařížská katedrála Notre Dame (Chrám Matky Boží). S katedrálou jsou spjaty životní osudy hlavní postavy Quasimoda, hrbatého, téměř hluchého a na jedno oko slepého zvoníka, kterého se v dětství ujal kněz Frollo, za což mu zůstal po celou dobu vděčný a oddaný. Kvůli Frollovi se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo zamilován. Únos Quasimodovi překazil Phoebus z Châteaupers, do nějž se poté Esmeralda zamilovala. Quasimodo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda s ním má soucit, přinese mu na pranýř vodu, za což se do ní zamiluje, i když ví, že marně. Frollo i Quasimodo jsou nešťastně zamilováni do krásné Esmeraldy. Esmeralda ale jejich city neopětuje, Frolla nenávidí, Quasimoda ji je líto, je zamilována do Phoeba. Frollo, ze žárlivosti zaútočí na Phoeba, Esmeralda se domnívá, že je mrtev. Phoebeus ale přežil. Esmeralda je nespravedlivě obviněna a za pomoci útrpného práva, odsouzena k trestu smrti, za vraždu Phoeba a čarodějnictví, spolu se svou kozou Džali, se kterou prováděla kejklířské kousky. Quasimodo v den popravy Esmeraldu unese do chrámu, kde ji poskytne azyl a přizná se, že ji tajně miluje. Frollo přemlouvá Esmeraldu, aby se stala jeho milenkou, ona odmítá. Esmeralda je později popravena, Frollo by ji mohl zachránit, ale nechtěl, když nemohl mít její lásku on, nechtěl aby milovala kohokoliv jiného a raději ji nechává zemřít na šibenici. Quasimodo se za popravu mstí, shodí Frolla z věže chrámu, čímž svého vychovatele zabije. Po letech je Quasimodova kostra nalezena v hrobce u Esmeraldy. Quasimodo Esmeraldu velmi miloval, tak raději dobrovolně zemřel v jejím objetí, než aby žil bez ní.

Quasimodo je typickou romantickou postavou vybudovanou na kontrastech: jeho ohyzdný zevnějšek ostře kontrastuje s čistotou jeho srdce, svým zevnějškem okolí odpuzuje, lidé ho nenávidí, domnívají se, že je ztělesněním zla. Ve skutečnosti je však schopen těch nejhlubších a nejčistších citů. Obdobně na kontrastech je vybudována postava cikánské tanečnice Esmeraldy, která, ač vyrůstala v prostředí pařížského podsvětí mezi prostitutkami a zloději, si zachovala mravně čistý život.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Claudius Frollo, ilustrace k vydání z roku 1853, autoři Jean Alfred Gérard-Séguin a Jacques Adrien Lavieille
  • Quasimodo: Hlavní protagonista příběhu. Pojmenoval ho jeho nálezce Claudius Frollo, Quasimodo v latině znamená "jaksi, přibližně, jen částečně", Frollo jméno zvolil, proto, že Quasimodo byl jen "přibližně člověkem". Typický romantický hrdina. Znetvořený, ale schopný čisté lásky k Esmeraldě. Osamělý.
  • Esmeralda (rodné jméno Agnes): Krásná "cikánka" - (ve skutečnosti je dcerou Paquette la Chantefleurie (níže)), její krása a povaha je v kontrastu s prostředím, kde žije.
  • Phoebus de Châteaupers: Kapitán gardy, přelétavý, "typický floutek". Esmeralda se do něho zamiluje, leč on ji má jen na ukrácení času do svatby s Fleur-de-Lys. Téměř zavražděn Claudiem Frollem, protože si dal romantickou schůzku s jeho tajnou láskou - Esmeraldou.
  • páter Claudius Frollo: Hlavní antagonista příběhu. Arcijáhen z Notre-Dame, archetyp intelektuála a vědychtivého hledače absolutna. Byl velmi inteligentní, už v osmnácti letech se stal doktorem čtyř fakult: teologie, práva, medicíny a umění. Vychoval kromě svého bratra Jana i Quasimoda a dovolil mu být zvoníkem. Byl zmítán mezi láskou k Bohu a láskou, kterou věnoval Esmeraldě. Především záporná postava, ale také páter, který poprvé pocítil lásku, protože nebyla jeho láska opětována, uchýlil se ke zlým činům.
  • Pierre Gringoire (v jiném vydání též Petr Gringoire): Básník, ožení se s Esmeraldou, svatbou mu Esmeralda zachránila život, což byl důvod jejich sňatku. Jejich vztah zůstane kvůli Esmeraldině přesvědčení pouze platonický.
  • Fleur-de-Lys de Gondelaurier: Phoebova snoubenka, bohatá měšťanka, velmi žárlí na Esmeraldu. V jiném vydání též Lilie Gondelaurier.
  • Jan Frollo ze Mlýna: Šestnáctiletý mladší bratr pátera Claudia Frolla. Bezstarostný výtržník a student na univerzitě, jež je závislí na penězích od svého bratra. Názorově jde s davem. Po té, co je zaškrcen finanční kohoutek, se stává tulákem.
  • Kytička-Pěnička Gudula (Paquette la Chantefleurie): Původem prostitutka, jež se po ztrátě svého dítěte (Esmeraldy, kterou unesli Cikáni) dobrovolně uchyluje do cely kajícnice v centru Paříže.
  • Ludvík XI.: Král Francie. Velmi mazaný nemilosrdný egoistický starý nemocný muž, který své jednání staví více na machiavellistických zásadách, než na morálce a cti.
  • Tristan l'Hermite: Přítel Ludvíka XI.
  • Henriet Cousin: Pařížský kat.
  • Florian Barbedienne: Soudce.
  • Jacques Charmolue: Přítel pátera Frolla s nímž se podílí na intrikách.
  • Chopin Trouillefou: Král hrdlořezů.
  • Pierrat Torterue: Mučitel.

Jazyk a styl[editovat | editovat zdroj]

Vyprávění je barvité, melodramatické, prudký dějový spád, neobvyklé situace a překvapivé zvraty. Jazyk je spisovný, řeč postav je rozlišena podle jejich společenského postavení a obsahuje tedy i hovorové výrazy, případně výrazy v latině a řečtině.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Zvoník u Matky Boží, film z roku 1923
Cornélie Falconová v titulní roli opery Esmeralda z roku 1936

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 356-360.
  2. Pascal Tonazzi, Florilège de Notre-Dame de Paris (anthologie), Editions Arléa, Paris, 2007, ISBN 2-86959-795-9
  3. Film na webu IMDB
  4. Film na webu IMDB
  5. Film na webu IMDB
  6. Film na webu IMDB
  7. Zvoník u Matky Boží (1923) na webu CSFD
  8. Zvoník od Matky Boží (1939) na webu CSFD
  9. Film na webu IMDB
  10. Zvoník u Matky Boží (1956) na webu CSFD
  11. Seriál na webu IMDB
  12. Film na webu IMDB
  13. Zvoník od Matky Boží (1982) na webu CSFD
  14. Film na webu IMDB
  15. Zvoník u Matky Boží (1996) na webu CSFD
  16. The Hunchback (1997) na webu IMDB
  17. Film na webu IMDB
  18. Film na webu IMDB
  19. La Esmeralda (opéra)
  20. Cesare Pugni
  21. Site officiel de Notre-Dame de Paris

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]