Marcel z Paříže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Marcel z Paříže
Socha sv. Marcela na portálu katedrály Notre-Dame v Paříži
Socha sv. Marcela na portálu katedrály Notre-Dame v Paříži
biskup
Datum narození 4. století?
Místo narození Île de la Cité
Datum úmrtí 436?
Místo úmrtí Île de la Cité
Svátek 1. listopad (římskokatolická církev)
Místo pohřbení v Paříži
Úřady 9. biskup pařížský
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Atributy biskupská berla, drak
Patronem Paříže
Lokace předměstí sv. Marcela ve 13. století
Tento článek pojednává o francouzském světci. O světci papežovi pojednává článek Marcel I..

Marcel z Paříže, svatý Marcel (francouzsky Saint Marcel, nar. v Paříži, zemřel 1. listopadu 436 (?) tamtéž) je francouzský světec, který je uznáván jako jeden ze čtyř patronů města Paříže. Svatý Marcel byl devátým pařížským biskupem. Dle Římského martyrologia připadá jeho oficiální svátek na 1. listopad.[1] Jelikož se tento den slaví svátek Všech svatých, na který navazuje Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, připomíná se ve Francii3. listopadu.

Život a legenda[editovat | editovat zdroj]

Marcel se narodil v Paříži, ale datum jeho narození není známo. Pravděpodobně jej vysvětil na kněze biskup Prudentius, který zastával úřad v roce 417 a po kterém Marcel nastoupil do úřadu.

Podle legendy, kterou v 6. století na žádost sv. Germana (Heřmana) z Paříže (496-576) sepsal Venantius Fortunatus (530-609), Marcel zastával svůj úřad s oddaností, obracel hříšníky, poučoval nevědomé a věnoval se ošetřování nemocných.

Svatý Marcel vede draka uvázaného na šále. Socha v benediktinském klášteře Rajhrad.

Marcel zemřel v Paříži, přesné datum není známo. Různé prameny kladou úmrtí na počátek 5. století, 1. listopadu 436 nebo do období kolem roku 430. Byl pohřben na hřbitově ležícím mimo obydlenou oblast jižně od města. Nad jeho hrobem byla v 5. století nebo na začátku 6. století vybudována kaple Saint-Marcel, nejstarší písemně doložený křesťanský svatostánek v Paříži („senior ecclesia in vico Parisiorum“, Řehoř z Tours). Od něj se později odvodil název zdejšího předměstí - Faubourg Saint-Marcel.

Císař Karel IV. získal část ostatků sv. Marcela a v roce 1368 daroval tyto ostatky katedrále svatého Víta v Praze.[2]

Zázraky[editovat | editovat zdroj]

Svatá legenda mu přičítá četné zázraky. Marcel se měl dotknout žhavého železa neporušenou rukou a měl proměnit vodu ze Seiny ve víno. Nejznámější z jeho skutků je však zkrocení draka. Na hřbitově v jižním předměstí v hrobu cizoložnice žil drak, který terorizoval obyvatelstvo. Marcel shromáždil lid a šel v jeho čele na hřbitov. Nebojácně přistoupil k drakovi a udeřil jej třikrát po hlavě svou berlou. Ten sklonil uctivě hlavu a Marcel mu uvázal kolem krku šálu. Vyvedl ho ven a nařídil mu, aby odešel do pouště nebo do moře. Od té doby draka nikdo neviděl.

Jsou zaznamenané též zázraky nad jeho hrobem; ten se stal brzy cílem poutníků z Paříže a okolí, kteří hledali pomoc při uzdravení.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Marcel bývá zobrazován s berlou a drakem. V Paříži se jeho socha nachází na prostředním pilíři jižního portálu hlavního průčelí katedrály Notre-Dame. Je zobrazen ve chvíli, kdy Marcel zaráží svou berlu do tlamy draka, který se plazí z hrobu cizoložnice. Další sochy na ním znázorňují další výjevy z jeho života.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BENEDIKT XIV. Martyrologium Romanum: Gregorii papae XIII jussu editum Urbani VIII et Clementis X auctoritate recognitum ac deinde anno MDCCXLIX Benedicti XIV opera ac studio emendatum et auctum. [Roma]: Typis Polyglottis Vaticanis, 1930. 566 s. [Viz str. 268.]
  2. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. 4. svazek. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1899. 861 s. [Viz str. 325.]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcellus von Paris na německé Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

9. biskup pařížský
Předchůdce:
Prudentius
 ? - 436
Marcel z Paříže
Nástupce:
Vivianus