Chlorid nikelnatý

Chlorid nikelnatý (chemický vzorec NiCl₂) je v bezvodém stavu zlatožlutá hygroskopická práškovitá látka a v závislosti na hydrataci se mění jeho barva, je dobře rozpustný ve vodě a také methanolu, ethanolu, glycerolu a diethyletheru. Dihydrát tvoří hnědožluté, tetrahydrát žlutozelené a hexahydrát sytě zelené krystaly. V přírodě se vzácně vyskytuje v podobě hexahydrátu jako minerál niklbischofit. Chlorid nikelnatý je výchozí sloučeninou pro další nikelnaté sloučeniny i chemické syntézy. Stejně jako další sloučeniny niklu je karcinogenní.

Výroba

Chlorid nikelnatý se získává promýváním zbytků po výrobě niklu kyselinou chlorovodíkovou a průmyslově potom přímou syntézou chloru a niklu.

Ni + Cl₂ → NiCl₂

Pro získání bezvodé soli z hexahydrátu nelze využít tepelnou dehydrataci. Nejvýhodnější je vysušit ho pomocí thionylchloridu SOCl₂ za tepla nebo za zahřívání v proudu plynného chlorovodíku HCl:

NiCl₂·6 H₂O + 6 SOCl₂ → NiCl₂ + 6 SO₂ + 12 HCl

Dehydratace je doprovázena změnou barvy ze zelené na žlutou.

Využití

Chlorid nikelnatý a jeho hydráty se využívají v organické syntéze:

• Jako slabá Lewisova kyselina např. pro regioselektivní izomeraci dienolů:

• V kombinaci s chloridem chromnatým CrCl₂ pro reakci aldehydů s vinyljodidem za vzniku allylových alkoholů.
• Selektivní snížení přítomnosti tetrahydridohlinitanu lithného LiAlH₄, např. pro konverzi alkenů na alkany.
• Jako prekurzor "boridu niklu", připravený přímo v reakční směsi z NiCl₂ a NaBH₄. Toto činidlo se chová jako Raneyův nikl a stejně jako on má také vysokou katalyzační schopnost pro hydrogenaci nenasycených karbonylových sloučenin.
• V jemně práškové podobě niklu získané redukcí zinkem jako prekurzor k redukci aldehydů, alkenů a nitro aromatických sloučenin. Toto činidlo také umožňuje reakce dvou alkylhalogenidů - 2RX → RR, kde R = aryl, vinyl.
• Jako katalyzátor pro výrobu dialkylarylfosfátů z fosfitů a aryljodidu:

ArI + P(OEt)₃ → ArP(O)(OEt)₂ + EtI

Reference

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nickel(II) chloride na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Portály: Chemie